Dva dny volna po postupu do semifinále si Róbert Petrovický užil doma v Trenčíně. Útočník Komety ani nesledoval, jakého soupeře Brňanům osud přihraje a snažil se na hokej zapomenout.
Od čtvrtku už však se spoluhráči tvrdě dře, aby si prodloužil letošní extraligový sen.
"Po zápase jsme pokecali, rozebrali, co jsme udělali dobře. Každý si šel svým směrem, já jel do Trenčína za manželkou a za dětmi, zahrál jsem si tenis. Byly to krásné slunečné dny," povídal spokojeně brněnský forvard.
Jaký byl první trénink?
Hodně jsme se snažili bruslit, těžko se dýchalo, což je normální. Zase se do toho dostaneme a od pátku se začneme chystat na Plzeň.
Člověk asi nemůže moc vypnout ani v době volna, aby nezatuhl, že?
Každý rok mám nějaké jiné aktivity. Teď jsem dělal něco v garáži, hrál jsem si s dětmi. Aktivní pohyb je potřeba, ale psychicky je nutné si odpočinout, nadýchat se čerstvého vzduchu a načerpat energii do další série.
Rodina se jezdí dívat na zápasy, nebo jste ji zas viděl po několika dnech?
Manželka tu byla, děcka jen na jeden zápas. Jsou školou povinné, takže už je to těžší. Někdy dětem ukradnu manželku, aby tu byla aspoň na jeden večer. Takže tchyně z Ostravy jezdí pohlídat děti do Trenčína.
POD VEDENÍM KAPITÁNA. Martin Straka (uprostřed) se raduje. Dovedl plzeňské hráče k dalšímu extraligovému vítězství.
Když jste teď přijel, zkontroloval jste dětem žákovskou knížku?
Určitě (úsměv). Manželka mi povídá akorát ty špatné věci a děti se chválí, že dostali jedničku z hudebky. Pochválím je, dělají mi radost.
Navařil jste jim něco a jel zpět?
To spíš žena, ale udělali jsme si v úterý tataráček, měl jsem na něj hroznou chuť. Během zápasů je třeba životosprávu trochu dodržovat, ale teď máme týden, takže jsem si dovolil.
Je týden dost dlouhá doba na to, abyste si odpočinuli, a zároveň krátká, abyste nevypadli z rytmu?
Je to tak akorát, dva týdny už by byly moc. Plzeň to má téměř stejné. Oni jsou v euforii, my taky a je třeba tomu nepodlehnout. Vidím, že tady už se říká slovo, které bych nerad použil. Finále a titul. K tomu je strašně dlouhá cesta. Soustředíme se na pondělí a uvidíme, co dál.
Díval jste se na sedmý zápas v Plzni?
Už se moc nedívám, hokeje jsem viděl dost. Hlavně v Americe na tribuně (úsměv). Vždycky jsem byl sedmý útočník do prvních dvou pětek. Syn se díval, já jsem sledoval krutý závěr Pardubic s Vítkovicemi. Sport je někdy krásný a někdy strašně krutý. Stačí málo. Radši prohrát 0:7 než toto. Plzeň mi poctivě hlásil syn.
Cítíte nějaký rozdíl mezi Pardubicemi a Plzní?
Víme, že Plzeň je tým, který dokáže dát hodně gólů, ale také hodně dostat. To je první věc, které jsem si všiml. Mají výbornou atmosféru, výborné hráče od kapitána až po mladé. Mají to dobře zmixované jako my. Série bude zase o maličkostech.
Vy už jste si jednou proti Martinu Strakovi zahrál v play-off finále, před dvaceti lety...
To už je pěkně dlouhá doba. Aspoň máme na co vzpomínat. Zase budeme soupeři a bohužel jen jeden z nás bude vítěz. Rád bych to byl opět já jako tehdy s Trenčínem.
Jste s Martinem kamarádi?
Jsme, byli jsme společně na draftu, trénovali jsme spolu. Naše cesty se sice rozešly, ale stále si máme co říct, když se potkáme, strávili jsme spolu nějaká léta, dali si pivečko. Respektuju ho, je to fantastický člověk i hokejista.
TŘETÍ TREFA. Brněnský útočník Roman Erat (vlevo) slaví se spoluhráčem Róbertem Petrovickým svůj gól do sítě Kladna.
Teď budete mít na své straně Koreise, tehdy hrál proti vám.
(úsměv) To byl ten starší, jeho otec. Člověk se nad tím zamýšlí, je to dlouho, ale jsem zdravý, nemám žádné zranění. Pokud to bude pokračovat, chci hrát. Už to není jak ve dvaceti pětadvaceti, kdy jsme byli na vrcholu. Ale když se do toho dá srdce a hlava, nezáleží, kolik je mi roků.
Nedělá si z vás Jakub srandu, že jste hrál už proti jeho otci?
Srandu si ze mě dělají všichni. Jak jsem dal gól Spartě, tak si mě dobírali, že jsem tam vůbec dostřelil (smích). Musím to brát tak, že to k tomu patří a je dobře, že si mě všímají. Něco mi nalijí a já se jim to pokouším vrátit.
Jaký je mladý Jakub hokejista?
Stejně jako táta, je nepříjemné proti němu hrát. Jako protihráče si ho pamatuju, když byl ve Spartě. Dostane se vám pod kůži a znepříjemní život. Ale za roky v Americe jsem se naučil, jak se s tím vypořádat.
Asi je lepší ho mít v lajně, že?
V Kanadě jsem měl jednou na křídle dva bitkaře. Jel jsem do rohu, tam jsem protihráče píchl, rozvířil to, postavil se na bok a ti dva to jeli zmydlit (smích).
