Řeč je o čerstvém reprezentantovi a hokejovém útočníkovi Jakubu Petružálkovi, který ještě před odletem do Švédska, kde českou reprezentaci čeká první zápas Karjala Cupu, odpovídal v on-line rozhovoru na dotazy čtenářů iDNES.cz.
Petružálek on-lineObjev této sezony odpovídal v on-line rozhovoru iDNES.cz |
Sympatický odchovanec litvínovského hokeje se rozpovídal o svých angažmá v zámoří, Finsku a především o tom současném v Chabarovsku. Řeč však přišla i na řadu mimohokejových věcí. Jednou z nich byla třeba vzpomínka na děsivou autonehodu, kterou zažil v Americe při cestě svého týmu Albany Rivet Rats z venkovního zápasu.
"Tehdy se s námi převrátil autobus, naštěstí jsme všichni přežili, ale měli jsme obrovské štěstí. Jeli jsme ze zápasu v Lowellu, bylo už hodně po půlnoci, a na dálnici byla zatáčka, která se jmenuje Mass Pike. Je docela prudká, takže je v ní v zimě snížená rychlost na 45 mil. A náš řidič jel 75," popisuje Petružálek.
"Na silnici byl černý led, takže jsme dostali smyk. Byla to tříproudová dálnice a my jeli v nejrychlejším pruhu. Jako každý hráč jsem měl celé dvojsedadlo pro sebe, tak jsem měl nohy nahoře, na uších sluchátka a podřimoval jsem. Najednou jsem uslyšel ránu, jako když praskne pneumatika, a za chvíli jsme byli na boku. Na mé straně. Narazili jsme do svodidel přesně v polovině autobusu. Ta svodidla rozervala celý podvozek, ale nejhorší bylo, že půlka autobusu zůstala v jízdním pruhu," vzpomíná útočník.
O čem ještě mluvil?O Čechovu O Litvínově s Plzní O Vránovi |
"Kolem projely tři obrovské americké trucky: dva prostředním pruhem, jeden tím pravým. Měli jsme obrovské štěstí, že nikdo nejel levým. Kdyby do nás narazil, asi by nikdo nepřežil. Teprve až čtvrtý kamion zastavil a zapnul výstražná světla."
Spolu s Petružálkem hrál tehdy v týmu Casey Borer, který dnes působí v extraligových Pardubicích. "Seděl na druhé straně a jak se autobus převrátil, padal dolů a praštil se do krku. Měl velké štěstí, že si nezlomil vaz."
Mezitím vznikla uvnitř panika, protože autobus začal hořet. Každý se chtěl rychle dostat co nejrychleji ven, jelikož všichni měli strach, aby nedošlo k explozi. Všechno nakonec dopadlo dobře, samotný Petružálek měl naštěstí jen lehce pohmožděný a odřený bok a ruku.
"Liga nám tehdy odložila pár zápasů, ale bylo kolem toho docela velké haló. Já sám už byl druhý den na ledě, protože jsem nechtěl myslet na to, co se mohlo stát. Potřeboval jsem se z toho šoku dostat. Vyjezdit se, vystřílet, vypotit..."
Teď Petružálek působí na druhé straně zeměkoule, po návratu do Evropy a dvou letech ve Finsku přestoupil do Chabarovsku. Tedy na Dálný východ, odkud musí s týmem neustále absolvovat únavné cesty na zápasy a překonávat mnohahodinové časové posuny.
A také obavy a černé myšlenky, které se po zářijové tragédii u Jaroslavle honí všem hokejistům působícím v Rusku. Zvlášť pak těm, jejichž tým stále používá letadla Jak-42, v nichž zahynuli i Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček...
"My jím létáme pořád. Ale hlavu si z toho nedělám. Co se má stát, to se stane. To bohužel neovlivníme. Nasadím na uši sluchátka a vypnu, snažím se o tom nepřemýšlet. Dáváme život do rukou pilotů a věříme v jejich profesionalitu," říká Petružálek, který na Chabarovsk nedá dopustit.
"Je to krásné město, zamiloval jsem si ho. Je hodně udržované a čisté. Za poslední dva roky vyhrálo v magazínu Forbes anketu o nejvíc rozvíjející se město v Rusku. Rozhodně se tam nenudím. Je tam zoo, můžu zajít do kina, je tam i pláž u obrovské řeky. V létě je tam ke čtyřicítce, zato v zimě zase minus pětadvacet."
