Jak to vlastně s Karlem Pilařem bylo? V létě odcházel český obránce do Magnitogorsku s nadějí, že se znovu prosadí ve špičkovém klubovém hokeji. V zámoří předtím marně čekal na novou šanci v Chicagu, proto byl zájem vedení předního účastníka KHL o jeho služby příslibem do budoucnosti.
Měl pocit, že ho tým potřebuje a moc touží po jeho službách. Skutečnost však byla jiná. "Čekal jsem, že budu hrát víc a budu jedním ze základních kamenů sestavy. Díky mé smlouvě i tomu, jak se před sezonou starali. Vyvedli mě však z omylu. Uvidíme, jak to bude dál," krčil Pilař rameny při rozhovoru s novináři v Moskvě.
Od vedení i manažera prý důvěru má, ale ze strany trenéra to už tak žhavé není. "Přišel jsem na první sraz s týmem, ale dostal jsem dres do třetí lajny a od té doby ho mám," připomněl Pilař. V Rusku je přitom velmi spokojený. "Hokej tam se mi líbí, jen bych rád hrál víc. Zakousl jsem se a makám, odcházet nechci a věřím, že se to změní," prohlásil.
Není to však tak dávno, kdy se zdálo, že v Magnitogorsku skončil a musí si hledat nové angažmá. "Jednoduše mě vyhodili, ale druhý den si to rozmysleli s tím, že mě strašně potřebujou. Tak jsme si to nějak vyříkali, snad se tím pročistil vzduch a zůstal jsem v týmu," vysvětlil Pilař, proč kývl na krok zpět.
Platí za ofenzivně laděného beka, ale zatím skóroval pouze jednou. "Určitě je to málo, ale já se nedostával na přesilovky a toho času (na ledě) jsem neměl moc. Hrál jsem jen pár zápasů výš než ve třetí lajně," vysvětlil Pilař.
Ze svých výkonů měl přitom dobrý pocit. "Byl jsem spokojený s tím, jak jsem hrál, a i výkonama jsem si říkal o to, že bych měl hrát výš, ale zatím jsem se prostě neposunul. Nevím proč, jestli třeba trenér nemá rád můj styl nebo tak něco," uvažoval Pilař.
Na led se nedostává ani v početní výhodě svého týmu. "Hraju ve třetí lajně, která přesilovky nehraje, takže co se týká bodů, tak spokojený nejsem," přiznal. Marně si láme hlavu, v čem je problém, proč nedostává více šancí. "Nevím, v čem to může být, ale trenér zkrátka využívá jiné hráče," doplnil.
Vedle nedostatku herního prostoru ho mrzelo i první prohrané semifinále v Lize mistrů s Ufou. K úspěchu bylo blízko, k lednové odvetě už se však staví střízlivěji. "Teď v Ufě už to bude těžké, ale uvidíme, jeden zápas se dá vyhrát s každým, i když soupeř je možná nejlepší v celé Evropě. Říkali jsme si to už s Rangers a skoro jsme to i dokázali," připomněl Pilař další novotu, kterou ochutnal na vlastní kůži - Victoria Cup, v němž jeho klub po velké bitvě podlehl newyorským Jezdcům.
A je tu ještě dlouhý seriál Kontinentální ligy, v němž Magnitogorsk rozhodně nehraje podřadnou roli - momentálně vede Tarasovovu divizi a jen čtyři celky zatím nasbíraly v soutěži více bodů. Také reprezentační šance, o kterou se teď bije. Nejbližší pokračování přijde už v sobotu v poledne v prestižním souboji proti Rusku.
Pilařův příběh se zkrátka může vydat ještě hodně nečekaným směrem. A nejen proto, že se teď píše hlavně azbukou.
