Šéfuje elitnímu útoku, kouč Weissmann ho chválí, proti Švédům ve čtvrtek vyrovnával na 1:1. Hbitě vyrazil s pukem od zadního mantinelu a zasunul ho k tyči.
Jak to, že vám přechod z první ligy na mezinárodní scénu nedělá takřka žádné problémy?
Je to hodně v tréninku. Všude dodržuju tempo, nasazení. Ať bych trénoval v krajském přeboru, nebo v nároďáku. Když tomu dám v přípravě všechno, nespadnu na úroveň národní ligy.
V čem je hokej v reprezentaci těžší?
Na těchhle turnajích jsou lepší hráči. Nedělají chyby, nedají vám tolik šancí. I brankáři chytají líp.
Vy jste však stejně hned v první třetině úvodního utkání na Švédských hrách skóroval...
To je taky návyk z tréninku. Kdykoli vidím odražený puk, chci ho dostat zpátky do kasy. V Tampě mě to naučil Dave Andreychuk. Smáli se mu, že je nejhorší bruslař v NHL, a on stejně už dvacet let sází minimálně dvacet gólů za sezonu.
V zámoří asi odpadne i zbytek ročníku. Kdy jste vy NHL odepsal?
Věřil jsem, že se nová kolektivní smlouva dohodne do Vánoc. Teď už by bylo nejlepší, kdyby co nejdřív oznámili zrušení sezony. A aby se zachránila aspoň ta příští.
V čem vám NHL chybí nejvíc?
Je to nejlepší soutěž na světě. Zvykl jsem si na režim zápasů, cestování z pobřeží na pobřeží, na parádní haly. Netvrdím, že národní liga je pod moji úroveň, ale v NHL chci hrát ještě hodně zápasů.
Na druhou stranu při působení v Českých Budějovicích nevyrážíte na dlouhá turné, jste denně doma. A vy nedáte na rodinu dopustit, že?
Samozřejmě. Malá Verunka to zatím tolik nevnímá. Zato s pětiletým Vašíkem si užijeme spoustu legrace. Chodíme společně bobovat, sáňkovat. Na sněhu se vždycky vyblbne, to na Floridě nebo v Kalifornii nezažil. Akorát nás oba rozčiluje oblíkání. Zabere totiž hrozně času. Ale přece ho nenechám na svahu umrznout!
Po čem se Prospalovým v české zimě stýská?
Po teple! (usměje se) Vašík si užívá babiček, ale chybí mu kamarádi z Tampy. A taky trampolína, kterou jsme měli za barákem.
Už víte, co dětem ze Stockholmu přivezete?
Nějaká maličkost se najde... Můj Vašík miluje nade všechno překvapení a dárky. Až přijedu, určitě se bude ptát, co pro něj mám. Když si volám s manželkou, vypráví mi, jak se po mně Vašík ptá.
Malý Kristián Reichel běhával při zápasech táty Roberta Reichla kolem televize v přilbě a s hokejkou. Váš syn taky před obrazovkou dovádí?
Zvykl si vídat mě v televizi. Když jsem dal ve čtvrtek gól, určitě si s manželkou, dědou a babičkou trošičku zakřičeli.
A co golf, vaše vášeň?
No... Za čtyři roky, co ho hraju, jsem neměl tak dlouhou pauzu. Jsem zvědavý, co to provede s mou formou. Naposled jsem hrál v září. Ale když vidím venku tu zimu, ani mě to neláká. S červeným míčkem na sníh rozhodně neběhám.
Měli jste domy ve vašich bývalých působištích, jak na Floridě, tak i v Kalifornii. Jak o ně přes moře pečujete?
Oba jsme prodali. Nábytek a auta jsme uložili do skladu. Až se začne hrát NHL, něco si najdeme.
Ještě pořád vás mrzí, když si vzpomenete, že Budějovice zrovna loni sestoupily? Vždyť mají tolik vyslanců v NHL. S Kotalíkem, Nedorostem a Modrým jste teď mohli v extralize bojovat třeba i o titul.
Určitě. Je to škoda. Máme super stadion, pro diváky by to byla paráda. Ale co naděláte? Hlavně se teď musíme snažit vrátit mezi elitu. To nebude nic snadného. I když vyhrajeme dlouhodobou část i play-off, pořád nás bude čekat ještě ta baráž o postup. Bude to pořádná dřina!
