"Pro mě to je jako hokejové doživotí. V listopadu mi bude čtyřiatřicet, takže je jasné, že pak už se vracet nemá cenu," krčí rameny žďárský hokejista. "Já chci jen říct, že kdybych udělal to, z čeho mě viní, tak bych to přiznal. Ale ono to bylo úplně jinak," dodává rozzlobeně.
Co napsal rozhodčí po utkání do záznamu?
Strašnou lež. Podle něj jsem se měl rozjet a kopnout ho bruslí do ledvin. Kdybych tohle fakt provedl, tak si řeknu: jo, jsi vůl, tak za to teď plať. Jenže já to neudělal.
|
"Když pak odjížděl, tak jsem ho plácl. Ale řeknu vám, můj čtyřletý syn dostává větší 'na zadek'.To ani nemohl cítit." |
Vaše verze celého incidentu je tedy jaká?
Plácl jsem ho hokejkou po zadku. Čekal jsem, že za to dostanu stop tak na tři měsíce. A i to se mi zdálo moc. Nikdy předtím jsem nebyl od disciplinárky trestán, přitom hokej hraju od šesti let. Nikdy jsem neudělal žádný hrubý faul, ani jsem neměl nějaký výstup s rozhodčím.
Takže vy jste přijel za sudím a plácl ho po zadku?
Ne, přijel jsem k časoměřičům, postavil jsem se a chtěl jsem si nechat vysvětlit určitou situaci. Jenže pak jsem si řekl, že raději budu mlčet, protože už jeden náš hráč dostal desítku. Hlavní rozhodčí s jedním z čárových odjeli, ale tenhle se do mě začal navážet, jako by chtěl něco vyvolat. Úplně zbytečně.
Tvrdíte, že vás jeden z čárových arbitrů vyprovokoval?
Ano, pan rozhodčí mě slovně napadl, a to dost vulgárně. To si myslím, že by si neměl dovolit. No, a když pak odjížděl, tak jsem ho plácl. Ale řeknu vám rovnou, můj čtyřletý syn dostává větší 'na zadek'. To ani nemohl cítit.
Nicméně to lze označit za fyzické napadnutí. Uvědomil jste si to?
Hned vteřinu poté, co k tomu došlo. A okamžitě mě to mrzelo. Ale znovu opakuji, rozhodně jsem ho nechtěl zranit, nebo mu ublížit. To v žádném případě!
Jak na verdikt disciplinární komise reaguje vaše okolí, rodina, spoluhráči?
Vědí, že je to hrozná nespravedlnost. Tam byly mraky lidí, všichni to viděli. Nechápu, jak může napsat, že jsem ho kopl do ledvin. Nerozumím tomu.
Máte nějaký důkaz, třeba videozáznam?
Potvrdit mi to může celý stadion. Já se ještě chci osobně jít zeptat delegátů. Myslím těch, kteří obsluhují časomíru. Aby mi oni celou situaci potvrdili, nebo vyvrátili. I když to, co on popisuje, prostě nikdo vidět nemohl.
A jste si opravdu stoprocentně jist, že k ničemu takovému nedošlo?
Občas se stane, že má člověk několikavteřinový zkrat, kdy neví, co vlastně dělal... Ne, to nepřipadá v úvahu. Já vím přesně, co se stalo. Proto jsem z toho taky tak špatnej. To, co tam napsal, a ten trest, to byl pro mě hrozný šok. Už z toho důvodu hodně reálně zvažuji podání občanskoprávní žaloby. Aby si někdo vymýšlel takové nesmysly, které se ani zdaleka neblíží pravdě, to je vrchol. Určitě se proti rozhodnutí komise odvolám a zřejmě podám i žalobu.
Když se teď na celou věc podíváme z jiného úhlu, bylo vůbec nutné protestovat proti verdiktům sudích v zápase? Opravdu pískali tak špatně?
Dokonce i váš trenér přiznal, že to nebylo tak zlé...
Ale já na ně nesvádím vinu za porážku. V tom má trenér pravdu. I když pár zbytečných vyloučení tam určitě bylo. Jenže hokej je prostě hra emocí. Kolikrát mám chuť soupeře na ledě zbít, ale skončí zápas a zajdu s ním klidně na pivo. Pořád je to sport, žádná válka.
V loňské sezoně jste pomáhal Žďáru k návratu do druhé ligy. Ale takhle jste si působení v ní asi nepředstavoval. Konec přišel dřív, než jste pořádně začal...
Právě. Ale hlavně jde o to jakým způsobem. To mě na tom nejvíc vadí. Jasně, už mám nějaký věk, takže jsem věděl, že hokej nebudu hrát věčně. Před sezonou jsem si říkal, že bych měl pomalu končit. Jenže ne kvůli tomu, že si nějaká zvůle shůry řekne: ty jsi udělal tohle a tohle, a končíš. Přestože to není pravda.
Evidentně teď asi budete mít na rozhodčí dost vyhraněný názor...
Mně přijdou, jako by tady měli nějaký stát ve státě. Dělají si co chtějí. Jasně, teď ze mě hodně mluví emoce, protože jsem naštvaný. Každopádně se odvolám. A pak se uvidí.
A co budete dělat do doby, než vám trest buď s níží, nebo potvrdí?
No co, budu chodit kluky aspoň povzbuzovat. A taky se začnu víc věnovat rodině. Manželka z toho bude mít určitě radost, aspoň si mě trošku užije. Máme teď tříměsíční dceru, takže jí budu pomáhat. A samozřejmě budu chodit normálně do práce, mám firmu, takže o zábavu mám postaráno.
Tomáš DoležalSport/pozice: hokejový obránce |
Trenérská činnost by vás nelákala?
Ale jo, proč ne. I když ne teď. Možná později, až bude syn větší. Teď na to nemám čas, to bych rodinu skoro vůbec neviděl.
Zmínil jste, že synovi jsou čtyři roky, už taky hraje hokej?
Chodíme každou neděli bruslit. Navíc taky plave, jezdí na kole. Určitě bych byl rád, kdyby ho hokej bavil, ale do ničeho ho nenutím.
Každopádně pokud si hokej vybere, dáte mu asi ze všeho nejdřív lekci o chování k rozhodčím, nebo ne?
To je jasný (směje se) Řeknu mu, ať se jim obloukem vyhýbá. Ať si myslí, co chce, ale ať vždycky raději odjede pryč. Za ty všechny nepříjemnosti rozčilování s nimi rozhodně nestojí.
