„Zatím je to všechno neskutečně daleko. Ještě se pracuje na vyřízení víz. Možná to utkání vůbec nestihnu,“ říká devětadvacetiletý Patrik Hučko na začátku dalšího zahraničního angažmá. Před Nižněkamskem hrál za Rosenheim a IFK Helsinki, kde alternoval i v útoku. Loňské play off strávil v Linci.
Bylo nutné opustit českou extraligu? Vážně o vás nebyl zájem? Loni si vaše služby pochvalovali třeba v Českých Budějovicích...
O hráče ze třinácté příčky soutěže není zájem. Jednoduše jsem se svezl na vlně neúspěchu zlínského týmu. Navíc o mě doma nebyl zájem. Kluby asi chtěly jen výraznější typy, Balaštíka a Pivka.
Jde o váš vnitřní pocit nebo jasné zjištění?
Už před zhruba třemi měsíci jsem se poprvé dozvěděl, že budu muset odejít. Že mě chce Hamé prodat. Hledalo se řešení. Zlín se nakonec dohodl s Nižněkamskem, které je momentálně na kempu ve slovenských Piešťanech.
Zlín změnil po devíti porážkách trenéry, vrátil se loňský kouč Zdeněk Venera. Nemohl záležitost ovlivnit?
Nemyslím si, že by se něco změnilo příchodem staronového trenéra. Možná se můj odchod ještě urychlil, nevím. Neřeším to. Odchod byl naplánován už dřív.
Odchod do Ruska údajně ještě není definitivní. Je to pravda?
V úterý večer mi vedení Nižněkamsku jasně řeklo: bereme tě. Kluby od té chvíli pracují na podmínkách odchodu. Myslím, že přesun je jistý. Je to už pouze otázka času.
Loňskou sezonu jste dohrával v Linci. Nenaskytla se možnost návratu?
Ne. Navíc v Rakousku se hraje bez play off jen nějakých třicet zápasů za sezonu. To není to pravé hokejové.
Tušíte, jaké vás čeká v Nižněkamsku prostředí?
Vůbec nevím, čeho se dočkám. Pokud jde o první tým, ten je zatím dvanáctý v osmnáctičlenné tabulce, vede ho trenér z Běloruska. Zimní stadion prý patří vůbec k nejhorším v Rusku... Nedávno tým opustili Slováci Šechný a Jasečko.
Jak přivítala změnu rodina?
Do Ruska se chystám sám, bez přítelkyně. Nadšená samozřejmě není. Řekl bych, že mě vůbec nechce pustit. Bohužel, odejít musím. Ve Zlíně mě nechtějí, nemám na výběr.
Polepšíte si finančně?
Nejspíš ne. Rusové přebírají smlouvu, pod kterou jsem stále ve Zlíně. Jestli dostanu nějaké prémie navíc, to je předčasná otázka. Nejsem případ ostatních, kteří chodí do Ruska vydělávat.
I když jste smluvní hráč Zlína, doma se vám nedaří. Klub vás bez váhání uvolnil už Třinci, Opavě i Českým Budějovicím. Změn je příliš. Pokusíte se o další návrat?
Ve Zlíně jsem a zůstanu doma. Nemyslím si ale, že bych tady ještě někdy hrál extraligu.
Ruští trenéři dbají na železnou disciplínu a kázeň. Jaká je praxe v Nižněkamsku?
Jde o klasickou přípravu v soutěžní přestávce. V pondělí jsem absolvoval dva tréninky, v úterý jeden přípravný blok a modelový zápas ve Zvolenu. Ve středu tréninků přibylo. Trenér nařídil čtyři a jeden zápas. Dřina je ale pořádná. Rozcvička se píská už v sedm hodin ráno. Před zápasem jsme naběhali tři kilometry, pak se šlo do posilovny. Ve středu se před nástupem na led už běželo šest kilometrů. Po krátkém oddechu se šlo do posilovny. Na něco podobného nejsem zvyklý. Ale přizpůsobím se.
Bylo nutné opustit českou extraligu? Vážně o vás nebyl zájem? Loni si vaše služby pochvalovali třeba v Českých Budějovicích...
O hráče ze třinácté příčky soutěže není zájem. Jednoduše jsem se svezl na vlně neúspěchu zlínského týmu. Navíc o mě doma nebyl zájem. Kluby asi chtěly jen výraznější typy, Balaštíka a Pivka.
Jde o váš vnitřní pocit nebo jasné zjištění?
Už před zhruba třemi měsíci jsem se poprvé dozvěděl, že budu muset odejít. Že mě chce Hamé prodat. Hledalo se řešení. Zlín se nakonec dohodl s Nižněkamskem, které je momentálně na kempu ve slovenských Piešťanech.
Zlín změnil po devíti porážkách trenéry, vrátil se loňský kouč Zdeněk Venera. Nemohl záležitost ovlivnit?
Nemyslím si, že by se něco změnilo příchodem staronového trenéra. Možná se můj odchod ještě urychlil, nevím. Neřeším to. Odchod byl naplánován už dřív.
Odchod do Ruska údajně ještě není definitivní. Je to pravda?
V úterý večer mi vedení Nižněkamsku jasně řeklo: bereme tě. Kluby od té chvíli pracují na podmínkách odchodu. Myslím, že přesun je jistý. Je to už pouze otázka času.
Loňskou sezonu jste dohrával v Linci. Nenaskytla se možnost návratu?
Ne. Navíc v Rakousku se hraje bez play off jen nějakých třicet zápasů za sezonu. To není to pravé hokejové.
Tušíte, jaké vás čeká v Nižněkamsku prostředí?
Vůbec nevím, čeho se dočkám. Pokud jde o první tým, ten je zatím dvanáctý v osmnáctičlenné tabulce, vede ho trenér z Běloruska. Zimní stadion prý patří vůbec k nejhorším v Rusku... Nedávno tým opustili Slováci Šechný a Jasečko.
Jak přivítala změnu rodina?
Do Ruska se chystám sám, bez přítelkyně. Nadšená samozřejmě není. Řekl bych, že mě vůbec nechce pustit. Bohužel, odejít musím. Ve Zlíně mě nechtějí, nemám na výběr.
Polepšíte si finančně?
Nejspíš ne. Rusové přebírají smlouvu, pod kterou jsem stále ve Zlíně. Jestli dostanu nějaké prémie navíc, to je předčasná otázka. Nejsem případ ostatních, kteří chodí do Ruska vydělávat.
I když jste smluvní hráč Zlína, doma se vám nedaří. Klub vás bez váhání uvolnil už Třinci, Opavě i Českým Budějovicím. Změn je příliš. Pokusíte se o další návrat?
Ve Zlíně jsem a zůstanu doma. Nemyslím si ale, že bych tady ještě někdy hrál extraligu.
Ruští trenéři dbají na železnou disciplínu a kázeň. Jaká je praxe v Nižněkamsku?
Jde o klasickou přípravu v soutěžní přestávce. V pondělí jsem absolvoval dva tréninky, v úterý jeden přípravný blok a modelový zápas ve Zvolenu. Ve středu tréninků přibylo. Trenér nařídil čtyři a jeden zápas. Dřina je ale pořádná. Rozcvička se píská už v sedm hodin ráno. Před zápasem jsme naběhali tři kilometry, pak se šlo do posilovny. Ve středu se před nástupem na led už běželo šest kilometrů. Po krátkém oddechu se šlo do posilovny. Na něco podobného nejsem zvyklý. Ale přizpůsobím se.
