Dnes má ve Zlíně hospůdku U Kovárny, na zdejším stadionu učí ve škole bruslení a pečlivě sleduje, jak český hokej padá do krize. "Už před lety jsem viděl, jak se ve Švýcarsku pracuje s dětmi, a tušil jsem, že budeme mít problémy," tvrdí. "Potřebujeme k mládeži přitáhnout kvalitní trenéry a dobře je zaplatit."
"A k nároďáku bych po Růžičkovi vzal cizince," říká ještě. "Dobře znám třeba Ralpha Kruegera, který proti Vsetínu vedl v evropském poháru Feldkirch a donedávna koučoval Švýcarsko. Reprezentace totiž potřebuje radikálně změnit styl hry, což těžko někdo z domácích trenérů dokáže. Ve světě se hraje útočněji, agresivněji."
Vsetín pod vámi vyznával podobnou taktiku, že?
Hlavně ve druhé sezoně v lize (1995/96) jsme na soupeře často vletěli, za 10 minut vedli 3:0 a bylo po zápase. Ale první rok po postupu jsme ještě neměli tak kvalitní tým, převládali málo známí bojovníci.
A coby nováčkovi vám nevyšel start do sezony. Proč?
Přece jen jsme přišli na vyšší úroveň. V jednu chvíli jsme byli jedenáctí a museli si leccos vyjasnit.
Co myslíte? Třeba životosprávu?
Taky. Všichni kluci měli rádi pivo. Jezdili do jednoho podniku ve Valašském Meziříčí, kde pro ně měli otevřeno i pozdě v noci. Ale někteří to přeháněli. Promluvili jsme si, tahouni si to uvnitř mančaftu začali hlídat. Hráči si taky uvědomili, že si na prémiích za vítězství můžou vydělat slušné peníze. I kvůli fanouškům zabrali.
I proto, že v tak malém městě se před nimi nebylo kde schovat?
Oni byli zlatí, dvě hodiny před zápasem na zimáku nebylo místo k stání. Ale dovedli být hodně kritičtí.
Byl Roman Zubík, kontroverzní podnikatel a majitel klubu, na hokejisty přísný?
Vůbec. On je miloval. Vím, že někdy dokonce posedával s nimi. Nemůžu na něj říct nic špatného.
Později ale byl za své nečisté obchody odsouzen a uvězněn...
Jeho ostatní aktivity šly mimo nás. Většinu těch peněz hodil do studny jménem hokej. Nerozuměl mu, ale když se řeklo nějaké slavné jméno, hned říkal: "Ten musí přijít na Vsetín!" Včetně Gretzkého.
Cítili jste, že vás v lize brali jako vetřelce? Že jste kvůli Zubíkovým penězům byli neoblíbení?
Jasně, neměli jsme svoji mládež. Slyšel jsem, že jsme ve Vsetíně snad museli najít zlatou žílu. Pomlouvali nás, ale snad všichni hráči k nám chtěli.
První sezonu jste se ještě musel obejít bez hromady hvězd. Jak jste vlastně tenkrát tu podzimní krizi překonali?
Omezili jsme volnost, s některými hráči se rozloučili. Věděli jsme, že na udržení máme. Doma jsme porazili Litvínov, kterému to zrovna venku nešlo. Pak jsme vyhráli v Pardubicích a nakonec udělali šňůru čtrnácti vítězství. Tehdy u nás chvíli hrál Pepa Beránek a moc nám pomohl.
Šel příkladem, bojoval, někdy si pomohl faulem... Jinak to táhli Vlach, Stavjaňa, Sršeň, Galkin, Jaškin. A nakonec jsme vyhráli titul. Taková jízda už se asi nikdy nezopakuje. Zlato hned po postupu. I pro Kometu byl letos úspěch, že se zachránila bez baráže.
Taky vám vyšla sázka na brankáře Čechmánka. Tušil jste to?
Znám ho ze Zlína od žáků. Do Vsetína jsem ho vytáhl z Hodonína, kde chytal třetí ligu. Na jaře 1994 jsme hráli prolínačku v Hradci Králové a já říkal novinářům, že Roman bude za půl roku v nároďáku. Smáli se mi. Ale on se do té reprezentace opravdu brzo dostal.
Proč se neprosadil ve Zlíně?
Asi někomu nesedl tím svým štěkáním a připomínkami.
Jak jste s ním vycházel vy?
Vyšli jsme si vstříc. Začal si přidávat, makal na sobě.
Poradil jste mu něco coby bývalý ligový gólman?
Občas. Ale nevím, co si z toho vzal.
Po prvním titulu přišel Jiří Dopita. Jaký tehdy byl?
Byl fajn. Hned jsem mu řekl, že vůdcem je Rosťa Vlach, on to akceptoval. Jednou přišel, že by chtěl jiná křídla. Povídám, že to ještě necháme. On pak vyprávěl: "Pan Valášek vždycky všechny vyslechl, ale pak si to stejně udělal podle svého."
Na jeden zápas za Vsetín naskočil i Martin Ručinský, pamatujete?
Jistě. Neměl angažmá v NHL, trénoval s námi. Měli jsme hrát ve Vítkovicích. Přišel mu telegram, že už má smlouvu. Přijel si pro něj otec až z Litvínova. Ale stejně nastoupil, měl gól a přihrávku. Od té doby si ho vážím.
Proč jste vlastně po druhé mistrovské sezoně odešel do Zlína?
Nemusel jsem, ale dal jsem slovo. Tak jsem ho dodržel.
Vyletěl ve finále jako nikdo před ním, teď Altrichter trénuje žáčky
|
From zero to hero. Anglické spojení výstižně popisuje, jak se z ničeho stát hrdinou, a v historii extraligového play-off není lepší ukázka než příběh brankáře Martina Altrichtera. Říkali mu "věčná dvojka", má za sebou už skoro dvacet různých angažmá, proslul hlavně jako výborný parťák do kabiny a bavič.
Nikde pořádně nezakotvil, nikdy už žár jeho žhavé formy "nespálil" soupeřovy střelce tak, jako ve finále Slavii. Ostatně za to tehdy Altrichter dostal cenu MF DNES pro nejlepšího hráče play-off. Dodnes je unikátní, že si ji vysloužil náhradník.
