"Kluci mi radili, abych třeba zkusil zavřít oči a nepřemýšlel o tom. Snažil jsem se hlavně trefil bránu, to je základ. Ale hlavu jste si z té dlouhé série nedělal."
Opravdu? Neříkejte, že se vám neulevilo.
Fakt ne. Už několikrát předtím skončil puk po mojí ráně od modré v síti, jenže kluci pokaždé hlásili, že to tečovali. Proto jsem tu sérii moc neřešil, věděl jsem, že ji zlomím. Jsem rád, že se to povedlo zrovna dneska. Byl to důležitý gól.
Čekal jste už někdy na gól takhle dlouho?
Ne, tohle bylo nejdelší období v kariéře. Kdybych neměl žádnou nahrávku, možná by mě to štvalo. Takhle jsem byl v klidu.
Je to věkem?
Asi jo. Když mužstvo vyhrává, máte nahrávky a přesilovky fungujou, není důvod se znepokojovat.
V kabině jste ale asi musel poslouchat narážky, že?
No samozřejmě, ale to tady nebudu prozrazovat. (smích)
Na co jste si s Pardubicemi musel dávat největší pozor?
Hlavně na Sýkoru, protože ten když dostane puk do jízdy, je to těžké. Připravovali jsme se na něj, ale stejně nám dal gól.
Nezačal jste po trénincích pilovat střely od modré?
Ani ne, já jsem i v německém nároďáku hrál beka a tuhle činnost mám dobře zažitou. Ono to tak bývá, že někdy střílíte odevšud, a ono to tam nepadne. Člověk musí být trpělivý. Možná právě teď jsem protrhl smůlu a rozjede se to.
