Nicméně i tak „strhává“ dál.
Rusko - ČeskoPátek 15.15 online |
Právě vysoký bek, který má na kontě i s play off 370 zápasů v NHL a hrál také na Světovém poháru, zatím překvapivě zůstává mimo soupisku pro mistrovství světa. Kouč Filip Pešán se rozhodl pro jiných 25 vyvolených, z nichž většina dnes vstoupí do turnaje v lotyšské Rize třaskavým duelem s Ruskem.
Do turnaje, který je tak očekáván. A se soupeřem, jehož vláda nás oficiálně označila za nepřítele.
Devět let už reprezentace nepřivezla ze světového šampionátu medaili. Ač se jí před dvěma lety v zápase o bronz dotýkala, je půst považován za odraz současného českého hokeje.
Nicméně teď je tu tým, z něhož vyzařuje energie a dává naději. V přípravě vyhrál všech devět zápasů včetně toho posledního právě proti Rusku. „Podařilo se nám i spoustu zápasů otočit z nepříznivého stavu, takže si myslím, že jsme ukázali charakter týmu. Teď to ale teprve začíná. Musíme to zopakovat nebo ukázat mnohem víc,“ míní útočník Lukáš Radil.
Cesta za snem začíná. Rusové se plíží, kouč mlží, hráči se přeučují na široký led |
A trenér Pešán, jehož čeká první seniorský šampionát, přidává: „Myslím, že mistrovství bude extrémně vyrovnané a rozhodnou detaily jako každý rok. Z titulu se může radovat kdokoliv a já doufám, že dojdeme co nejdál. Medaile je sen. Z týmu i po výhrách cítím pokoru, žádné velké manýry.“
 |
Turnaj je v mnohém zvláštní. Bez diváků, atmosféry. Hraje se v tichu, které protínají jen pokyny trenérů, k tomu „česká“ skupina našla azyl v malé – na hokejový šampionát až nedůstojné – hale. Je ale rychlou náhradou, protože původně mělo část turnaje pořádat Bělorusko,v lednu však o něj i na přání české Škody z politických příčin přišlo.
Jak se Češi marně snažili: na medaili z MS čekají rekordních devět let |
To vše patří k době. Však i hráči si za rok navykli, že na scéně vystupují bez publika, potlesku. Museli a ještě dlouho budou ukryti v bublině, pravidelně podstupují testy. Jenže i „uměle“ vytvořená pospolitost může mančaftu prospět. Už teď je velmi solidně namixovaný, má silnou přesilovku, spoléhá na snajpry. „Za poslední dobu máme nejlepší tým, protože spousta hráčů z něj to zkoušela v NHL a uspěla i v Evropě,“ říká bývalý reprezentační kouč Alois Hadamczik.
V pátek je to přesně 15 let, co právě v Rize získal jeho tým překvapivé stříbro. O šest let později pak Hadamzik byl u poslední české medaile z šampionátu. A byť i on je optimista, varuje: „Jedeme na mistrovství s velkým cílem, což je správné, ale ještě se to musí uhrát. Kanada, Finsko, Rusko nebo Amerika by přijely se třemi takovými týmy. Nezkreslujme si realitu. Mladí nám ubývají, než přibývají.“
Teď začíná 16 dní, které mohou mít medailovou tečku. Budou?
