"Nebylo nám souzeno vyhrát. V koncovce jsme neměli štěstí. Proti brankáři a pěti hráčům před brankovištěm se těžko něco vymýšlí," citoval web hokej.sk slovenského kouče Františka Hossu.
Proti stejnému soupeři se na výhru hodně nadřeli Rusové. Když třeba Kanaďané polevili v souboji s Dánskem, soupeř srovnal na 3:3.
Čím to, že si týmy odsuzované k prohře pohrávají s těmi silnými? "Hráči se rozprchli po celém světě.
Lotyšsko, Slovinsko nebo Norsko mají jen pár hráčů, ale už jsou to světoběžníci s vysokou individuální úrovní," říká někdejší reprezentační trenér Luděk Bukač.
Zatímco velmoci doplňují týmy ještě v průběhu turnaje posilami z NHL, ostatní země mají mužstva pospolu často několikrát do roka.
"To je jejich výhoda. Přijedou s nasazením, mají vůli bránit. Ostatní mužstva se teprve dávají dohromady," říká nynější trenér reprezentace Alois Hadamczik.
"Podívejte se třeba na basketbalisty Argentiny. Byli pohromadě měsíc před mistrovstvím světa a pak porazili USA," připomíná Bukač.
Pomoci může i to, že outsider nemá co ztratit. Jen vzpomeňte olympiádu 2002 a senzační postup Běloruska do semifinále přes Švédsko.
Mimochodem, gólman Mezin předvádí skvělé výkony i v Rize. Dalším důvodem je systém turnaje. Klíčovým zápasem je čtvrtfinále.
"Ale nemyslím si, že se mužstva na začátku šetří. Rozjíždějí se, sehrávají se. Jsou potřeba aspoň dva zápasy, aby se mužstvo stalo mužstvem. Proto spodek není dneska tak vzdálen od špičky jako v minulosti," říká Luděk Bukač.
Ovšem podcenění slabého soupeře někdy přijde. "Hráli jsme jak na rybníce. A zaplatili jsme za to," říkal o utkání s Dánskem kanadský kouč Marc Habscheid.
A ještě jedna věc: oproti olympiádě se soupisky nelesknou přehršlí slavných jmen. Řada hráčů se omluvila pro únavu nebo zranění. "Ale jak říkali američtí generálové ve druhé světové válce: srdce dobrovolníků jsou největší zbraní," míní Bukač. Komu pomohou nejvíc?
 Slovenský obránce Milan Jurčina masíruje u mantinelu Bělorusa Dudika. |
