Váš někdejší pardubický kouč Miloš Říha o vás řekl, že v týmu pro šampionát hrajete stejnou roli jako střelec Milan Hejduk na olympiádě v Naganu. Co vy na to?
Přirovnávat mě k takovému hráči je předčasné. Ještě jsem nedokázal nic z toho, co on.
O čem jste snil jako malý kluk?
Hlavně o tom, abych hrál extraligu v Pardubicích. Abych nemusel pracovat a vydělával si tím, co mě baví. A to se mi zatím plní.
A světový šampionát vám teď může změnit život.
Určitě. Mistrovství světa juniorů mi taky pomohlo v kariéře. A tohle může pomoct stejným způsobem.
Hlavně u New York Rangers, kteří vás draftovali a s jejichž největší hvězdou teď hrajete přesilovky.
Přesně tak.
Při druhém gólu proti Rakousku jste se snažil nahrát Jágrovi, ale rakouský hráč si srazil puk do branky. Hodně jste se radoval. Jaký je pocit nahrávat právě Jágrovi?
Úžasný. Ale na ledě na to nemůžu myslet. Je to jako nahrávat komukoli jinému. Akorát že Jardovi můžete poslat puk šest metrů dopředu a tři dozadu a on si to stejně zpracuje. Vezme si puk, něco s ním vymýšlí. A já jen stojím před brankou a buď tečuju, nebo dorážím.
Na ledě působíte jako drzoun, dravec. Jste takový i v životě?
Spíš ne. Když jsem byl menší, tak jsem býval vzteklý. Všechno jsem potřeboval hned. Ale teď už se spíš klidním a možná začínám být na některé věci flegmatik.
Vaše maminka na vás prozradila, že jste si v dětství udělal z molitanu brankářské betony a lapačku. A přitom je z vás útočník.
Nechtěl jsem být gólman. Ale bavilo mě občas se obléct do výstroje. Párkrát jsem to zkusil i na dobrovolném tréninku v mladších žácích. A doma jsem měl spíchnuté betony a ségry na mě střílely míčky. Dneska kdyby na mě někdo z beků vystřelil dělovku, co letí 150 kilometrů v hodině, tak bych asi rychle utekl z brány.
Se sestrami jste bydlel v jednom pokoji, že?
Teď už bydlím sám a ony taky. Vídáme se jednou za čas. Vztahy máme dobré. Jen jsme se občas porvali, jako normální děti.
Kdo vyhrával?
Já. To je jasný. Většinou se sice spojily proti mně, ale vyhrával jsem stejně.
Během mistrovství bydlíte s centrem Jiřím Dopitou. Navenek působí trochu nepřístupně. Je takový?
Je v pohodě. Rozhodně mě nevychovává.
Prý jste docela velký spáč.
Když si lehnu k televizi, začnou se mi klížit oči a na chvíli si zdřímnu. Ale že bych prospal celý den, to ne. Když u filmu nechci usnout, neusnu.
Ostatně, o televizním programu na pokoji taky rozhodujete vy, že?
Dopimu je docela jedno, na co koukáme. Takže ovladač držím většinou já. Ale kdyby si řekl, tak mu ho samozřejmě okamžitě dám.
A jak je to s hraním karet na počítači, kterým zahání Dopita nudu. Hrajete taky?
Sedíme v počítačové místnosti vedle sebe. Mně to zatím moc nejde, jsem nováček. Dopi to umí líp a hraje těžší obtížnost.
Sportovci obvykle mívají sběratelské vášně nebo zvláštní záliby. Fotbalista Pavel Nedvěd sbírá hodinky, hokejisté často jezdí na motorce. Co vy?
Jezdím na windsurfingu. Baví mě extrémní sporty: wakeboarding, skysurfing, snowboarding... Vydržel bych se na ně dívat v televizi od rána do večera. Ale provozovat je moc nemůžu, protože se to neslučuje s hokejovou smlouvou. Windsurfing je jeden z nejbezpečnějších sportů, které mohu dělat. Akorát tady moc často nefouká.
Kam jezdíte surfovat?
Kousek od Pardubic. Když bývá ošklivo, většinou fouká. Tak se s Količem (pardubický spoluhráč Jan Kolář - pozn. aut.) seberem, vezmeme neopreny a surfujeme. V takovém počasí jsme tam většinou skoro sami, nikoho neohrožujeme. A jednou za rok jezdíme do Chorvatska.
Když vyrážíte, to naložíte prkna na favorit, kterým jste jezdil?
Favorita jsem prodal, auto nemám. Jen půjčené od mámy. Takže teď to házíme ke Količovi. Koupil si kombíka se zahrádkou.
Už víte, jaké auto si pořídíte vy?
Ani o tom moc nepřemýšlím, protože se nedostávají finance. Uvidíme.
Jágrův spoluhráč
■ Plakát útočníka Jaromíra Jágra měl Průcha vylepený v pokoji. „Stáli na něm vedle sebe s Mariem Lemieuxem a uprostřed byl Stanley Cup.“
■ Teď s jedním z nejslavnějších hokejistů tvoří v přesilovkách údernou dvojici. Vedle Jágra by se mohl objevit i v NHL v dresu New York Rangers. Jágr za ně hraje, Průchu si klub vyhlédl. „Jarda mi zatím neříkal, že by chtěl, abych tam s ním hrál.“
■ Jako nováčkovi se Průchovi na mistrovství světa ohromně daří. Tím Jágra připomíná. Jágr hrál na šampionátu poprvé v roce 1990 v 18 letech. Z 10 zápasů měl 5 bodů (3+2).
■ Průcha dostal šanci v 21 letech. Z 5 duelů má 4 body (3+1).
 Petr Průcha (vpravo) přijímá gratulace ke gólu od Martina Straky. |
