„Je to pořád omílané, ale každá sezona po mistrovské je složitá. A nikdo neočekával, že zrovna tady se vyhraje titul,“ řekl Petružálek.
Co Litvínovu chybí?
Když to nelepí, nehledat chyby, ale sklonit hlavu a dělat jednoduché věci. Chodit do brány, srážet se, hrát naplno. Lidi to ocení. Když kluci slezou po 60 minutách z ledu zbití a prohrají, fandové neřeknou ani slovo. Zatím jim to schází. Možná se to odráží i na české mentalitě. Trošku se vymlouvají: Tady byl titul, tak... Ne! Naopak. Musí se dělat to, co loni. Přineslo nám to ovoce.
Už se asi nedá mluvit jen o smůle, natož o nepřízni štěstí.
Štěstí přichází s tvrdou prací, když člověk dělá všechno na 150 procent. Pokud se po zápase podívá sám na sebe nebo na kamaráda a řeknou si, že udělali fakt maximum, dřív nebo později se štěstíčko přikloní.
Sledujete Vervu bedlivě?
Pouštím si sestřihy po každém kole, referuje mi brácha. Jsem v kontaktu s Robinem Hanzlem, občas i se Zbyňďou Skleničkou, probírám to i s Martinem Ručinským.
Nechybíte vy a právě Ručinský, abyste kabinu uklidnili?
Možná. Ale je to příležitost pro jiné hráče. Proč by takovou osobností nemohl být nějaký osmnáctiletý nebo dvacetiletý frajer? Holt musí mít koule na to, aby to nejdřív ukázal na ledě, pak si může dovolit něco říct i v kabině. Samozřejmě to není snadné, aby se tým oklepal a zničehonic jeden člověk něco řekl.
Proč jste vlastně doma?
Měl jsem menší komplikace se zády, ve Švédsku si s tím nevěděli rady. Jsem šťastný, že po domluvě mi generální manažer Örebra dovolil přesunout se sem za člověkem, s kterým spolupracuji už pět let a zná moje tělo absolutně. Po čtvrté návštěvě u mého šamana byla záda o 80 procent lepší. Počítám, že za pár dní budu už stoprocentní, vrátím se zpátky do Švédska a zase budu trénovat a hrát naplno.
Oním šamanem je fyzioterapeut Milan Javanský, který Litvínovu pomáhal už ve zlaté sezoně.
On s klubem spolupracuje i letos, dojíždí každé dva týdny. Dělá čínskoamerickou chiropraktiku i chiropresuru. Má jiné techniky, které jsou trochu ojedinělé. Maximálně mu věřím, o tom to taky je.
Jak vás švédský hokej baví?
Pro mě to je strašný převrat, něco nového. Švédská liga je strašně rychlá, agresivní. Úplně jiná než česká extraliga, úplně jiná než ruská KHL. Přirovnal bych ji k americké AHL na větším hřišti. Strašně rychle se tam bruslí, sráží se to, hráči jsou důrazní, nevypustí ani jedno střídání. Pro mě to byl strašný skok, ale snažím se zvyknout.
V osmi zápasech jste nastřílel čtyři góly, z toho jednou hattrick. Jste se svou bilancí spokojený?
Určitě by mi pomohlo mít k sobě někoho typu Robina Hanzla, malinko mi to chybí. Přijde mi to kolikrát až moc zbrklé. Zatím se mi nepodařilo přesvědčit trenéry, aby mě dali dohromady s Liborem Hudáčkem. Což si myslím, že by fungovalo.
Nechtěl jste do velkoklubu, ale tam, kde se budete cítit dobře. Splňuje tohle Örebro?
Absolutně! Tým je v lize teprve třetí sezonu, nemají přemrštěné očekávání. Cílem je play-off. Líbí se mi, že se držíme nohama při zemi. Funguje to tam podobně jako v Litvínově, já se tam těším na každé ráno, na výbornou partu kluků. Nejsou velké rozdíly, je tam respekt od trenérů k hráčům i obráceně. Asi jsem se nikde nesetkal s přístupem, jaký má tamní generální manažer k nám. Jsou na dobré cestě.
Litvínov v úterý v Lize mistrů hostí lídra švédské ligy Frölundu. Jak může zápas vypadat?
S klukama jsem se o tom bavil. Frölunda ve švédské lize dominuje, když jsme s nimi hráli my, 50 minut nám nepůjčili puk. Ale tady jim to nemusí sednout. Česká extraliga je úplně jiná, hraje se víc technicky, pomaleji. Naši kluci využijí jednu dvě přesilovky a může to být úplně jiný zápas. Já jsem je nechtěl ničím strašit. Naopak. Proti takovým týmům se můžou jen vytáhnout, hrát uvolněněji. Třeba jim to pomůže.
