„Liberec každopádně dělá všechno proto, aby to byl boj. Je to řežba, nikdo neustoupí a jsou to zápasy na krev,“ říká k prvním dvěma finálovým bitvám televizní expert Milan Antoš.
„Líbilo se mi to i navzdory kritice, že některé věci jsou pod pás. Je to play off a hraje se o nejlepší mužstvo sezony. Každý bojuje, jak umí. Věřím, že Liberec se ještě poučí,“ dodává.
Které faktory zatím rozhodují finálovou bitvu a v čem Třinec tak vyniká, že série alespoň podle výsledku vypadá tak jednoznačně? Čím vlastně může Liberec překvapit jistě hrajícího soupeře na svém stadionu?
1. Disciplína
Liberecký Adam Musil odnesl dva zbytečné direkty pěstí do tváře Tomáše Marcinka trestem na jeden zápas. Kapitán Bílých Tygrů Petr Jelínek opustil předčasně druhé klání po faulu ramenem zacíleným na hlavu Matěje Stránského a nezahraje si dva finálové zápasy na domácím ledě.
Petr Jelínek z Liberce.
Liberec přidal kupu dalších menších faulů i technické prohřešky, což ho ve finále stálo obě utkání. V součtu prvních dvou střetů o mistra to dává 86 trestných minut. To zásadní sdělení je, že se mu v nejméně vhodnou dobu vyfaulovaly dvě klíčové osobnosti, které by naopak měly mužstvu dát klid a vyhecovat ho k čistému, ale houževnatému výkonu.
„Třinec byl lepší jen v tom, že nefauloval a dokázal toho využít,“ míní Milan Antoš. „Když pak Liberci chybějí klíčoví centři jako jsou Musil s Jelínkem, nenahradíte je nějakými kluky z Benátek.“
2. Taktika a rozpoložení
Třinec si hrál už v prvním finále s Libercem na čekanou podobně jako drak, kterého mají ve znaku. Chytře vyčkával v záloze, ve středním pásmu rozestavěl pětičlenný blok, číhal na sebemenší chybu a využitými brejky sežehl šance Tygrů na prach. Hosté jednohlasně přiznávali, že byli absolutně bez nároku. V neprostupném valu se jim těžce hledala skulina.
Zatímco Slezané vyjížděli do přečíslení a přidávali gól za gólem. Stejnou medicínu dali Liberci ochutnat i při druhém střetu s tím rozdílem, že soupeř byl tentokrát ostražitější, byť nejzkušenější hráč Liberce Michal Birner hřímal nad tím, že hloupých chyb je ve hře stále dost.
Liberec dojel na nervozitu. „Třinec hraje jistě, čeká právě na ty chyby a je chytřejší. Nakonec Liberec vyrobil sám chybu tím pětiminutovým vyloučením. Teď už ví, že to totálně tvrdou hrou nepůjde, i když nechtějí ustoupit od důrazného projevu,“ soudí Antoš.
„Umím si představit, že se v domácích zápasech pokusí dát první gól a budou čekat podobně jako Třinec na další mezery a vlastní pásmo zavřou,“ dodává.
3. Přesilovky
Vrána, Stránský, Růžička, Hrňa, Gernát. A v záloze navíc Dravecký nebo Rodewald. Dvě třinecká přesilovková komanda jsou smrtící celou sezonu a Liberec na jejich um doplatil. Chytrou a přesnou kombinací napříč útočným pásmem soka utahal, zdeptal a dostal na kolena.
Na slezskou zbraň našla protihru částečně jen Mladá Boleslav. Třinec dokáže reagovat i podle soupeře. Používá variabilní rozestavení, pokud nemůže najít mezeru v obraně Liberce, pomůže si hráčem v boxu mezi kruhy jako to ukázal naposled. Za jakékoliv situace roztrhal hostující obranu a otvíral si vyložené pozice.
4. Mediální válka
Jestliže sledujete pravidelně hokejové finále, zvykli jste si, že přestřelky probíhají zejména mimo mantinely. Hráči se snaží dostat do hlav soupeře a vytvořit i tlak na okolí. Liberec to ukazuje v plné nahotě.
Nařčení ze simulování, stížnosti na fauly, kreativně dávkované slovní šťouchance ve snaze rozhodit protivníka.
Když Liberec nevzal klid Třinci na ledě, opřel se do toho v útrobách haly u mikrofonů. Michal Bulíř, jeden z tahounů, proto poukázal na fakt, že třinečtí borci padají velmi ochotně k zemi a snaží si vykoledovat fauly. I to je součást hry. A takových přestřelek bude přibývat. Třinec překvapuje stoickým klidem, rozvahou, dotěrné hlášky si zatím nenechává vlézt pod kůži.
„Je to válka. Narazily na sebe nejlepší týmy soutěže a ty teď použijí úplně všechno. Budou se osočovat i nenávidět. Ti chlapi jsou zvyklí vyhrávat od malých kluků a udělají cokoliv, aby neprohráli,“ předpovídá Milan Antoš.
5. Brankář Kacetl
Ze všech stran se na něj během sezony valila kritika, v play off mu zprvu nevěřili ani experti. „Připadal mi slabší než boleslavský gólman Růžička,“ říkal ještě před finále David Moravec. Spoluhráči mluvili o tom, že nedůvěra zvenčí jeho sebevědomí ještě víc posílila. Teď se zdá být pevnější než kdy dřív, ve druhém finále lapil po vlastní pokažené rozehrávce Lencovu tutovku na srovnání.
Antoš soudí, že je dobrý, ale... „Na konci soutěže bývají hráči unavení, nemají takovou rychlost v zakončení. I průměrnější gólman může mít skvělé výsledky. Když Třinec proti soupeři situace zvládá, chytá se pak daleko jednodušeji. Teď může být vynikající už proto, že Liberec může být unavený, nehraje svůj ofenzivní hokej a nejde na něj tolik střel. A jde také o to, jak pracuje obrana, která je dobrá,“ míní.
6. Rozhodčí
Antonín Jeřábek
„V semifinále byly odpískané zákroky, které ani jedno ze čtyř mužstev nechápaly. Byly to brutální chyby, které ovlivňovaly zápasy. A to může šéf rozhodčích vysvětlovat, jak chce,“ ohlíží se za předchozími sériemi Antoš.
Finále je něco jiného. Robin Šír s Petrem Lacinou v prvním a Antonín Jeřábek s Pavlem Hodkem ve druhém duelu pískali spolehlivě. Zbytečně nekouskovali hru, poctivě komunikovali s hráči, vysvětlovali své verdikty trenérům. Nikdo neměl k jejich výkonům větší námitky. Aby ne, když jde o mezinárodně respektované sudí, kteří prodali své bohaté zkušenosti. I díky nim nebyla v klíčových okamžicích cítit pachuť jako v rozhodujících semifinálových bitvách překypujících chaosem.
„Snaží se pískat tak, aby to bylo čitelné a korektní. To, že někdo upadne a říká se, že se tam soupeř válí déle, je věcí play off. Rozhodčí zatím finále nijak neovlivnili,“ chválí Antoš. „Neměli by být každopádně vidět, ale jejich výkon se mi líbí.“
