Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Prusek chce prorazit v NHL se starou helmou

23 2001
Ostrava - Ten puk letěl hrozně dlouho. Ve vzduchu se všelijak točil a vrtěl. Nikdo nevěděl kudy, ale spadl do sítě. Běžela první minuta zápasu. "Ježišmarjá, co nám to poslali za sněhuláka," zhrozili se hráči v poli a na střídačce. Navenek však zlobu znát nedali. K mladíkovi, který v brankářské zbroji klopil oči k ledu, pomalu přijížděli a poklepáváním hokejkou do betonů jej uklidňovali. Psal se rok 1994, hrálo se ve Frýdku-Místku a ten mladík se jmenoval Martin Prusek. Chytal svůj první mistrovský zápas mezi dospělými.

Od té doby uběhlo sedm roků a Prusek se vyšvihnul mezi absolutní brankářskou elitu. Za pár sní odjíždí na předsezónní kemp do Ottawy, která s ním podepsala dvoucestnou smlouvu na jednu sezonu s opcí.


Prusek, to zrovna není jméno s hokejovou tradicí. Měli jste v rodině někoho, kromě vás, kdo by hrál hokej na vrcholové úrovni?

Ne, to ne. Ale otec nás učil všechno. S bráchou jsme hráli tenis, fotbal. Dokonce jsem chodil do přípravky na Baník a ve třetí třídě jsem se rozhodoval, jestli jít do Baníku nebo začít hrát hokej. No a nakonec to vyhrál hokej.

Proč to vyhrál hokej?
Ani nevím, ale asi proto, že mě to v brance víc bavilo. Docela mi to i šlo, takže mi to připadalo zajímavější.

Kdy jste došel k názoru, že by se hokejem dalo živit?
Asi až ve vítkovické juniorce. Z Poruby jsem tam odcházel v době, kdy jsem měl před sebou poslední sezonu mezi juniory. Dostal jsem ve Vítkovicích šanci a na konci sezony, to byla ta sezona, kdy se nepadalo a Vítkovice hrály o deváté až dvanácté místo, jsem si zachytal i pár zápasů mezi muži. V té době pro mě bylo dobře, že Vítkovice nehrály nahoře. Bylo by to mnohem těžší.

Jestli si dobře vzpomínám, tak trenér Vůjtek tehdy říkal, že to bylo slušné, ale že byste mohl víc křičet a dirigovat obranu. Změnil jste se v tomhle směru? Umíte už při zápase křičet?
Nejsem sice ten typ, který hodně křičí, ale naučit se na ledě komunikovat jsem se musel. Tehdy to pramenilo z toho, že jsem byl mladý a  neměl odvahu na osobnosti křičet.

Ještě před tím jste odchytal svou první životní nulu mezi muži na přípravném turnaji v Uherském Hradišti a pak odehrál několik mistrovských zápasů za Frýdek-Místek pod trenérem Trličíkem. Jak na tohle období vzpomínáte?
To byla určitě jedna z nejlepších zkušeností. Jako junior chytat za muže, to je vždycky paráda.   

Každý brankář má svůj styl. Učil vás jej někdo, odkoukal jste nějaké finesy nebo jste prostě samorost?
V Porubě jsme žádného trenéra specialistu neměli, záleželo hlavně na samotném hráči, jaký styl si zažije. Z příruček se chytat naučit nedá a video, ze kterého bych mohl něco odkoukat, jsme tehdy ani neměli. Buď má člověk talent a chuť na sobě pracovat, nebo mu obojí chybí a nezachytá si.

Ani od starších kolegů se nedalo něco přiučit? Třeba od legendárního vítkovického baviče Kohouta?
To co dělal Míra Kohout, to jsem nikdy ani nezkoušel. Pro lidi to bylo výborné, ale já na to moc nejsem. Chodil jsem se dívat na všechny brankáře, ale že bych se od někoho učil, to ne.

Takže jste ani neměl žádný vzor?
Ani ne. Líbí se mi jednotlivé zákroky. Jednu dobu mě sice novináři připodobňovali k Haškovi, ale to bylo spíš kvůli helmě.

Kvůli helmě a nulám. Nelichotilo vám to?
Když jsem začínal, tak musím přiznat, že to příjemné bylo. Postupem času si ale člověk uvědomí, že stačí pár nepovedených zápasů a chvála je pryč.

Je před vámi boj o NHL. Co potřebujete ve svém brankářském stylu ještě vypilovat?
Určitě hru holí, to mi asi nejde nejvíc. Možná, že bych měl více stát, ale styl už mám tak zažitý, že už asi moc měnit nepůjde. Buď se prosadím s tím, co umím, nebo to prostě nepůjde a vrátím se.

Dá se práce holí vůbec natrénovat?
Dá, ale hodně záleží na tom, jestli k tomu má brankář buňky od přírody jako třeba Jirka Trvaj. Cvičit se to dá, ale jako Brodeur už holí hrát nebudu.

Je to i o psychice?
Ano a ta je závislá také na tom, jak se daří mužstvu. Když dobře, tak si gólman víc dovolí. Když špatně, nevyhne se podvědomě strachu.

Zmínil jste Haška a helmu. Necháte si takovou, jakou máte, nebo zkusíte masku?
Nechám si starou, i když mám čím dál větší problémy takovou sehnat. Už se moc nevyrábí.

Zkoušel jste vůbec masku?
V juniorech, ale asi jsem ji měl po někom a neseděla mi. Necítil jsem se v ní dobře, tak jsem se vrátil ke staré helmě s mřížkou.

Necháte si helmu bílou nebo už máte v hlavě nějaký senátorský motiv potisku?
S tím si asi pohrají lidé v klubu. Nechám to na nich.

A číslo?
Nejradši bych zůstal u 25, ale jestli to číslo někdo má, vezmu si jiné. Nemám rád nízká čísla, takže bych se i v Ottawě rád dostal přes dvacítku.

Co rodina. Berete ji s sebou už na kemp?
Na kemp určitě ne. Pak ani nevím, kde budu, jestli v Ottawě nebo na farmě. Podle toho se musím zařídit. Přítelkyně s malou tedy zůstanou zpočátku doma, pak přijedou. Pokud tam teda vydržím.

Jazyk? Domluvíte se?
No, to bude problém. Chodím na kurzy, učím se ale bude to zpočátku těžké. Něco řeknu, ale rozumět asi nebudu vůbec nic. Časem to přijde.

Bavil jste se o Ottawě s českými hráči Bonkem, Havlátem nebo Rachůnkem?
Mluvil jsem s Martinem Havlátem o tom, jak to v kempu probíhá. Ještě si zavoláme a domluvíme co a jak s bydlením a tak.

Jaký vlastně máte vztah k Ottawě? Co vás napadlo první moment poté, co jste se dozvěděl, že vás draftovala?
Hlavně mě to překvapilo, dozvěděl jsem se to z teletextu. Ottawa je dobré mužstvo.

Kde jste získával, zdali vůbec, informace o konkurentech v brance?
Na internetu a něco jsem vyzvěděl od svého agenta. Lalime loni začal skvěle, odehrál kolem šedesáti zápasů. Podepsal teď dobrou smlouvu, asi se s ním počítá na místo jedničky. Fin Hurme je také dobrý, ale jsem připravený se o místo porvat.

I na farmě?
Určitě. Nemám růžové brýle a nenamlouvám si, že do Ottawy vletím a od začátku budu chytat NHL. Beru to tak, že alespoň rok na farmě budu muset překonat. Chci pravidelně chytat alespoň na farmě a pokud bude šance nakouknout do áčka, jen dobře.

Odjezd na kemp se blíží. Jste nervózní?
Spíš plný očekávání. Chci se prosadit. Pokud to nevyjde, myslím, že to nebude ostuda. Kdybych se bál a váhal, tak bych si mohl později třeba i vyčítat, že jsem to nezkusil.

Autoři:


Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze