Trenéři Lener i Tichonov označili pardubický zápas za kvalitnější než úvodní vzájemný souboj v Brně. Souhlasíte?
Zápas byl daleko rychlejší, Rusové bruslili lépe než v Brně. Sice se pozorněji bránilo, ale hrálo se s mnohem větším nasazením.
Jenom škoda závěru normální hrací doby a branky inkasované v předposlední minutě ...
Určitě. Byl to hodně šťastný gól. Kdyby Sušinskij zamířil trošku jinak, stačilo by pět centimetrů vlevo nebo vpravo, tak si jsem jistý, že by branku nedal. Dvojnásobná škoda, že Pavel Patera chvíli předtím trefil jen ležícího gólmana Sokolova. Mohlo to být 2:0 a vyhráli bychom. Vždyť jsme měli víc šancí než Rusové.
Hodně vám zatrnulo, když byl Pavel Patera v závěru vyloučen?
Těžká byla především přesilovka čtyř proti třem v prodloužení. To bylo náročnější než pět na čtyři v závěru normální hrací doby. Ale naštětí jsme to zvládli. Celý zápas jsme hráli dobře dozadu.
Vítěze nakonec určily až samostatné nájezdy. Autorem vítězného trestného střílení jste byl právě vy. Cítil jste velkou zodpovědnost?
Před trestným střílením je každý hráč nervózní. Ale na druhou stranu hokejista je na tom lépe než fotbalista. Ve fotbale se penalta může jen špatně kopnout. Hokejista není pod takovým tlakem, může jen překvapit.
Zahrát si za národní tým na domácím ledě každého hráče určitě potěší. Nebylo však pro vás příjemnější utkání v Brně, kde jste nastoupil v klubovém útoku s Ladislavem Lubinou a Jaroslavem Kudrnou?
Především to bylo lehčí. Když se hráči navzájem dobře znají, je to výhoda. Mezistátní zápasy se hrají s velkým nasazením. Pokud si v nich nemusíte zvykat na nové spoluhráče, je to pro vás velké plus.
Asi litujete, že si v Pardubicích nemůžete zahrát s Ladislavem Lubinou, jenž má zraněný kotník.
Je to velká škoda, ale bohužel i zranění ke sportu patří.
Pozvánka do reprezentace vás dlouho míjela. Nyní jste už na třetí reprezentační akci. Máte pocit, že se v národním týmu už zabydlujete?
Beru to s nadhledem. Když budu nominován, jsem samozřejmě rád. Pokud ne, nic se neděje. Především chci hrát dobrý hokej. To je pro mě prvořadé a o to se snažím. Když se dostanu i do reprezentace, beru to jako odměnu za to, že se mi daří.
Před vámi jsou nyní ještě dva pardubické zápasy s Finskem a Švédskem. Co od nich čekáte?
Určitě se bude především dobře bránit a bude padat málo gólů. Na mezinárodním ledě se jinak nehraje. Jsou tady čtyři velice vyrovnané týmy. Nikdo není předem favoritem, každý může porazit kohokoliv.
