Ještě před oficiálním nástupem do funkcionářské role se 46letému Nedvědovi málem povedl manažerský majstrštyk. K reprezentaci vábil kamaráda a plzeňského bosse Martina Straku.
„Věřil jsem, že ho moje role přesvědčí, aby šel trénovat. Ke konci jednání byl hodně nalomený,“ pověděl někdejší útočník.
POHLEDPlayboy šéfem reprezentace? Další kontroverzní tah svazu |
Jak vypadala vaše jednání?
Stráču znám velice dobře, byl to jeden z prvních reprezentačních kandidátů. Debaty na začátku nebyly úplně optimistické. Stráču to i trošku překvapilo, nebyl si jistý tím, jestli na to má energii, čas a zvládnul by to. Potřeboval určitý čas na rozmyšlenou. Nešlo čekat donekonečna, ale dostal ho. Debaty byly perfektní, aspoň z mého pohledu. Stráča se pak rozhodl, že potřebuje nějaké volno, chápu to a respektuju to, protože pro Plzeň a hokej celkově toho udělal strašně moc. Cítil se vyčerpaně, potřeboval minimálně jednu sezonu mimo trénování, respektovali jsme to.
Reprezentace se nakonec ujme Miloš Říha. S ním jste komunikoval podobně?
S Milošem jsem tyhle debaty tolik nevedl. Až pak ke konci. Probíhalo to ve stejném duchu, bavili jsme se hypoteticky, jak by to mohlo a nemuselo fungovat. Osobně jsem byl příjemně překvapený, ale nemůžu mluvit za Miloše. Má za sebou obrovskou zkušenost. S mužstvy, která nebyla nabitá hvězdami, udělal kus práce. To je dobrá vizitka pro trenéra. Jsem rád, že Miloš dostal tuhle obrovskou šanci.
Jak budete spolupracovat?
Miloš má poslední slovo, jde ale o spolupráci. KHL je spíš jeho parketa, ne že bych s hráči z KHL nekomunikoval nebo se o to nestaral. Hlavně se budu soustředit na hráče z NHL. Z debat, co jsme vedli, nevidím vůbec žádný problém. Každý může mít jiný pohled na hráče, není to o nějakém hádání. To se hádáte o práci a to je v pořádku. Pokud si vše od A do Z odsouhlasíte, není to správně.
Jak bude pro vás náročné přesvědčit hráče z NHL, aby po sezoně v zámoří přijeli na mistrovství světa?
Dřív jsem stál na druhé straně a je to pro mě výborná zkušenost. Vím i z případu dalších hráčů, jak s kluky jednat. Samozřejmě je tady nová generace hráčů, které neznám, ale jsou tu i ti, se kterými jsem měl tu čest hrát, nebo proti nim. S některými špičkovými hráči už jsem byl v kontaktu teď a jsem rád, že se k reprezentaci staví pozitivně. Mají elán a chuť a to je pro mě nejdůležitější.
Koho už jste naťuknul?
(usměje se) Jakub Voráček, David Pastrňák. To jsou dobrá jména, ne?
Jestli je přesvědčíte...
Nebudu je přemlouvat, oni chtějí. To je rozdíl. Kluci z 99 procent chtějí přijet. Nebo si to aspoň myslím. V zámoří toho odkroutí tolik, co si málokdo dokáže představit. I když vypadnete v prvním kole play off, společně s přípravnými zápasy se bavíme kolem devadesáti, sta zápasů za sezonu. Omluvenky ale nechceme a nebudeme řešit. Když hráč, který nebude chtít reprezentovat nebo nebude mít ze svého pohledu formu, nebudeme ho přemlouvat. Samozřejmě na ně budu nějak apelovat. Budu s hráči v kontaktu, budu je sledovat. Všechny. I ty, kteří nebyli nastálo zabudovaní do národního mužstva.
Dřív jste kritizoval příliš široký realizační tým u reprezentace. Budete nyní radit Miloši Řihovi, kolik a jaké spolupracovníky si vybrat?
Nebudu říkat: Kam vítr, tam plášť. Tohle si musí říct trenéři. Ano, budu se podílet na realizačním týmu, ale nechci určovat, kdo by tam měl být. Je to o spolupráci, bavíme se o tom. Určitá jména v hlavě já i Miloš máme. V tomhle směru jsme se shodli. Je otázka, jak se to bude vyvíjet dál a určitě nebudu určovat Milošovi, jestli tam bude mít dva, tři nebo čtyři asistenty. To musí vědět on.
Jak se vám nyní změní život v první funkcionářské roli?
Velký rozdíl to nebude. Po skončení kariéry jsem měl spoustu volného času, mohl jsem s ním nakládat, jak je libo. Teď už ne. Obrovsky se na to těším. Tuhle debatu jsme vedli s Tomášem Králem (šéf svazu), podřídím se čemukoliv. Nemusíme se bavit, že práci u národního týmu musí dát člověk maximum, veškerý čas a um. Tohle je nějaká moje vize, kterou mám. Budu se stoprocentně soustředit na hokej.
Kariéru jste ukončil v roce 2014. Vrátit se dřív do hokeje vás nelákalo?
Potřeboval jsem si oddechnout. Všechno má svůj čas. Hrál jsem do 42 let, hokeji jsem obětoval všechno. Hlavně psychicky jsem byl vyčerpaný, od hokeje jsem chtěl time out, chtěl jsem si shromáždit myšlenky a chtěl bych poděkovat Tomáši Královi, který mě po ukončení kariéry oslovil, že když budu mít zájem a chuť, bude rád, když se pobavíme. Pro mě je to obrovská čest. Z mé strany to bylo perfektně načasované, je to pro mě obrovská čest a pocta být manažer národního mužstva. Doufám, že nejen já, ale celý realizační tým pomůže českému hokeji a pevně věřím v to, že se zase začneme vracet s medailemi zpátky domů.
