Působíte u českého juniorského týmu, fanoušci by se o vás určitě rádi dozvěděli více informací. Jak probíhala vaše dosavadní trenérská kariéra?
Začal jsem trénovat mladé hokejisty v univerzitním týmu, když mi bylo 23 let. Asi po dvanácti letech jsem přešel k profesionálnímu seniorskému týmu dvě úrovně pod NHL, to byla skvělá zkušenost. Posledních deset let teď vždy na jaře jezdím na kempy do České republiky a nesmím zapomenout na skvělou loňskou sezónu v Plzni, kde jsem pracoval s velkým množstvím dospělých i mladých hokejistů. Nyní mám možnost být u juniorského národního týmu s kvalitním týmem lidí.
Vím, že jste několik sezon působil i u americké národní juniorky. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Když máte možnost trénovat na nejvyšší mezinárodní úrovni, je to vždycky skvělá zkušenost. Poprvé v roce 1986 přišla bronzová medaile, Keith Peterson byl tehdy hlavní kouč a Ben Smith spolu se mnou asistentem. Bylo to sice už šest let po slavném vítězství na olympiádě v roce 1980, ale v americkém mládežnickém programu pořád zůstávalo mnoho energie. V roce 1987 jsme přijeli na Slovensko do Piešťan. Tam se děla spousta věcí, především v zápase Kanada - Rusko (smích)... O rok později jsem pak byl hlavním trenérem na turnaji v Moskvě.
Ve Spojených státech vlastníte a vedete letní hokejovou školu pro mladé hokejisty. Kolik času vám tento projekt zabírá?
Žiju hokejem od rána do večera. Mám vážně štěstí, že mohu celý život dělat to, co mě baví. Občas samozřejmě přijde prohraný zápas, ale hokej je má vášeň a každý den po příchodu do práce si užívám. Není moc lidí, kteří by toto mohli říct.
Kdy proběhl váš první kontakt s českým hokejem?
Bylo to už v roce 2000. Dostali jsme s americkým týmem pozvání na turnaj v pražských Letňanech. Od té doby jsem přijížděl pravidelně, v posledních letech vždy s talentovaným týmem amerických hokejistů na Lekov Cup do Plzně. Loni z toho bylo druhé místo, letos vítězství.
Do České republiky se tedy vracíte už deset let. Je to vaše první zahraniční zkušenost?
Je to skutečně první tak velká zkušenost. Vybral jsem si právě Česko, protože vaši zemi prostě miluju. Mám slabost pro místní lidi, zároveň zde trénují kvalitní hokejoví odborníci. Vím sice, že hokej v současné době není na pozicích, kde by ho všichni rádi viděli, protože na mezinárodních turnajích vždy bojoval o medaile, ale myslím si, že šéf trenérského úseku Slavomír Lener má velké zkušenosti. Vyhrál titul mistra světa s Luďkem Bukačem, trénoval v NHL i ve Švédsku, které má v současné době jeden z nejlepších hokejových programů na světě a v poslední době dosáhlo skvělých výsledků. Pro mě osobně byl právě výhled na spolupráci s ním velmi atraktivní. Je to jedna z hlavních věcí, které mě přesvědčily přijít.
Máte hokejové zkušenosti z obou stran Atlantiku. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi jednotlivými styly hry?
V mezinárodním hokeji se teď hodně vyskytuje univerzální styl, kterému říkáme transatlantický. Je v něm to nejlepší z evropského hokeje, tedy kombinační akce, bruslení, přihrávky, systém hry... Zároveň ale my v Americe hrajeme tvrdším a více fyzickým stylem. To je právě něco, co se snažíme přenést do českého programu. Není to o drsných faulech a shazování rukavic, které můžete vidět v NHL. To ne! Je to spíše o bojovnosti, odhodlání a nasazení. Skvělým příkladem je nyní Švédsko. Podívejte se, co se svým hokejem v poslední době udělali. Hrají velice fyzicky s vysokým nasazením a pohybem kolem kotouče, zároveň dodržují systém hry. Nechci kritizovat český program, ale pokud bych se měl v tuto chvíli některou zemí inspirovat, pak právě Švédsko udělalo skvělou práci ve výchově hráčů a začlenění fyzické hry. Proto bych do Česka rád přinesl trochu severoamerického stylu.
Myslíte si tedy, že zaměstnávání zahraničních trenérů je pro menší hokejové země cesta kupředu?
Oni i Švédové zaměstnávají spoustu zahraničních trenérů na různých úrovních! Hokej je nyní mezinárodní hra a k úspěchu je třeba využít mezinárodní znalosti. Není to o tom, že nějaký Američan přijede a zvedne úroveň místního koučingu. Až se vrátím domů, vezmu si s sebou zase to, co se naučím v Česku. A není toho málo, vždyť na jaře jste vyhráli mistrovství světa seniorů. Když srovnáme počet hráčů nebo zimních stadionů v Česku a Spojených státech nebo Kanadě, je jasné, že Češi dělají fantastickou práci. Za poslední roky jste dokázali, že můžete vyhrát mistrovství světa, sbírat medaile na olympiádě. Není to o tom, že byste takové věci nikdy nevyhráli. Jde tedy pouze o to začít tvrdě pracovat a vrátit se zpátky na vyšší úroveň.
Co tedy budete považovat za úspěch na letošním mistrovství?
Nyní je jasné, že náš boj ve skupině rozhodne poslední utkání s Ruskem. Tak trochu se předpokládalo, že to takhle dopadne. Všichni se momentálně chceme dostat do play off. Byl to náš cíl před turnajem, chceme porazit jeden ze tří nejsilnějších celků, postoupit a pak už se může stát cokoliv. Takže kdybych teď řekl, že úspěchem bude něco menšího než postup, lhal bych.
Jaké je rozdělení rolí v rámci trenérského týmu?
Miroslav Přerost je hlavní trenér, který rozděluje úkoly a konečné rozhodnutí je vždy na něm. Jiří Fischer zase skvělá osobnost a součást asi nejúspěšnější organizace NHL v historii Detroitu Red Wings. Je to obránce, takže pracuje s nimi. Já sleduju soupeře, poznamenávám si sestavu, systém jeho hry, silné stránky i slabiny.
Nemáte problém v komunikaci s hráči? Přeci jen jste první zahraniční asistent u českého reprezentačního týmu...
Problém to není. Spousta hráčů umí anglicky, navíc komunikačními nástroji jsou tabule a fixa. Stejně tak já rozumím, když hráčům něco vysvětluje Miroslav Přerost. Vidím řeč těla a dokážu pochopit většinu toho, co se děje. Pokud snad náhodou vznikne nějaké nedorozumění nebo nejasnost, je tady Jiří Fischer, který mluví česky i anglicky.
Máte v současné době vyřešenou budoucnost po mistrovství?
Zatím ne. Děláme vše pro to, abychom na turnaji postoupili dále a věnujeme tomu veškerou energii. Stále máme šanci na úspěch.
Co vy a současný americký juniorský tým? Přejete mu úspěch?
Zní to směšně, ale jediný tým, kterému tady fandím, jsou Češi. Možná pokud už budeme vyřazeni, pak v zápase Spojené státy - Kanada budu přát USA.
