Dopoledne ještě prospal po náročné cestě, které předcházelo stěhování, protože mu v St. Louis končí smlouva. Ještě před týmovou poradou si ale odpoledne udělal čas na rozhovor.
"Teď jsem se probudil, takže jsem pořád zlomený. Ale to bude dobré," usmíval se za pár dní 23letý mladík, jehož svalnaté paže budí na první pohled respekt. A který se nebojí říct: "Nehraju český hokej."
Platí, že budete připravený už na sobotní zápas s Dány?
Určitě. Trenérovi jsem k dispozici.
Mrzí vás ještě vyřazení z bojů o Stanley Cup?
Ještě tam trošku zklamání je, hlavně z toho, že to bylo 0:4 na zápasy. Aspoň jeden jsme mohli pro diváky vyhrát. Ale nebyla šance, Vancouver byl lepší. Úspěch ovšem byl už to, že jsme se dostali do play-off, protože nám nikdo nevěřil. Po Vánocích jsme byli poslední, nakonec jsme skončili v naší konferenci šestí.
I pro vás to byla hodně úspěšná sezona, že?
Kvůli zraněním jsem dostal více prostoru a chytil jsem svoji šanci. Byla to moje nejlepší sezona v kariéře.
Kouč Andy Murray má přitom pověst, že české hráče moc nemusí.
Jenže on ani obránce moc netrénuje. Kouč, který nás měl na starosti, mi věřil. A Murray ne že by neměl rád Čechy, on nemá rád takový ten český hokej. On je spíš na to nahazování kolem mantinelu. A já ani český hokej nehraju. Styl, který se hraje v Americe, mi vyhovuje.
Nemáte obavy z přechodu na širší kluziště?
Jsem z toho trošku nervózní. Byl jsem se na to dneska podívat a je to obrovské hřiště. Budu muset s trenéry probrat taktiku, nemůže se lítat po ledě jako v zámoří. Bude to víc poziční hra. Budu se snažit hrát tvrdě. Jsem spíš defenzivní obránce, zůstávám vzadu. Nechám útočit kluky.
Váš bývalý trenér z AHL o vás řekl, že jste typ hráče, který nahání soupeřům hrůzu. Platí to pořád?
Doufám, že jo. A že to bude platit i na mistrovství světa. Trošku hráčům znepříjemňuji život, hlavně v rozích. Dělám si tam trochu pořádek, aby se tam báli chodit. A abychom byli co nejmíň v našem obranném pásmu.
Přesto bitkařem přímo nejste.
To ne. Ale když jsou nějaké šarvátky, tak se do toho nebojím jít.
V týmu hraje Jaromír Jágr, takhle vám určitě připadne role jeho ochránce. Nebojíte se toho?
Kdyby se něco stalo, určitě zasáhnu. To není problém. Pro mě to bude čest bránit Jardu. Třeba si udělám jednu bezvýznamné plus (smích).
Za Finy, proti kterým hrajete poslední zápas ve skupině D, hraje Jarkko Ruutu, který Jágra zranil na olympijských hrách v Turíně. Budete si na něj dávat pozor?
Tak určitě, na něj si musí dávat bacha každý, protože to je pacient.
|
Znepříjemňuji útočníkům život, hlavně v rozích. Dělám si tam pořádek, aby se tam báli chodit. A abychom byli co nejmíň v našem obranném pásmu. |
Sám jste o sobě prohlásil, že už jste se na ledě uklidnil, že jste býval větší divoch. Co to znamená?
V St. Louis jsme pracovali víc na poziční stránce hry, aby to nebylo jen o tom lítání. Nastupoval jsem teď proti prvním lajnám soupeřů. Proti Vancouveru to bylo proti bratrům Sedinovým. Ti už jsou hodně chytří, do rohů moc nejdou. A když jo, tak se vám umí vyhnout. A pak z vás akorát udělají blbce. Musíte hrát víc pozičně.
V lednu jste si zlomil nohu, když vás trefil puk, ale ten zápas jste přesto dohrál. Jak jste to dokázal?
To byla taková euforie, byl to důležitý zápas s Chicagem. Ani jsem nevěděl, že jsem si něco zlomil. Chvilku to bolelo, ale když to drželo v brusli, tak to nebolelo. Horší to bylo, když jsem vyzul nohu z brusle.
Jak jste na tom zdravotně teď?
V pořádku, jen mám se svým doktorem nějaké nevyřešené věci ohledně mého ramena.
A zdravotní prohlídkou v klubu jste prošel bez problémů?
Domluvili jsme se, že operace může počkat. To je banální zákrok, může to být klidně i za rok.
Roman Polák22 let, 187 cm, 95 kg Důrazný obránce je odchovancem Sarezy Ostrava, v extralize odehrál 37 utkání za Vítkovice. V NHL působí třetím rokem v dresu St. Louis. Výrazněji se však prosadil až v letošní sezoně, kdy odehrál 69 utkání a vstřelil i první gól v NHL. Proti Vancouveru si zahrál i první kolo play-off. |
Byl jsem překvapený, když mi zavolali. Akorát jsem se tehdy ještě hlavně soustředil na začátek play-off. Ale hned, jak jsme vypadli, tak jsem se sbalil. A vyrazil jsem.
Berete mistrovství světa jako šanci ukázat se českým fanouškům?
Hlavně bych chtěl hrát pro tým, pak samozřejmě i pro fanoušky. Na prvním místě je ale tým.
V St. Louis vám končí smlouva, co s vámi bude dál?
Chtěl bych tam pokračovat dál. Od toho si platím agenta, aby s tím něco udělal. Už jsme to chtěli podepsat v sezoně, ale čekali jsme. Třeba na to, jestli se povede play-off, pak cena stoupne. Uvidíme.
Jak rychle jste se po vyřazení stihl sbalit na cestu?
Kvůli tomu, že mi končí smlouva, tak jsem se musel vystěhovat z domu. Musel jsem to všechno stihnout za jeden den. Pronajal jsem si garáž a všechny věci jsem si tam odvezl. Dělal jsem to až do tří do rána. Nakonec se to podařilo. Mám v té garáži schovaný nábytek, auta...
... tak to není garáž, ale spíše hala, ne?
No, je to takové větší (smích). Podle toho, jestli podepíšu znovu v St. Louis, to pak přestěhuji dál.
