Byl na české zvyklosti skromný, Jandač ale vycházel z reality svého týmu v „rekonstrukci“. Leccos se ale během osmi dnů v kodaňské Royal Areně změnilo. Tým našel tvář, poznal, kdo je kdo, ústřední figury našly konečně své role. Mají v tom bezpochyby prsty bostonští Davidové, kteří ve čtvrtek expresně dorazili ze Spojených států.
ZnámkováníOhodnoťte výkon proti Bělorusku. |
Jako nemůže na jeviště velkých divadel vběhnout naráz pět Donutilů, Preissů či jiných bardů, jako zároveň Shakespearovy kusy těžko potáhnou herci zvyklí na „čudly“, musí mít i hokejový mančaft své mistry a dělníky vedlejších rolí.
Teď je - zdá se - objevil a trenérští režiséři je správně obsadili. Tým hledal lídry. Ty, kteří sami dokážou rozhodnout vyrovnaný zápas, kteří umí celek dovést za klidným vítězstvím jako proti Bělorusku. Ty, kteří strhnou ostatní, uklidní je a nenechají propadnout nervozitě, že hrozí blamáž. Tlačit do těchto pozic Červenku a Plekance je pro jejich náturu i hokejové přednosti spíše nepřirozené.
Však i v Kodani Plekanec ukazuje, jak se může dělnická role povýšit na umění! Jenže není v jeho povaze pronášet v kabině vzletná slova a na ledě střílet jeden gól za druhým. Přílet Pastrňáka s Krejčím zkrátka v týmu zavedl přirozenější hierarchii, kdy na ledové jeviště vstupují osvalení herci s úkoly, které si scenárista představoval. A to je v týmu plném mládí - někdy i nervozity - důležitá věc.
„Oni dva jsou jasní tahouni. Proti Bělorusku jsem je šetřil, ke konci stáhnul. Může to ještě být dozvuk časového posunu. Je nutné rozložit síly,“ říkal po pátečním vítězství kouč Jandač. Koneckonců i to, že gólmani, kteří působí hodně vyrovnaně, si dál drží předem určenou pozici číslo 1 a číslo 2, ukazuje správný směr a dodává klid.
Ano, tyto řádky jsou psány po prvním českém zápase bez nervů. A poté, kdy tým porazil nejslabšího soka ve skupině, zatímco ve čtvrtfinále přijde jiná síla. Soupeře nepřeválcoval, po první jasné třetině už kontroloval hru.
„Tempo upadlo. Situace už se spíš přehrávaly, než abychom šli za góly. Už to bylo takové dohrávání. Mohli jsme ještě přidat nějaký gól navíc, ale už jsme neměli takový hlad,“ věděl Jandač.
Ublížilo zranění Nestrašila, po kterém kouč točil 11 útočníků. Ale víc než brankostroj je důležité zjištění, že má tým mistry i ty, kteří jim nahazují repliky.
