"Teď už jsem ale v pořádku. Akorát při změně počasí to ještě trochu cítím," přiznal jihlavský rodák.
Co se honí hokejistovi hlavou, když mu doktor oznámí diagnózu a přidá předpokládanou dobu léčby?
Nikomu bych takovou situaci nepřál. Hokej je můj život a já se najednou musel jednoho roku toho života vzdát. Trvalo mi několik týdnů, než jsem si v hlavě všechno srovnal. Naštěstí klukům to loni v Plzni šlo, takže se bylo na co dívat.
Teď jste sice zpátky, ale asi bude hodně těžké se propracovat znovu do základní sestavy Plzně...
U mě už je to takový nekončící boj. Každopádně pro to udělám maximum. Což znamená, že musím hrát natolik dobře za Jihlavu, aby si mě plzeňští trenéři všimli a dali mi šanci. No a pak už se jí nesmím pustit.
Žádné zdravotní problémy s rukou už vás tedy nebudou limitovat? Ne, opravdu už je všechno v pořádku. Rehabilitaci jsem se věnoval na sto procent, dvě až tři hodiny denně. Chtěl bych strašně moc poděkovat všem těm, kteří se na tom podíleli. Kdybych je měl všechny vyjmenovat, tak už by vám v novinách nezbylo žádné místo.
Tohle zranění ale nebylo jediné ve vaší kariéře. Vlastně se dá říct, že jste takový hokejový smolař...
To je pravda. Ale já doufám, že tohle byl vrchol onoho řetězce. Modlím se za to, doufám, že už teď nade mnou bude Bůh držet ochranou ruku. Znovu opakuji, nikomu bych tohle zranění nepřál, bylo bolestivé a strašně těžké na psychiku.
Máte za sebou první zápas za Jihlavu. A hned z toho byla výhra v Hradci 5:1. Lepší premiéru jste si asi přát nemohl, nemám pravdu?
Přiznám se vám, že z Hradce jsem měl obavy, protože disponuje silným mužstvem. Narazili jsme na něj v přípravě s Plzní a dělal nám velké problémy. Ale dneska se mi zdál nějaký unavený, nepodal takový výkon, kterého je schopen.
Už víte, jak často se budete v dresu Dukly objevovat?
Vypadá to, že do plzeňského základu se hned tak nedostanu, takže věřím, že co nejčastěji. Já jsem strašně rád, že mi Jihlava umožnila tady hrát. Přeci jenom jsem rok nebyl v zápase.
Ani poměrně velká vzdálenost mezi Plzní a Jihlavou vám nebude vadit?
Kdepak, vůbec ne. Dojížděl bych třeba až do Ostravy. Jenže Jihlava je moje srdeční záležitost. Měl jsem na výběr ještě další tři mužstva, já si ale zvolil Duklu. Beru to tak, že mám letos poslední šanci se v Plzni prosadit, a pokud ne, tak stejně skončím v Jihlavě. Pro mě je to jednoduché, buď Plzeň, nebo Dukla, nic jiného neberu!
Těšil jste se hodně na první zápas?
Jasně. O tom, že budu za Jihlavu hrát, jsem se dozvěděl v úterý po rozbruslení. Večer jsem pak čekal, až přítelkyně skončí v práci a hned jsme vyrazili. Nemohl jsem vůbec spát, strašně jsem se těšil. I když je tohle jen první liga, tak se v ní hraje o důležité body.
