Pro pořádek, s generálním manažerem Škody Martinem a bývalým výtečným útočníkem jsou opravdu jen jmenovci.
Teď je Petrovi pětadvacet a ze zámoří nabral směr domů. Do Plzně, jejíž dres bude oblékat příští sezonu. Za sebou má osm sezon dřiny. Hned v té první získal trofej pro nejlepšího nováčka juniorské QMJHL, předloni pak na tři utkání v dresu Philadelphie ochutnal říz nejslavnější soutěže světa. Mimochodem, v těch třech zápasech stihl dvě asistence. Ale další šance už nepřišla...
Ještě zpět k vašemu příjmení. Bylo pak v zámoří až nepříjemné čelit pořád stejnému dotazu?
To ne. Já šel do Kanady rok před draftem. V praxi to vypadá tak, že prakticky na každém utkání je několik skautů, často s nimi chodíte na oběd, na večeři. A tam se mě ptali na vztah s Martinem snad tisíckrát, sem tam i v dalších letech. Já si dělal srandu, že bych si to přál, abychom byli příbuzní, ale co nadělám. A že jsme alespoň ze stejného města a občas se potkáváme na zimáku... (úsměv) A hlavně jsem brzy pochopil, jak moc tam Martina respektují. I na tom je vidět, kolik toho v kariéře dokázal...
Cesta z Plzně až do NHLPlzeňský odchovanec Petr Straka odešel v 17 letech do Kanady, v soutěži Quebec Major Junior Hockey League nastupoval za Rimouski Oceánic. Hned v první sezoně tam byl jmenován do All-Rookie týmu a získal trofej pro nejlepšího nováčka QMJHL. Draftoval ho Columbus (2010) na celkově 55. místě, tentýž rok byl draftován také do KHL Omskem. Dvakrát hrál na MS do 20 let (2011, 2012). Působil i v Baie-Comeau Drakkar (QMJHL), Adirondack Phantoms a Lehigh Valley Phantoms (AHL). V dubnu 2013 podepsal smlouvu s Philadelphií Flyers, za kterou v sezoně 2014/15 odehrál tři zápasy v NHL. Připsal si dvě asistence. |
Teď vás přilákal zpátky do Plzně, do české extraligy. Bylo pro vás těžké opustit Ameriku?
Už to tam bylo dlouhé. AHL není pro každého. Já to měl tak, že jsem se tam odtud snažil prosadit do NHL, to byl můj cíl, na to jsem se soustředil. Vydržel jsem tam čtyři roky, což je víc, než zvládne většina kluků. Ale nějakou dobu už jsem tušil, že teď pro mě NHL nedopadne. Když to řeknu blbě, AHL už mě fakt nebavila, je to stresující a já v tom byl dlouhou dobu. Proto jsem začal přemýšlel o návratu do Evropy a postupně se to dotáhlo až k Plzni.
Berete to tak, že sen o NHL už končí? Navíc vám se splnil, máte tři zápasy za Philadelphii...
Naděje je vždycky. I odsud z Evropy zase vede cesta do NHL, nic není ztracené. Samozřejmě, musíte hrát hodně dobře. Když se k tomu bude dařit i týmu, šance je. A nabídky pak mohou přijít nejen mně. Určitě nic nevzdávám, je mi pětadvacet a může se stát, že za tři roky v NHL budu. Ale těch zatáček a překážek, které se musí překonat, je spousta.
Byly ve hře i jiné varianty než klub, v němž jste vyrůstal?
Zvažoval jsem toho víc, můj agent Michal Sivek se bavil s kluby z KHL i z Finska. Ale situace byla taková, že bych musel čekat. V příštích týdnech začnou odpadat kluci, kteří se nedostanou do NHL a zvolí návrat do Evropy. Bude to trošku chaos a mohlo se stát, že ještě v polovině srpna nebudu mít vůbec nic. Takže jsme se už někdy v červnu dohodli, že zůstanu v Čechách a budu mít jasno. Martin (Straka) mi navíc volal už někdy na konci února a jeho zájem mě moc potěšil. Pak už to bylo rychlé, během týdne jsem v Plzni podepsal smlouvu. Teď se soustředím na to, abych se tady prosadil. Musím zabrat a dokázat, že jsem v zámoří nebyl omylem. Strašně se na další sezonu těším a věřím, že dáme dohromady silný tým.
A na vás jako na místního budou mít fanoušci možná jiný metr.
To nevím. Může to být složitější, může to být snadnější... Mám tady spoustu známých, kámošů. Když se mi něco nepovede, určitě mi to dokážou dát najevo, stejně jako fanoušci. Ale i naopak. S tímhle tlakem se musíte umět vypořádat, jsem na to připravený.
Může být varováním případ Jakuba Culka, se kterým se dobře znáte? Tomu se před lety návrat do Plzně moc nepovedl...
Samozřejmě nad tím přemýšlím. Kuba měl navíc hodně zdravotních problémů, to mu nepřidalo. Věřím, že se mi to nestane. Vím, že nic nesmím podcenit, očekávání budou velká. Hokej v Česku bude jiný než ten, na který jsem byl poslední roky zvyklý. Ale s tím se musí vypořádat i spousta lepších hráčů, než jsem já. V přípravě udělám všechno pro to, abych si zvykl a byl nachystaný co nejlépe. Aby z očekávání nebylo velké zklamání.
Jaké to vlastně je, prožít po letech celé léto doma?
Největší změna je v tom, že jsem byl zvyklý na nějaký časový režim. Teď přichází doba, kdy jsem začal balit a chystal se začátkem srpna za oceán. A najednou je to jiné. Tady jsem doma, tady mám smlouvu, tady mám svůj tým. Budu hrát extraligu za Plzeň a to je něco, o čem tady každý hráč jako kluk sní. Před rodinou, fanoušky a kamarády.
Co se v hokejové Plzni za těch osm let nejvíce změnilo?
Občas jsem tady sice v létě s klukama trénoval, ale ne každý rok. Co je jiné? Vyhrál se titul přece! To byla obrovská věc, zafandil jsem si v Kanadě na dálku. A určitě se zúžilo hřiště. Když jsem odjížděl, mělo třicet metrů, teď má osmadvacet. No, pořád je to hodně široké oproti AHL (úsměv). A pak se zvedla šatna áčka, je parádní, fakt moc hezká.
Pozná člověk už během letní přípravy, že tým může mít velké ambice a udělat velký výsledek?
Jedna věc jsou jména na papíře, druhá realita. Takových mančaftů v hokeji i ve fotbale, které vypadaly na první pohled skvěle a pak vyhořely, byla a bude spousta. Je důležité, jak si všechno sedne. Věřím, že tady jsou šikovní a zkušení kluci, abychom si to pohlídali a potvrdili náš potenciál. Já věřím, že budeme hrát na vysoké úrovni.
Už jste s trenéry řešil vaši roli v mužstvu?
Na to je ještě času dost. Teď je příprava, trenéři budou na ledě zkoušet různé věci. Moudřejší budeme za měsíc, jak si to bude sedat a kdo s kým si na ledě vyhoví.
