"Po jednom vítězném zápase jsme přišli ještě s dalšími hráči na trénink, ale zavolalo si nás vedení klubu a oznámilo nám, že na nás prostě nemá peníze," prozradil třiatřicetiletý odchovanec třebíčského hokeje, který v minulosti oblékal například také dres Dukly Jihlava či prvoligového Prostějova.
Vysvětlilo vám vedení, co se najednou stalo?
Prý jim vypadl nějaký důležitý sponzor, tím pádem si nás nemohli dovolit. Omlouvali se, říkali, že je to mrzí a že nám rozhodně nebudou dělat žádné problémy při odchodu. Taky nám vyplatili všechno, co nám dlužili. Po téhle stránce to bylo v pořádku.
Přesto ale, skončit najednou v rozehrané soutěži...
Nic příjemného. Byli tam se mnou ještě Marián Kacíř a Mojmír Musil, měli jsme výbornou partu, všechno šlapalo a najdou přišel konec. No jo, takový je prostě hokejový život.
Takže až na ten závěr jste byl v Polsku spokojen?
Maximálně. Na působení v Krakově budu vzpomínat jenom v dobrém. Už taky proto, že jsme tam loni získali titul.
A co polští diváci? Podle vyprávění mnohých patří mezi vůbec nejagresivnější...
Je pravda, že jsou trošku blázni. Tedy hlavně když dorazí na stadion ti fotbaloví, to je potom skoro o život. Třeba když jsme hráli nějaké derby nebo play-off, neumíte si představit, co se tam dělo.
Polsky jste se naučil?
(směje se) Jasně, umím dobře "po polsky".
Jiné zahraniční angažmá jste vyzkoušet nechtěl?
Teď ne, chtěl jsem být zase chvilku v Česku. Mám malou dceru, takže hlavně kvůli ní.
Bez angažmá jste nakonec zůstal jenom čtrnáct dnů, od pondělka už patříte do týmu Havířova. Proč u vás vyhráli právě Panteři?
Měl jsem víc nabídek, ale všechno se vleklo strašně dlouho. Pak mi najednou zavolal agent, jestli bych nechtěl do Havířova, a já souhlasil. Chtěl jsem už hlavně zase hrát.
Pár dnů jste trénoval v mateřské Horácké Slavii Třebíč, domů vás to netáhlo?
Ale ano, jednal jsem s panem Čapkem (šéf klubu - pozn. red.), předložil mi nějaký návrh, jenže já se rozhodl jinak. Každopádně bych chtěl Třebíči strašně moc poděkovat, bylo to už podruhé, kdy mě nechala trénovat, když jsem čekal na nabídku nového angažmá. Hodně si toho vážím.
Jakou roli ve vašem rozhodování hrál fakt, že Havířov by měl patřit k lepším týmům prvoligové tabulky, zatímco Třebíč má výrazně nižší ambice?
Samozřejmě nelze přehlédnout, kde se oba kluby nacházejí, ale na to jsem moc nekoukal. Řeknu vám to upřímně, šel jsem do Havířova proto, že mi nabídlo lepší podmínky. A to jak finanční, tak i co se týká zázemí.
V Havířově jste jenom pár dnů, přesto, jaké jsou první dojmy?
Rozkoukávám se. Je to zase něco jiného, tréninky jsou na mnohem vyšší úrovni. Mám zase velkou chuť do hokeje.
Parta se přibližuje té v Krakově?
Znám tady skoro všechny kluky. Třeba s Petrem Rozumem jsem byl na vojně a s Petrem Valou jsem hrál v Jihlavě. Opravdu znám skoro všechny, takže jsem naprosto spokojen. Teď ještě, aby to fungovalo v zápasech.
Pro někoho jsou možná výsledky Panterů v úvodu sezony překvapením. Co pro vás?
Pro mě ne. Havířov má velmi dobrý mančaft, já jsem čekal, že budou hrát hodně slušně.
Už jste se stačil ubytovat, nebo tuhle stránku řešíte provizorně?
Zatím bydlím na hotelu, ale vedení klubu mi hledá byt. Až se přestěhuju, bude už všechno tak, jak má být. (usmívá se)
