Od finančního ohodnocení se odvíjí rovněž pozice v kádru. Hráče s dobrým platem trenér jen tak ze sestavy nevyřadí. Obvykle jsou bohatší útočníci než obránci.
Vášnivé debaty, zda je pro hokejistovu výkonnost lepší odejít do zámoří už v dorosteneckém věku, nebo až s reprezentačními zkušenostmi, končívají bez jasného vítěze. Jde-li však jen o peníze, vyplácí se opustit vlast dřív a odsloužit si rok v jedné z juniorských soutěží. I když samozřejmě hrozí, že nadějný dorostenec splyne s davem, nikdy nevynikne a navíc za něj mateřský oddíl v Česku dostane "pár drobných".
"Podle smlouvy mezi NHL a mezinárodní federací musí klub do dvou let po draftu uzavřít kontrakt s Evropanem, který působí v severoamerické juniorské lize. Když to nestihne, ztrácí na něj právo," vysvětluje Rudolf Crha, jenž s bratrem Jiřím zastupuje desítky českých hokejistů. "Agent onoho hráče pak má na manažera týmu páku a dotlačit ho k vyšší částce."
Tak přišel útočník Pavel Rosa před rokem a půl k slušné sumě 850 000 dolarů v Los Angeles Kings, aniž by jedinkrát v NHL nastoupil. Generální manažer Taylor věděl, že brzy skončí lhůta k jeho podepsání. "Nejdřív dával sotva třetinu, ale pak si řekl: Co když zrovna tohle je náš spasitel, který bude dávat čtyřicet gólů za sezonu. Já ho pustím a posílím tak soupeře, jenž se ho ujme," vykládá Crha.
V současnosti ovšem bere Rosa méně, jelikož po zranění hlavy dodnes marně zkouší najít bývalou formu na farmě.
Naopak, když do NHL odejde zkušený reprezentant s tituly a medailemi, mnohokrát se nechá najmout za "almužnu". Dvojnásobný mistr světa František Kaberle si v ročníku 1999-2000 vydělá 400 000 dolarů, málo známý talent Martin Škoula víc než dvojnásobek.
Při vyjednávání o gáži pro hotového hráče totiž zase má výhodu zámoří. Dospělému Evropanovi předhodí vyloženě nízkou nabídku, někdy malinko přidá, ale zřetelně dá najevo: Ber, nebo si zůstaň doma! O jednotlivce vybrané v pozdějších kolech draftu totiž většinou není žádná pranice a NHL teprve objevuje, jaké klenoty se jim prohánějí po stadionech za Atlantikem. Na trhu si je stále pořizují za směšnou cenu jako levné zboží.
"Na cizince jsou tu tvrdší, Evropan je v tomhle ještě pořád bit," řekl Slavomír Lener, trenér Floridy.
Útočník Milan Hejduk měl v Coloradu v minulé sezoně necelých pět set tisíc dolarů. Teď jej mají za jednu z největších osobností týmu, přesto mu platí jako obyčejnému "pěšákovi".
Nicméně ani naprostí hokejoví chudáci v Americe nestrádají. Jejich zaměstnání jim vynese nejméně desetinásobek průměrné mzdy ve Spojených státech. "Pohybují se v úplně jiných dimenzích," říká Rudolf Crha. "Na druhé straně je zase hokejový život krátký a riskantní. Člověk se musí zabezpečit."
Porovnání s domácími finančními podmínkami vyznívá jednoznačně pro zámoří. Nejvyšší výdělky v extralize stěží dosahují nejnižších v NHL. O mnoho lépe než doma není ani jinde v Evropě.
22. října 1999 12:13
