„Hlídat kluky, jestli večer neutíkají na pivo, není třeba. Myslím, že večer ani nevědí, jestli jsou na Šumavě, nebo v Krkonoších,“ glosoval vzápětí Jaroslav Lučan, bývalý hokejista a majitel penzionu.
Právě u něj, nebo dříve v hotelu Zadov na Churáňově, to jsou místa, kam hokejová Plzeň v létě pravidelně vyráží. „Nejhorší byly ty první roky, kdy se jezdily cyklistické etapy. Okolo padesáti kilometrů ráno, odpoledne zase, jednou za týden stokilometrová. Já přitom, než jsem přišel do áčka, jezdil na kole maximálně u nás na vsi ke koupališti a zpátky. Bolelo mě úplně všechno,“ vzpomíná Kracík.
Však měl také hned na svém prvním šumavském soustředění nepříjemný karambol. „Uklouzlo mi to na štěrku, u Hartmanic jsem vrazil do kamenného mostku. Nebýt helmy, bylo po mně.“
Poslední dva roky už cyklistika z letního drilu Škody zmizela, víc se klade důraz na běhání. „A já bych to přitom zkombinoval. Obden kolo a běhání. Pořád to trenérům říkám, že dělat jen jedno z toho je očistec. Jenže nějak mě neposlouchají,“ pousmál se Kracík.
Už vážněji dodal: „Trénuje se asi pořád stejně tvrdě. Ale změnila se náplň. Místo dlouhých tratí se teď jde do intenzity, do rychlosti. Vše simuluje hru. A na hokeji je to znát, ve srovnání se situací před deseti lety se hodně zrychlil.“ Denně tak se spoluhráči tahá za zády pneumatiku do travnaté sjezdovky, kde je pro hráče vystřihaný zhruba stometrový pás. Odpoledne kondiční kouč Snopek tvrdě velí v posilovně nebo při kruhovém tréninku.
Až k večeru hráči vyrazí na hřiště a zpestří si den fotbálkem. „Je pravda, že odpoledne jdu místo do posilovny na kolo. Moje kolena nedávají všechno, skákání na tvrdém povrchu je složité,“ svěřil se útočník, který se do Plzně vrátil z Německa před třemi lety a výtečně zrestartoval extraligovou kariéru.
Na jaře podepsal novou smlouvu a rád by s týmem zopakoval loňskou sezonu, kdy tým ovládl základní část a probojoval se až do semifinále. „Všichni na to chceme navázat. Ale zároveň dobře víme, že to nebude vůbec snadné.“ I proto tahle šumavská dřina.
