Jak vnímáte rozruch, který kolem vás je?
Nebyla to okamžitá změna. Šlo to postupně a já jsem si na to přivykal. Občas se objevil jeden článek, teď jich je už víc. Díky tomu, že to nebylo ze dne na den, mi to nevadí. Necítím se pod nějakým tlakem. Je to v pohodě.
Jak berete „konkurenci“ mezi vaším a dalšími stejně starými útoky v extralize?
Rivalitu nevnímám. Ale třeba teď nedávno mě hodně překvapilo, co napsal Jaroš ze Slavie na internetu. Psal o tom, jak jsme říkali, že jsme nejlepší útok v republice. My jsme tohle s klukama o sobě nikdy netvrdili. To maximálně napsali občas v nějakých novinách. On udělal z jednoho nepovedeného zápasu u nich, že jsme rázem nejhorší. To bylo jediné, co jsem vnímal a dost se mi to nelíbilo. Na druhou stranu se snažíme dokázat, že ty dobré ohlasy, které o nás někde vyjdou, jsou opodstatněné.
Snad by se dalo říct, že jste taková „malá“ extraligová hvězdička. Máte už nějaké hvězdné manýry? Jaké?
Pane jo, tohle opravdu nevím. Já se jako hvězda necítím. Nestává se mi, že by mě na ulici poznávali lidé a chtěli podpis nebo něco. Taková změna rozhodně nenastala. Co se týká hvězdných manýrů, tak to maximálně doma na sestry, ale jinak nic. Občas si na ně vyskakuju. Ale teď už spolu nebydlíme. Tak občas když přijedu, se tomu smějou. Je to víc o legraci než o skutečnosti.
V jednom rozhovoru jste se zasmál poznámce, že jste střelec, a komentoval ji: „Jsem pořád stejný dřevák.“ Jak se tedy podle vás pozná střelec?
Z tolika šancí co má, promění přinejmenším polovinu. Tohle u mě rozhodně zatím neplatí a asi se obávám, že ani hned tak platit nebude. Střelci jsou vždy jeden či dva v týmu a zkrátka to mají v povaze.
A dřevák?
Dřevák se pozná tak, že má za zápas patnáct šancí a dá jeden gól nebo třeba jen tyčku. Já jsem zase už nějaké góly v sezoně dal. Je to víc než jsem dal za polovinu loňské, mohu být tedy docela spokojený. Nedá se říct, že by mě to štvalo.
Co pro vás znamenala účast na turnaji České pojišťovny v dresu reprezentace?
Pojišťovna byla paráda. Byl to obrovský krok dopředu a jsem moc rád, že se moje kariéra nezastavila na jednom místě. Je to určitě super.
Co je váš hokejový cíl?
V nejbližší době se podívat na nějaký další sraz české reprezentace. Výhledově bych chtěl zkusit NHL. Jako každého tak i mě to tam láká. Je to úžasná soutěž, ty peníze a pak atmosféra. Je sice pravda, že máme doma v Pardubicích taky dobrou kulisu, ale není to stejné. Na druhou stranu, jsem sice draftovaný, ale necítím se, že bych tam už měl jít. To se uvidí až po této sezoně.
Loni jste se zapsal na Vysokou školu chemickou v Pardubicích. Jaký obor vás tak zaujal? Máte ještě vysokoškolské ambice?
Zapsal jsem se na obor analýza potravin. Vysokoškolské ambice mě už před nějakou dobou opustily. Studium a lední hokej nejde skloubit dohromady. Časově je obojí velmi náročné a tak jsem si musel vybrat.
Prozradíte, jaká je vaše nejlepší a nejhorší vlastnost?
Ne. Tohle si nechám raději pro sebe. Navíc se domnívám, že tohle je věc, kterou by mělo zhodnotit mé okolí a ne já. Mně přijde trochu nefér, abych se vychvaloval. Zaleží vždycky na tom druhém, co chce vidět a hledat…
Představte si, že si můžete přát tři přání, která by se vám nyní splnila. Co by to bylo?
Tak tohle je celkem jednoduché. První by bylo, abych byl zdravý. Druhé, aby byli zdraví moji nejbližší jako rodina a přátelé. Za třetí, zajistit se díky hokeji na celý život, abych nemusel nikdy do práce. Splníte mi to? (smích).
