Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Plekanec: Teď jít po ulici? To vůbec nejde

Montreal - Boston; Tomáš Plekanec se raduje e spoluhráči z Montrealu z postupu do 2. kola play-off. | foto: Reuters

26 2008
Montreal - (od zvláštního zpravodaje MF DNES) Na ulici ho teď nepotkáte. Raději je doma nebo před zápasem schovaný s týmem v hotelu. „To proto, že nás klub chce držet pryč od té zoo,“ říká hokejový útočník Tomáš Plekanec. Zoo? To je možná nejvýstižnější hodnocení toho, co se během Stanley Cupu v Montrealu děje.

 „Ale dneska to bylo nějaké mrtvější,“ tvrdil po prvním duelu s Philadelphií.

Vážně?
No jo. Třeba ten sedmý zápas s Bostonem, to bylo něco neuvěřitelného. A i před tím se dost fandilo.

Tak ale zase to možná bude klidnější v ulici a ne jako minule.
Doufám. Ale to nebyli fanoušci, ale vymázla z ulice, která když viděla, že se tam něco slaví, tak se takhle přidala.

Je vůbec někde v NHL při zápase pekelnější atmosféra?
Vůbec. Snad jedině na Rangers bývá dobrá. A pak Toronto, kde to je vyhecované, protože se hraje s Montrealem, ale stejně je to tišší.

Čím to?
Tady prostě lidé hokej milují, je to celou sezonu. Stačí dvakrát vyhrát a hned na stadion přinesou malé Stanley Cupy, a taky jsou hned připraveni ho slavit.

Asi by bylo pro vás jako hráče teď hodně odvážné vyrazit normálně na ulici?
Teď jít po ulici? To nejde. Kdykoliv a kdokoliv z nás jde, tak ho lidi zastavují a něco mu říkají. I proto během play-off jsme před zápasy na hotelu, abychom se nerozptylovali. Máme odpolední trénink, pak je zamluvená restaurace, kde se najíme. Do hotelu přijdeme kolem deváté, hrajeme karty, snažíme se být pohromadě. Ale klid tam stejně není, spousta fandů totiž ví, kde jsme.

Co člověka z Česka překvapí, je, že máte strašně malé střídačky a náhradní gólman dokonce sedí úplně mimo – naproti u trestné lavice.
Zlaté české střídačky. Není to ideální, ale už jsme si zvykli. Tady je to všude. A ten druhý gólman? To je jen na pár stadionech.

Ještě jedna věc zarazí: je tady 24 stupňů, lidé chodí na hokej v kraťasech. To je v dubnu normální?
To ještě bude sněžit. Minulý rok jsem odlétal sedmého dubna, už jsem chodil v tričku a pak na letišti napadlo dvacet čísel sněhu. Takže si kupte ještě čepici.

. Když válí Montreal, srdce hokejového světa

Neuběhne ani vteřina a snad stovka lidí v narvaném baru  sborově křičí s ním. Policisté, kteří hlídkují přede dveřmi, se na sebe jen usmějí.


Dnes je povoleno (zatím) vše. Však i tomu stojícímu vozu se ostatní nějak vyhnou. Vítejte v Montrealu.


Je dávno po půlnoci, ale tady na Rue Stanley bude ještě dlouho živo. Aby ne. Před pár hodinami v nedaleké hokejové aréně Bell Centre porazili místní Canadiens Philadelphii Flyers 4:3 v prodloužení v úvodním utkání série 2. kola play-off NHL.


„Tady dvakrát třikrát vyhrajete a lidi už jsou připraveni slavit Stanley Cup,“ říká útočník Montrealu Tomáš Plekanec. Trochu s  nadsázkou. Ale vážně jen trochu.


Na světě nenajdete město, které by hokejem bylo poblázněno víc. Není divu, Montreal je neslavnější klub historie NHL. Když tým postoupil přes Boston z 1. kola, lidé na ulicích zdemolovali pět policejních aut, vymlátili několik výloh. „To nebyli fanoušci, ale nějaká vymázla z ulice, která se přidala,“ tvrdí Plekanec.


Je to pravda. Fanouškovské bláznovství vás tady spíš pobaví. Tak třeba chcete jet z letiště autobusem do centra, jenže na tabuli, kde je obvykle číslo a název cílové stanice, jen bliká nápis: „Go, Canadiens, go.“


U pekaře vámhousky zabalí do pytlíku s logem klubu a mnohým autům se v okně třepotá vlajka. Má ji i taxikář Pierre. Klubu prý fandí padesát let a jeden měsíc. Přesně před měsícem mu bylo padesát. „Habs jsou celý můj život,“ říká.


Aby bylo jasno: Habs je přezdívka klubu, která vznikla z francouzského slova Habitants. Což byli zdejší původní obyvatelé.


Jinak zpět k Pierrovi. Na zápas se bude dívat u televize, o kšefty stejně nepřijde, protože když hrají Canadiens, nikdo nikam moc nejezdí. Po utkání to bude jiné. Stejně jako před ním. Hodinu před začátkem kolem haly proudí davy lidí v dresech, na obřím pódiu se tancuje. A byť jste v Kanadě, svítí sluníčko a je přes dvacet stupňů.


Teď střih. Do utkání zbývá pár minut a na led vjíždějí domácí hráči. Jedenadvacet tisíc diváků povstává a začne mávat bílými ručníky nad hlavou.


Říká se tomu bílé peklo a v Česku se o něj letos pokoušel Liberec. Ale oproti tomuhle to byl slabý odvar. Tady vám naskočí husí kůže. Při hymně zpívá celý stadion, po ní všichni křičí: „Kanada.“ Souboj s Philadelphií je i souboj států.


A taky soubojem proti hostujícímu útočníkovi Brierovi. V létě dostal od Canadiens nabídku, ale on se raději rozhodl pro Flyers. A to nejde zapomenout. Kdykoliv má puk, lidi bučí. Když jde na buly, platí to samé. Při každém jeho nezdaru aréna vybuchne nadšením.


Skoro stejně jako když v 60. minutě vyrovná na 3:3 domácí Kovaljov. A když v první minutě prodloužení rozhodne o výhře Kostopulos, máte pocit, že hala musí spadnout.


Pro Čecha je vůbec zvláštní. Na malých střídačkách sedí hráči jako sardinky, trenéři mezi nimi neprojdou. Kdybyste hledali náhradního gólmana hostů, asi budete překvapeni. Sedí sám naproti u trestné lavice.

Sotva skončí zápas, vyvalí se dav fandů na ulici. Vítězí bary, kde jsou obrazovky, protože televize zápas donekonečna opakují. A fandí se u něj skoro stejně jako naživo. Spát se nejde, jsme v Montrealu. V srdci hokeje.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze