V moderních dějinách NHL drží rekord šestigóloví Daryl Sittler (1976) a Red Berenson (1968).
Plzeň - Zlín 9:2Galapředstavení Gulaše |
Na stejnou metu se za 60 minut v historii samostatné extraligy prostřílel jen Petr Čajánek. Ale ve středu bylo jeho 21 let staré maximum ve vážném ohrožení.
„Napadalo mi tam všechno, co mi přišlo na lopatu,“ smál se plzeňský Milan Gulaš. Při devastaci Čajánkových nástupců ze Zlína zaznamenal pátou trefu na počátku třetí třetiny. Na rekordní, šestý zásah měl ještě necelou čtvrthodinku a na střídačce opakovaně slyšel: „Všechno na Gulyho!“
Šestý gól při výhře 9:2 už nedal, tuzemskému rekordu se jen přiblížil. I tak zažil mimořádný večer, všech pět gólů nasázel stejným způsobem: dostal přesný pas a pálil bez přípravy. V NHL si pětigólovou show v novém tisíciletí střihli jen kanonýři Gáborík, Franzen a Laine. Něco podobného v extralize naposledy před 14 lety dokázal Jan Čaloun.
Ale dost pohledů do kronik. Jak změnil životní Gulašův šestibodový večer (5+1) současnost? Plzeňský kapitán se vyšvihl do čela extraligové produktivity, zároveň je i nejlepším střelcem.
Guláš a knedlík, Gulaš a Kovář
I díky němu je Plzeň nejofenzivnějším mančaftem ligy, zároveň inkasovala nejméně branek a po matném podzimu nyní funí na hřbet vedoucích Bílých Tygrů z Liberce.
Stejně jako ke guláši pasují knedlíky, ke Gulašovi teď neodmyslitelně patří Jan Kovář. „Neoslavoval bych jen Gulaše, leda celou dvojici,“ upozorňuje hokejový expert Marek Sýkora. „Gulaš je střelec, ale je to zásluha Honzy Kováře, který dává neuvěřitelné přihrávky.“
Naposledy mu přihrál na čtyři z pěti fíků. „Fantastické nahrávky,“ velebil Kováře, jenž na podzim nepochodil v zámoří. „Ale tady zase ukázal, jak celý mančaft dokáže pozvednout. Při vší úctě ke gólmanům Zlína, pro mě už to nebyla moc složitá zakončení.“ Ostatně Gulaš jako ryzí střelec je závislý na kreativních centrech. A i díky přízni vrtkavého osudu na ně měl štěstí.
Jako mladý drzoun se učil v Českých Budějovicích od Viktora Hübla, který i teď po čtyřicítce válí v Litvínově. V Plzni ještě zažil éru s Martinem Strakou a Tomášem Vlasákem. „Neskutečně obohacující. Byl jsem mladší hráč a díky nim jsem hrál tak, že jsem za tři čtvrtě sezony mohl odejít do KHL,“ vzpomíná Gulaš.
Po čtyřech letech v Rusku a Švédsku se vrátil do Česka, v zahraničí hokejově vyspěl a zmoudřel. „S odstupem narazíte na situace, kdy jste se choval hloupě. Ale beru to tak, že i když udělám špatnou věc, je to dobrá zkušenost do budoucna,“ říká třiatřicetiletý lídr. „Mladým se snažím naznačovat, ale nechci radit, protože na to si člověk musí přijít sám, jak se stát pravým profesionálem.“
Gulaš se jako kapitán stále učí, jak vést tým nebo jak diskutovat s rozhodčími. Odjakživa byl a je střelec, a když k němu dáte vhodného parťáka, stane se postrachem extraligových obran. Předminulou sezonu přemluvil centra, vrstevníka a dlouholetého kamaráda Tomáše Mertla, aby si s ním střihl sezonu v Plzni. Stalo se z nich nejproduktivnější duo soutěže a Mertla báječný rok posunul do KHL.
Vyrazit na hory a ničit obrany
Teď s Gulašem válí kumpán, který měl naopak Kontinentální ligy už po krk. A i s Kovářem si náramně vyhoví. „V pondělí jsme vyrazili s rodinami na hory, vyčistili si hlavy,“ líčil Gulaš. „I to je důležité, že si spolu rozumíme mimo led. Já si teď hokej neskutečně užívám, takové pocity dlouho nepamatuji.“
„V pondělí jsme s Honzou Kovářem a rodinami vyrazili na hory, vyčistili si hlavy. I to je důležité, že si spolu rozumíme mimo led.“ |
Plzeňská souhra zafungovala i v národním týmu na únorových Švédských hrách. Nenastane-li pohroma, vsadí na ně reprezentační kouč Miloš Říha i při květnovém šampionátu v Bratislavě. „Teď jsou v lize suverénně nejlepší dvojice, ale zbývá ještě dost času,“ poznamenává Sýkora. Přísný expert při sledování plzeňských mačů už uvažoval, zda rozjetý tandem nemůže narazit v play off. „Tam se na ně soupeři výrazně zaměří, ale třeba o Kovářově nebezpečnosti se vědělo i v KHL a stejně se prosazoval,“ doplní Sýkora.
Po dnešku bude Plzni i dalším týmům zbývat do konce základní části pět zápasů. Gulaš není daleko od individuálních triumfů, které ho vábí. „Bylo by to super,“ zasní se. „Pořád ale říkám, že toužím zvednout nad hlavu pohár. Týmový úspěch je pro mě v hokeji nejvíc.“
Opojné chvíle před šesti lety, kdy Plzeň slavila titul, si kvůli odchodu do Magnitogorsku neužil. Teď by je mohl zažít jako kapitán.
Proč by ne? Má na to nabito.