Řekněte, proč tam ta díra je?
Nepřizpůsobili jsme se době, která vznikla po roce 1989. Když jste tehdy byl ambiciózní kluk, který chtěl něco dokázat, poznat svět, tak sport byl na prvním místě, jak toho dosáhnout. Všichni sportovali, měli vzory. Byl tu systém škol a vlastně jiné než normální a sportovní školy nebyly. Podívejte, jaká je nabídka dnes. Když jste před dvaceti lety byl i průměrný hokejista, vsadil jste na to. Dnes raději jdete na vysokou školu, začnete podnikat. Zúžila se základna, protože děti mají mnohem víc možností.
Ale ty možnosti mají i v Kanadě, Americe, Švédsku...
Ano. Ale u nás se ta změna projevila i na trenérech. Začali podnikat, myslet ekonomicky. Dřív tak nějak všichni brali stejně, ať šlo o právníka ve fabrice nebo trenéra, měli dva tři tisíce. A pak je tu ještě jedna věc. Ukonejšili jsme se a příliš dlouho slavili Nagano! Opěvovali jsme mimořádnou generaci, ale už jsme si neuvědomili, že tahle generace vyrostla v drilu. Chodila do hokejových škol. Spoléhali jsme, že jsme mimořádní, a zaspalo se. Ostatní země mezitím vymyslely výchovné programy, výrazně se zlepšily.
Český hokej prožívá období temnaDále čtěte podrobnou analýzu současného stavu |
Takže v čem se nejvíc zaspalo? V tom, že se třeba zrušila tréninková střediska mládeže?
Ano, to byla velká chyba. Ve světě tato centra fungují, třeba v severských zemích jsou spjata se sportovními gymnázii. Jsou tam nejen hokejisté, ale i lyžaři, biatlonisti, mají tam kompletní servis. My jsme to pustili. A pak tu taky byla velmi špatná legislativa. Začala migrace hráčů, na kterou jsme nebyli zvyklí. A nejde jen o seniorskou kategorii. U dětí máte případy, že kluk vystřídá čtyři kluby za sezonu. Táta není spokojený, že trenér kluka nestaví, tak se sebere a jde jinam, protože těch dětí nikde moc není a v klubech jsou rádi za každé. Tam se ukáže to samé, tak zase zmizí. Proto jsme teď na těchto pravidlech zapracovali, aby mohl odejít jen jednou a tam zůstal, nebo se vrátil zpět do mateřského klubu. Reorganizovali jsme soutěže, snížili počet týmů v juniorské lize, aby se tu hrálo víc kvalitních zápasů. Snad i tím skončí odliv nepřipravených hráčů do zámoří. Vidíte, že ty problémy umíme pojmenovat, jenže moc dlouho jsme o nich mluvili jen u piva a nic nedělali. Teď se to mění.
Přesto, neměl by svaz víc zasahovat do práce klubů? Třeba přispívat na náborové akce, pomáhat platit výstroj, aby se přilákalo víc dětí?
Myslím, že u nás máme spoustu odborníků, kteří vědí, jak to dělat. Jenže nevíme za co. My například pořád hrajeme se Slovenskem, Švýcarskem, Německem, ale přitom bychom potřebovali hrát s Kanadou, Amerikou, Ruskem. Jenže kde vzít na letenky? Loni byl rozpočet svazu sto milionů korun, jenže když jsem byl v červnu zvolen a přišel sem, zjistil jsem, že nám padesát chybí. A to jsou právě peníze, ze kterých se platí mládež a programy pro ni. Ale věřím, že v tomhle se projeví ekonomická krize a už v této sezoně bude extraliga omlazenější.
Ale práci s mládeží chybí systematičnost. Vždyť trenér dvacítek se rok od roku mění.
I tady jsme zapracovali. Vracíme se k cyklům, aby trenér byl u juniorských výběrů tři roky. Takže bude od šestnáctky do osmnáctky s týmem stoupat výš. Aby měl o své kategorii přehled. Vracíme se i k letním tréninkovým kempům reprezentací.
Přesto juniorské týmy prohrávají se Švýcarskem, Německem. Od Kanady dvacítka dostala 1:8.
Nemůžeme si myslet, že u nás se rodí geniální hokejisti a ve Švýcarsku blbci. Naopak tam výborně pracují, jsou tam trenéři z celého světa a švýcarský hokej udělal velký progres. Já vím, že i my k nám musíme přitáhnout lidi zvenku, že jsou potřeba výměnné stáže. Jenže když sem přijel jeden švédský lektor, tak si za seminář účtuje devadesát tisíc korun, což je strašně peněz. Kdybych chtěl udělat sympozium, kam pozvu deset nejlepších trenérů, musím mít milion. A ten nemám!
Mají čeští trenéři vůbec o vzdělávání zájem?
Ten přístup je různý jako asi ve všech oborech. Třeba v Písku ten zmíněný Švéd udělal v polovině přestávku a třetina lidí odešla domů. To nepřipadá v úvahu.
Narážíte na peníze, ale není chyba i jinde? Třeba ve středu přiklepl magistrát Plzně patnáct milionů extraligovému týmu. Neměly by ty peníze z rozpočtu jít na mládež?
Je to na městech, krajských úřadech, aby se o sport zajímaly. Stát má totiž vůči sportu strašný dluh, vždyť jsme třetí nejhorší v Evropě, co se podpory sportu týče. Ročně jde na hlavu tři sta korun, Švédové dávají tři tisíce a ten rozdíl se někde projevit musí. Kluby jsou obchodní společnosti a měly by vidět, že v kvalitní mládeži je cesta, jak obchod zlevnit. A pokud jde o Plzeň, myslím, že tam za současné situace byla podpora města v danou chvíli správná. Zachránil se tam hokej.
