S horečkou přes 39 stupňů se chystal zpátky na led, když začal zvracet krev. Vrátil se do brankoviště, jenže za chvíli zkolaboval. Lékaři zjistili, že má tuberkulózu, na niž se tehdy často umíralo. Když se gólman přišel rozloučit se spoluhráči, po tvářích mu tekly slzy.
Za pár měsíců nemoci podlehl. Za Vezinu se sloužily stovky mší, kolem jeho rakve procházela procesí. Montreal zaplavil smutek.
Ten příběh naznačuje vztah hráčů a obyvatel města k hokejovému klubu, který vznikl před 100 lety. Lidi kvůli němu umírali, házeli vajíčka, zapalovali auta. Vášeň, hraničící se šílenstvím, je těžko pochopitelná.
Češi v MontrealuRučinský |
Věčné Nagano
Česka se zájem o hokej zmocnil při olympiádě v Naganu, v Montrealu vládne pořád. Aréna je pokaždé vyprodaná, byť tým léta nepatří ke špičce NHL. Když se diváci vyhrnou ven, obsadí okolní bary a před obrazovkami prožívají i záznam.
Většina kluků má v pokojích i závěsy, povlečení a stínítka na lampy s logem klubu. V povídce Hokejový dres, klasickém díle kanadské literatury, popisuje autor příběh zoufalého chlapce.
Místo dresu svého idolu Maurice Richarda z Canadiens dostal svetr Toronto Maple Leafs. To byli a jsou (společně s Boston Bruins) úhlavní rivalové Montrealu. Ostatní děti s ním nechtějí hrát, trenér ho vyhodí ze hřiště. A tak se nešťastník vydá do kostela a modlí se, aby Bůh seslal hejno molů, kteří by ten zatracený torontský dres sežrali.
Pro frankofonní Kanaďany bývali Canadiens něco jako národní tým. Štvala je anglická nadvláda v zemi a ve městě. Hokejová vítězství pro ně znamenala zadostiučinění. Však taky Canadiens získali 24 Stanley Cupů, nejvíc v historii.
Slavní fanoušci CanadiensViggo Mortensen |
Křupnutí slyšelo celé Forum
Stejně dojemný jako ten Vezinův je i příběh útočníka Howieho Morenze, nesmělé superstar NHL na přelomu 20. a 30. let.
V utkání s Chicagem v lednu 1937 spadl po souboji s bekem Siebertem u mantinelu a brusle se mu v něm divně zaklínila. Libert to nepostřehl, ještě jednou do Morenze vrazil a vzápětí se arénou Forum rozlehl hrozný zvuk praskající kosti.
Čtyřiatřicetiletý muž se v nemocnici trápil, propadal depresím a bál se, že už nikdy nenastoupí za Canadiens. V březnu zemřel. Na embolii. Morenzovi známí tvrdili, že ho zabil žal z náhlého konce kariéry.
I proto příznivci Canadiens v dubnu 2002 osm minut v kuse aplaudovali, když se po boji s rakovinou vrátil na led kapitán Saku Koivu.
Jenže někdy se jejich vášeň zvrhne. Ve městě se například prodává tričko s nápisem "Chcípni, Cháro, chcípni". Ten vzkaz patří Zdenovi Chárovi, slovenskému obránci Boston Bruins.
"A když jsme nedávno vyřadili Boston ze Stanley Cupu, zapalovali nějací blázni v centru policejní auta. To už mi hlava nebere," říká Plekanec.
Noc hněvu
Výtržnosti z jara 2008 jsou jen nevinným kočkováním proti barbarskému řádění davů v březnu 1955. Clarence Campbell, anglicky mluvící prezident NHL, tehdy suspendoval nejlepšího střelce Richarda do konce sezony za inzultaci rozhodčího.
Francouzsky píšící noviny to označily za nacionalistickou mstu Angličanů. A otiskly obrázek: hlava prezidenta Campbella položená na tácu s popiskem "Takhle bychom ho chtěli vidět".
Při následujícím utkání Montreal – Detroit házeli rozzuření fanoušci na Campbella rajčata a vajíčka. Chtěli ho zbít. Policie pustila na tribuny slzný plyn, partie musela být ukončena a kontumován pro Detroit.
Vztek se vylil do ulic, kde vypukly nepokoje proslulé jako Richard Riot nebo též Noc hněvu. Asi 70 lidí bylo uvězněno. Rabování, rvačky a všeobecné ničení polevily až po 24 hodinách a rozhlasovém proslovu samotného Richarda.
Toho pak v bodování na poslední chvíli těsně předstihl spoluhráč Bernie Geoffrion, průkopník střely "golfákem". Diváci mu však netleskali. Bičovali ho nadávkami, neboť vzal trofej pro nejproduktivnějšího hráče NHL milovanému Richardovi. "Přece jsem nemohl schválně nedat gól!" žasl Geoffrion. "Chtěl jsem seknout s hokejem, bylo mi na zvracení."
Tak to prostě v Montrealu chodí. Bezmezný obdiv se bleskově obrátí v nenávist.
Z dějin Montreal Canadiens4. prosince 1909 30. března 1916 1. dubna 1919 29. listopadu 1924 8. března 1937 17. března 1955 14. dubna 1960 9. června 1971 9. června 1984 9. června 1993 9. dubna 2002 20. června 2009 |
Plekanec: Naši fanoušci občas nejsou normální
Žije v blázinci. V hokejovém blázinci. Útočník Tomáš Plekanec si ale nestěžuje. Jen se občas diví, čeho jsou fanoušci Montreal Canadiens schopní.
Už druhou sezonu se v Montrealu slaví stovka. Loni stá sezona, teď sto let existence. Ještě vás to baví?
Mě to neunavuje. Občas si vezmeme repliky dresů z historie, při ceremoniálech před zápasy lidi vstoje tleskají legendám. Paráda.
A co různé slavnosti a bankety?
Jsem rád, že je zažiju, i když jinak na tyhle věci nejsem. Na jeden galavečer dokonce klub nechal nám hráčům ušít smoking, v životě jsem ho neměl na sobě.
Taky jste byli na premiéře filmu o Canadiens. Jak se vám líbil?
Je to dojemná story. Hraný film propojený s klipy, ve kterých vystupujou opravdoví hráči. Malému klukovi přestanou fungovat ledviny a potřebuje transplantaci. Náš bývalý kapitán Saku Koivu za ním chodí do nemocnice a povzbuzuje ho. Vždyť on se taky vyléčil z těžké nemoci. Ve filmu postoupíme do finále Stanley Cupu proti Detroitu a Saku toho kluka dostane na zápas. Když finále vyhrajeme, hodí mu do hlediště puk.
Na lidi v Montrealu to zabere, že?
Určitě! Nedokážeme si představit, co pro ně klub znamená. Hokej je tady všechno.
Nejsou nešťastní z toho, že Canadiens na svoje poměry dlouho (přes 16 let) čekají na Stanley Cup?
Starší fanoušci, co pamatují dobré časy, jsou asi přepadlí. Ale teď je jiná doba, větší konkurence.
Máte oblíbenou legendu Canadiens?
Historii klubu jsem nestudoval, ale moc rád na stadionu potkávám Jeana Beliveaua. Chodí s manželkou do speciální lóže, a tak se na chodbě pozdravíme. To je Pan Někdo. Jsem vždycky v pozoru.
FANDÍM, TEDY JSEM. V hokeji není většího fenoménu, než jaký pro fanoušky znamená Montreal Canadiens. Fandit mu, to je pro Montrealské povinnost i zákon. I když se občas opravdu zdá, že tamní fandové nejsou normální.
Umíte francouzsky?
Rozumím zprávám, ale nemluvím. Není to pro nás povinnost. Zato když někdo z kluků umí, berou to místní jako plus. A tak se snažím francouzsky aspoň zdravit.
Ještě trvá řevnivost mezi anglickou a francouzskou komunitou?
Ani ne. Možná trochu, jako mezi Českem a Slovenskem.
Trenéři i hráči jsou v Montrealu pod drtivým tlakem, ale když se daří, musíte se mít krásně, ne?
To jo. Když třeba zavírají v restauraci, mně ještě na poslední chvíli uvaří. Když potřebuju dát auto do servisu nebo něco spravit, stačí říct do telefonu jméno a je to vyřízené.
Někdy se ale popularita obrátí proti hráči. Bek Roman Hamrlík párkrát potkal jednoho člověka. Zjistilo se, že je to mafián, a najednou byl v novinách kriminálník i z Hamrlíka.
Přesně! Někdy už ten zájem přesahuje rozumnou mez. Fanoušci občas nejsou normální. Když se před dvěma lety jeden hráč nechal hloupě vyloučit, někdo mu volal domů a vyhrožoval jemu i rodině.
Vás ten blázinec baví?
Užívám si plné tribuny, zvlášť teď, když se mi daří. Pro rodinu je počasí na Floridě nebo ve Phoenixu fajn, ale dokud jsem svobodný, neměnil bych. A není nic lepšího, než v Montrealu vyhrát Stanley Cup.
Legendy MontrealuTři z mnoha hvězd Georges VezinaCanadiens se upsal v roce 1910 a pak za ně chytal 366 zápasů v řadě. V roce 1917 s nimi přešel z NHA do nově vzniklé NHL. Sedával v koutku kabiny s fajfkou a četl noviny. V posledním zápase na podzim 1925 držel nulu, než zkolaboval, později zemřel na tuberkulózu. Jmenuje se po něm cena pro nejlepšího gólmana NHL. Maurice Richard
|
