Ten dostal českobudějovický hokejový klub za svůj jediný titul mistrů republiky v sezoně 1950/51. Našel ho v českobudějovické sokolovně, kam ho poslal jeden z tehdejších mistrů František Vacovský.
V Sokole ještě sportovní a obchodní manažer klubu Jaroslav Pouzar neuspěl. "Ale potom jsem se potkal s panem Žaloudkem a podívali jsme se na trofeje Slavoje." Slavoj byl kdysi i současný HC České Budějovice. A byl oddílem z tělovýchovné jednoty, která mohla poháry z oddílů obhospodařovat.
Trofej se našla a hned se jí dostalo zasloužené péče. "Pohár je umytý v myčce a ještě jsem ho čistil ručně kartáčkem na zuby," oznámil stále aktivní hráč, kapitán národního týmu veteránů.
Pohár je vysoký asi 30 centimetrů, je z masivního zelenavého skla. Z jedné strany je výrazný hokejista v akci, z druhé nápis: Vítězi celostátního mistrovství v ledním hockeyi 1950-51 Sokolu SKP JNV České Budějovice věnuje ústředí ledního hockeye ČOS.
"Je to rázem nejcennější hokejová trofej v Českých Budějovicích," pousmál se František Vacovský. Klub pozval všechny žijící členy týmu, který pohár získal. Je jich pět a přijeli čtyři. Vintíř Němec žije v Německu a na cestu do Českých Budějovic ho zdraví nepustilo.
Se současným vedením klubu a s pohárem se přišli potěšit brankář Jiří Kolouch, který byl tehdy dvojkou Karla Kroupy. Později ale proslul jako brankář reprezentace a Brna, kam se v té době mistrovské tituly jen hrnuly.
Dalšími legendami jsou beci Roman Charypar a František Vacovský i útočník Karel Oberleitner. Když matadoři vzpomínali, smáli se všichni. Titul získali v posledním kole, doma vyhráli 7:4 a už je jedno s kým. Byli mistry o bod před dnešními Vítkovicemi.
Co že dostali za titul? "My jsme byli takoví, že když jsme viděli Černou věž, tak jsme byli šťastní," pousmál se Roman Charypar.
Na tréninky do Prahy jezdila tahle parta na oplachtěné korbě nákladního auta, přikrytá dekou. Na zápasy se jezdilo vlakem a z nádraží na stadion tramvají. Duší byl Čeněk Pícha, za tím šlo celé mužstvo.
"A taky se nám stalo, že nám v Praze nařídili, že budeme hrát tři zápasy za sebou tam," smál se dál hokejový matador. Tým z jihu Čech v Praze nastoupil ve čtvrtek, v pátek i v sobotu. "A všechny tři zápasy jsme vyhráli," pochválil dobrou práci.
Diváky měli Českobudějovičtí v Praze na své straně. "Fandili nám i proti LTC," ujistil Charypar. LTC byl tehdy klub, před kterým se měly ostatní kluby klanět. Ale nechtělo se jim a byly to bitvy.
Tehdejší ředitel Štvanice Raduška zval českobudějovické hokejisty po zápase ke stolu. "Co sníte a vypijete, to platím," říkal. "Mám na vás pořád vyprodáno."
Jihočeši se proti Spartě postavili osmkrát za sezonu a pokaždé před plným hledištěm. "Z Prahy zavolali, přijeďte, dostanete třicet tisíc," povídal dále Roman Charypar.
Tehdy zastupoval šéfa Českobudějovických přes hospodaření Josefa Jelínka. A tak se zeptal Jelínkova protějšku Řezáče, kde že je potvrzení na ty peníze. "To jsem si dal," říkal pobaveně. "Řezáč mi to nechtěl nikdy odpustit." Tehdy platilo slovo jako zákon. Kdo co slíbil, to dodržel.
"A pak jsme přijeli do Prahy, přišel Řezáč a koukal po kabině. 'Kde že je ten, co mi tenkrát nevěřil,' hledal mě," smál se dál bodrý Jihočech u poháru, který oprášil tolik vzpomínek.
Kdo získal titul v sezoně 1950/1951
BRANKÁŘI: Jiří Kolouch a Karel Kroupa
OBRÁNCI: Roman Charypar, Jan Lidral, Vladislav Mizera, Stanislav Pícha, František Vacovský
ÚTOČNÍCI: Karel Bílek, Václav Kalista, Leopold Vávra, František Mizera, Vintíř Němec, Karel Oberleitner, Miroslav Pešek, Čeněk Pícha, trenér Jan Kališ
 Manažer Jaroslav Pouzar představuje trofej, kterou se mu podařilo zachránit. |
