A tak když se ozvala Carolina, šel s platem dolů (1,5 milionu dolarů), vzal kontrakt na jediný rok, během něhož chce dokázat, že dál patří mezi zámořskou elitu. „Věřím, že jim ukážu, že si vybrali správně a můžou se mnou dál počítat,“ přiznává Mrázek.
Toužíte tedy zůstat?
Ano. Jsem tu velmi spokojený, nemůžu si stěžovat a jsem rád, že jsem do toho šel. Prostoru dostávám hodně a myslím, že předvádím slušné výkony. Doufám, že to bude pokračovat a že tu nějakou dobu zůstanu. Smlouvu na rok jsem chtěl sám, protože jsem věřil, že si vybrali správně. S přítelkyní se nám tady líbí.
Cítíte z týmu sílu?
Je dobře postavený, ale je mladý, takže ty zkušenosti v zápasech občas chybějí. Na druhou stranu má do budoucna velký potenciál, takže i proto mě to láká. Devět let se neudělalo play off, tu sérii by chtělo rychle ukončit. Samozřejmě s mladými kluky vývoj nějakou dobu trvá, ale když budeme dobře pokračovat, play off brzy přijde.
Taky je v klubu mnohé nové - majitel, trenér.
Organizace se za poslední roky strašně změnila. Posouvá se to k lepšímu a věřím, že to bude pokračovat. Majitel (46letý finančník Tom Dundon) je nováček v hokeji, tak se taky učí.
A vy s ním hráváte ping-pong i tenis. Takže hráčům naslouchá?
Není to obvyklé a je to poprvé, co jsem to v NHL zažil. Už před sezonou jsme si byli zahrát tenis, s jinými kluky chodí na golf, potkáváme se v restauraci. Je vidět, že má o hokej zájem. Ptá se na věci, které by se měly zlepšit. Porovnává, co jsme měli v jiných týmech. Třeba v Detroitu jsem majitele občas potkal na oficiálních akcích, ale nikdy to nebylo jako tady. Kouč Brind’Amour? Řekne, co si myslí. Přirovnal bych ho k Miku Babcockovi. Má respekt, ale můžete k němu kdykoliv s čímkoliv přijít. A vyslechne vás.
Mluví se o tom, jak se NHL proměňuje. Přichází éra mladých, hodně se bruslí. Jak se ale liga proměnila z pohledu brankáře?
Od mého prvního zápasu v NHL (7. února 2013) se to ani nedá srovnat. Když jsem přišel, zdálo se, že je AHL rychlejší. Dnes už je to i v NHL strašně o rychlosti. Gólmani musí déle zůstávat v pozici, čekat na tu střelu. Nemusí se za pukem hnát. I styl jsem trochu změnil. Člověk se musí přizpůsobit.
Proměnila se i výstroj, o zmenšené vestě se od léta mluví.
To by mi nevadilo, protože mám rychlejší ruce. Ale štve mě, že střely bolí. Vesta ještě není tak vychytaná, takže gólmani mají modřiny. Jsme méně chráněni. A taky mi vadí, že jsme ty vesty v létě ani neviděli, pak nám je strčili do ruky a řekli: V tom chytej! Mrzí mě takové jednání, že jsme si to všichni nemohli vyzkoušet. Prostě nás do nich oblékli a slyšeli jsme: To není naše věc, jestli vás to bude bolet!
Obrátíte se přes odbory na vedení ligy?
Už se to řešilo a je to dál v jednání. Uvidíme.
Víc a víc gólmani zároveň spoléhají na specializované trenéry.
Ano. Teď tu mám Mika Balese, který roky dělal v Pittsburghu s Fleurym. Má zkušenosti a hodně mi pomohl. Mít takového trenéra je asi nejlepší, co mě mohlo potkat. A věří mi, stejně jako další trenéři tady. Když jsem byl zraněný, nespěchali na mě. Drželi mě, ať se pořádně vyléčím. Jestli mi budou takhle dál věřit, budu spokojen. A sedli jsme si i s ostatními brankáři.
Vážně? Přitom zpočátku jste bojoval o pozici jedničky se Scottem Darlingem, nyní pro změnu s Curtisem McElhinneyem.
Ale jen ve Philadelphii s Michalem Neuvirthem jsem měl tak přátelský vztah. Hodně poslouchám právě Curtise. Je starší, hodně toho zažil (11 sezon v NHL) a věci, které mi říká, si beru k srdci. Snažím se nad jeho radami přemýšlet. Třeba po zranění jsem změnil nůž u bruslí. Dal jsem si vyšší a najednou se v bráně cítím úplně jinak. Jsem mnohem víc a dřív v pozici, ve které máte chytat. Když jsem měl nižší nůž, dostával jsem se do pozice později a pak mi někdy puk propadl. Jsou to maličkosti, které pomáhají.
Naopak vy jste byl mentorem pro Martina Nečase. Jak moc vás mrzí, že skončil na farmě?
Jsme v kontaktu skoro každý den. Mrzí mě, že ho tady nemám, ale věřím, že bude brzy zpátky. Teď jsme několikrát prohráli, tak uvidíme, jak dlouho ho na farmě nechají. Čekám ho zpět. A pokud ne, tak bych mu přál, aby jel reprezentovat na mistrovství světa juniorů. Může mu to dodat sebevědomí.
Kromě vás česká veřejnost sleduje v zámoří především brankáře Davida Ritticha v Calgary a Pavla Francouze, který na farmě bojuje o šanci v Coloradu. Co na oba říkáte vy?
Davidovi se daří, mám radost. Dostal pod tlak Smithe, kterému se nedařilo, ale teď zase začal chytat výborně. Nemá to lehké. Pavel to má v Coloradu obtížné. Je tam Varlamov, který chytá letos výborně. Navíc přivedli Grubauera, který má dlouholetou smlouvu. Takže se čeká, jestli se někdo nezraní, aby dostal šanci.
