Jeho spoluhráč Roman Meluzín loňskou sezonu dohrával s virózou. Zhubl šest kilogramů, kvůli léčbě v létě netrénoval. Hrozí mu, že bude hrát v nižší soutěži.
Už dřív musel kvůli únavovému syndromu skončit s kariérou třeba Otakar Vejvoda, mistr světa z roku 1996. Problémy s podivnou ochablostí měla zhruba další desítka hráčů.
Proč jsou hokejisté tak náchylní k nemocem? Co je příčinou jejich nesnesitelné únavy? Vypětí ve stovce zápasů v sezoně? Náročný trénink? "V osmdesátých letech jsme dělali lékařský průzkum. Zjistili jsme, že hokejisti mají slabší imunitní systém než ostatní sportovci," tvrdí Jan Nohejl, předseda zdravotní komise hokejového svazu.
A důvody? "Je to možná kvůli zvláštnímu mikroklimatu v hokejových halách, také šatny mnohde vypadají hrozně, daří se v nich plísním, bakteriím. Hygiena tam nemůže být optimální. Potíže můžou hráčům dělat i změny teplot. Vždyť teď nedávno začali s přípravou na ledě a venku je přes třicet stupňů. To zatěžuje dýchací ústrojí i imunitní systém."
Menší odolnost organismu může způsobit i doping. "To není problém. Za posledních sedm let jsme měli v extralize tři pozitivní případy. Přitom každý rok prohlédneme padesát hráčů. Poruchy imunitního systému může zapříčinit i nadužívání antibiotik."
Hokejisté navíc často hrají nemocní, pod léky i obstřiky. Legendární útočník NHL Bob Clarke hrál před třiceti lety i s cukrovkou. Před zápasy si pravidelně píchal inzulin. "Chápu, když někdo hraje se zlomeným malíčkem. Víc si ho zlomit už nemůže. Ale hrát s horečkou? To může aktivovat skrytou virózu, způsobit zápal plic nebo něco horšího. Média to podporují. Když nějaký hráč kvůli play-off přechází nemoc, dělají z něj hrdinu. Přitom je to hazardér," zlobí se svazový lékař.
Třeba třinecký útočník Roman Meluzín. "V závěru loňského roku jsem šel za vedením s tím, že se necítím dobře. A manažer Husička mi řekl: Dohraj sezonu a pak uvidíš," brání se hráč. Tři měsíce užíval antibiotika, stále musí chodit na kapačky. Půl roku promarodil, propásl letní přípravu.
V pondělí poprvé vyjel s mužstvem na led. Přesto musí dvojnásobný mistr světa čekat, jestli se nad ním v Třinci smilují a dají mu šanci. Spousta hráčů počátečním náznakům choroby nevěnuje pozornost. Vždyť únavový syndrom byl ještě nedávno neznámým pojmem. Není nemocí, ale příznakem chronické infekce, kterou zapříčinila třeba borrelióza nebo přechozená viróza.
Kluboví lékaři si s takovými pacienty často nevědí rady. "Není divu. Většina lékařů v extralize i NHL jsou ortopedi, zajímají je spíš zlomeniny než nějaká únava," reaguje Nohejl. "Nikdo tomu nevěnuje pozornost: hráči ani kluby. O hráčích neexistuje lékařská dokumentace. Ve smlouvě se mnohdy nepíše o zdravotním stavu ani řádka."
Jeden extraligový hráč trpí epilepsií. S potížemi se nechce svěřovat veřejnosti. Důvod? Ztratil by cenu na hokejovém trhu. Stejně jako jeden z největších talentů současnosti, běloruský útočník Andrej Kasticyn. Kdyby se nevědělo o jeho epilepsii, možná by byl jedničkou letošního draftu. A nikoliv desítkou...
