Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Potetovaný vousáč Přindiš neklame tělem: Mám roli hajzlíka na ledě

Petr Přindiš z Ústí ukazuje svá tetování. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

18 2016
Jeho vizáž odráží styl, jaký na ledě razí. Potetovaný 27letý hokejový obránce Petr Přindiš, toho času ve službách ústeckého Slovanu, zarostl vousem, za který ho v legraci tahají i spoluhráči z prvoligového mužstva.

„Mám to už asi dva a půl roku na puse a všude, kam přijedeme hrát, si do mě rýpnou. Jen se tomu zasměju,“ zůstává nad věcí odchovanec Sokolova a Karlových Varů, který působil i v Kadani, Mostě, Berouně nebo v pražské Slavii.

V Ústí jste první sezonu. Jaké to je pro vás angažmá?
Užívám si ho, líbí se mi tady. V kabině kluci fungují dobře, tak, jak to má být. Mám za poslední tři roky porovnání se čtyřmi kluby a myslím, že tahle parta je skvělá. Je to relativně mladý tým, což je super.

A co vaše role tvrďáka? Jste nejtrestanějším mužem Slovanu.
Trenéři Mach a Mareš mi ji určili a já jsem s ní spokojený. Jsem rád, že mi vůbec nějakou roli nabídli.

Co všechno obnáší?
Když jsme se domlouvali, chtěli ode mě tvrdší styl, abych hru soupeři znepříjemňoval. Roli hajzlíka na ledě. V reálném životě takový vůbec nejsem, ale při hokeji si tohle užívám a celkem mě to i baví. Vím, že občas musím i přidat. Nechci říct, abych byl větší drsňák, ale u nás v týmu moc kluků nehraje fyzický hokej. Někdo takový tam být musí.

Máte chránit i hvězdu Jaroslava Roubíka. Jak vám to jde?
Já nad tím musím i přemýšlet, nemůžu zbytečně dostávat nějaké velké tresty, nesmí to být bezhlavé. Pořád v tom musí být myšlenka. Nechodit po lidech jen proto, že mě to baví nebo že mám takovou roli. Vždy to musí řešit nějakou situaci.

Baví vás prát se?
Asi nikoho bitky nebaví, ale někdo to musí dělat. Určitě to v nich bolí, jsou náročné. Já se ovšem za bitkaře neberu, spíš ve hře by to mělo být ode mě tvrdší. Na bitkaře nemám postavu (měří 183 cm), ale když to přijde, půjdu do toho, nebojím se ničeho a nikoho. Je ovšem jasné, že vyšší kluci mají výhodu.

Petr Přindiš z Ústí má na zátylku vytetovanou loutku z hororové série Saw.

Petr Přindiš z Ústí má na zátylku vytetovanou loutku z hororové série Saw.

V dresu Ústí už jste se popral?
V Havířově jsem měl strkanici, nebral bych ji ani jako bitku. Chybělo deset vteřin do konce, byla by zbytečnost dostat nějaký větší trest. Jak říkám, musím do toho dát hlavu a ne dělat nějaké ptákoviny.

Je těžké hlavu zkrotit?
Protože jsem vznětlivý člověk, tak docela jo. Ale je mi sedmadvacet, nejsem nejmladší, snažím se to ovládat. Nějakých čtyři pět let zpátky to bylo trochu horší.

Plnovousem naháníte hrůzu? Nebo ho nosíte z jiného důvodu?
Sluší mi, ne? (smích)

Vážně nejde o psychologickou zbraň na soupeře?
Když to vezmu podle sebe, mě by tím nikdo nezastrašil, to spíš svými činy. Ale někdo může brát, že to vypadá drsně. V reálu jsem úplně normální, jsem pro každou srandu a v pohodě. Nechci budit strach.

Jak vás napadlo nechat se zarůst?
Začalo to spontánně, nějak mi vousy sedly a zatím si je nechávám, nehodlám to měnit. Vlasů moc nemám, tak aspoň někde mi to roste.

Petr Přindiš z Ústí má na zátylku vytetovanou loutku z hororové série Saw.

Petr Přindiš z Ústí má na zátylku vytetovanou loutku z hororové série Saw.

Liberecký Výtisk vousy sundal za titul, taky byste do toho šel?
Kdyby někdo přišel se sázkou, že se mám oholit po postupu do baráže nebo extraligy, udělal bych to.

A co na vizáž Krakonoše říká vaše přítelkyně?
Té se to líbí. Má si za co zatahat, občas z toho cítí nějakou tu polívku, ale jinak dobrý.

Jednou z vašich přezdívek je i Pes. Kvůli buldočí povaze?
Asi jo. Začali mi tak říkat kamarádi, chytlo se to. Ani nevím, kde a kdy to přesně vzniklo.

Petr Přindiš z Ústí ukazuje svá tetování.

Petr Přindiš z Ústí ukazuje svá tetování.

Jste tvrďák, přitom nejradši jíte krupicovou kaši.
To je bomba! Trošku z ní sice bříško roste, ale mám ji rád odmalička. S přítelkyní si ji uděláme k večeři, pěkně skořice, kakao, jak to má být. Dám si i steak, ale krupicová kaše je pro mě srdcovka.

Srdcovka je i extraliga, máte v ní třicet startů. Proč ne víc?
Třicet startů... ale takových, že jsem jako mladý kluk hrál ve čtvrté lajně a měl jsem malý čas na ledě. Neměl jsem roli střelce. O extralize jako každý sním, ale už nejsem nejmladší a v pozadí je hodně věcí.

Jakých?
Je to složitá cesta, hodně o agentech a nebojím se říct i o známých. Ale za všechno mluví výkony, musím je mít hodné extraligy.

Vytetoval si i svatého Petra

Vousatá lebka s helmou či samopal, ale i příběh z Bible nebo masky znázorňující štěstí a smůlu. Na těle ústeckého hokejisty Petra Přindiše píše tatérova jehla interesantní příběhy.

„Tetování je moje vášeň už dlouho, od mých dvanácti let,“ prozradil podsaditý obránce, nepřehlédnutelný i díky svému dlouhému Krakonošovu vousisku. „Ale ne že jsem měl už jako dítě kérku, jen jsem po ní toužil. Přišlo to v osmnácti, pořád se tetování rozrůstá a doufám, že bude dál.“

Jak se svěřil pro web hokejové Slavie, kde působil, k malůvkám na těle jej přivedl pohled na potetovaného frontmana kapely Limp Bizkit. Jako první si do kůže vepsal nápis na předloktí Žiješ pro všechno, umíráš pro nic, doplněný o jeho oblíbené lebky.

Čím víc tetování má, tím méně řeší jeho význam a víc dbá na design. „Lebka s vousy symbolizuje můj styl,“ tvrdí český juniorský mistr z roku 2008. Datum narození nebo pes, kterého měl 17 let, další Přindišovy kérky.

A hlavně příběh svatého Petra. „Vybral jsem si ho proto, že se jmenuju Petr a on je jeho nejslavnější představitel. Navíc jsem pokřtěný, i když ne úplně věřící.“

Na tetování se prý vždycky hrozně těší, „ale zhruba po dvou hodinách už lituju, že jsem tam vlezl. Ale samozřejmě jdu vždy rád znova,“ uvedl pro hc-slavia.cz.

Tatérskou scénu sleduje, myslí si, že Češi jsou téměř na světové úrovni. I proto je u těch nejlepších prý čekací doba i rok. Co volné místo na kůži, to další možnost na nový „obraz“.

Nebál by se nechat si potetovat i obličej. „Ale to už by byl trochu extrém, i když mně se to líbí a klidně bych do toho šel.“

Do tetovacího křesla usedá pravidelně. „Každý rok se snažím o nový přírůstek, i když finančně to není nejjednodušší, je to docela drahé.“

Přemýšlel, jak jeho tělo bude vypadat ve stáří. „V té době už budou chodit potetovaní všichni. A mladí budou koukat a říkat si: Hele, ten s tím začal, ten je hustej!“

Jen Přindišova maminka není ze synovy záliby ve zkrášlování těla nadšená. „Moje mamka s tím má největší problém,“ smál se pod vousy, „ale holt už jsem dost starý, abych věděl, co se mi líbí.“

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze