Čtyřicet minut zůstal v bezvědomí, vrtulník ho přepravil do nemocnice v Hamiltonu v kritickém stavu. Zámořský kult "čistých bodyčeků" měl málem první oběť.
Fanellimu praskla lebka, utrpěl zlomeninu nadočnicového oblouku a otřes mozku. Naštěstí přežil. A po necelých dvou týdnech poprvé veřejně promluvil. "Nic si z toho nepamatuju. A už je mi docela dobře. Jen mi trochu hučí v hlavě," řekl pro kanadská Sun Media v krátkém rozhovoru doma v Oakville, v Ontariu. "Už se nemůžu dočkat, až zase uvidím kluky a sednu si s nimi do autobusu."
Musí ještě podstoupit řadu testů a vyšetření, ale hokejovou kariéru vzdát nehodlá. "Pomalu, pomalu," brzdí ho rodiče Susan a Frank. "Ještě si o tom promluvíme," říká mu máma.
Není divu. Diváci v hale šokovaně přihlíželi, jak mladíka nakládají na lehátko, Fanelliho spoluhráči se modlili a jeho rodiče umírali strachy. "Bál jsem se, že je konec," přiznal otec Frank, povoláním hasič.
Fanelliho stav nesmírně pečlivě sledoval ještě jeden člověk. O čtyři roky starší a o deset kilo těžší Mike Liambas. "Pachatel".
Vedení Ontarijské ligy ho vyloučilo do konce sezony. Na soupeře se rozjel s jasným úmyslem ho trefit. A stejně jako mnoho dalších hráčů v zámoří si asi neuvědomil, co může způsobit.
Nezvedl hůl ani loket, nezaútočil na Fanelliho zezadu nebo bez puku. Měl smůlu, že Fanelli neměl pořádně utažený řemínek u přilby. Neprovedl odpornou špinavost. Jen přesně ukázal, co hrozí, pokud se "čisté hity" nezačnou v Kanadě a USA tvrdě trestat.
Podívejte se na zákrok Liambase na Fanelliho
Liambas od trenérů mnohokrát slyšel, že musí protivníka dohrát, zbourat. Hrál ostře, byl to bijec, obranář. Ale taky se výborně učil a mnohokrát pomáhal v dobročinných akcích. Po incidentu se ukryl doma a se světem nekomunikuje.
Pokud Fanellimu zůstane po brutální kolizi jen dlouhá jizva na tváři, bude to štěstí i pro Liambase.
V úvodu sezony NHL se při podobných zákrocích zranilo více hráčů. Třeba floridský střelec David Booth nebo chicagský kapitán Jonathan Toews. Kéž by hrozivá zranění šestnáctiletého chlapce přiměla hokejové šéfy, aby hru od těchhle "čistých" faulů vyčistili.
Čeká se snad na smrt?Pohled redaktora MF DNES Sestřel ho. Dohraj ho. Finish the check! Mladí hokejisté v zámoří slýchají tyhle příkazy několikrát denně. Tvrdý hit soupeře odradí od dlouhého míchání s pukem, přinutí ho k chybě. Může ho zastrašit. Povzbudí mužstvo a taky rozbouří publikum (někdy víc než gól). Jenže takový bodyček taky může hráče zmrzačit. Nebo zabít. Ben Fanelli utrpěl vážná zranění hlavy. Měl štěstí. Jenže kdykoli příště může mít někdo smůlu. A umře. Po "čistém" hitu. Čeká snad NHL na smrt? Napodobí snad KHL, která se začala starat o zdraví hráčů, až když loni přišel o život Čerepanov? Jistě, ve středu začali generální manažeři jednat. I zatvrzelí zastánci ostrých bodyčeků jako Brian Burke z Toronta uznávají, že se něco musí udělat. Odhodlávají se ke změně pravidel, jenže tu zavedou asi až od sezony 2010–2011. Ani to však nebude stačit. V juniorské OHL jsou útoky mířící na hlavu "trestné", přesto jeden mladík druhému rozbil lebku. Rozum by měli dostat i trenéři a další hokejoví šéfové. Musí přestat hráče povzbuzovat k nebezpečným hitům a podporovat jejich kult. |
