Tenhle klub má jen v Rusku tři a půl milionu fanoušků a zarytým "spartakovcem" je prý i exprezident Putin.
Říha, jenž přiletěl na skok domů do Pardubic, prý nejdřív musí probrat s rodinou, zda zůstane v Moskvě nebo se bude stěhovat. Bývalý kouč Moelleru ale říká, že by se mu odcházelo nesmírně těžce: "Já jsem si ke klubu vybudoval pevný vztah, Spartak je legenda."
Trenére, před dvěma týdny jste říkal, že o svém angažmá chcete mít jasno do konce března. Takže co je nového?
Já, že říkal do konce března? (smích) No dobře, říkal, ale trochu se to ještě protáhne. Teď jsem přiletěl na týden domů do Pardubic, musím vše probrat s rodinou. Pak se vrátím zpět do Moskvy a během dalšího týdne se rozhodnu. Určitě to ale není tak, jak se píše v Rusku a podobné informace probleskly i tady. Prý létám po celém kontinentu a sám se nabízím. Taková pitomost!
Spekulovalo se o tom, že smlouvu pro vás chystá Čerepovec či Astana s platem kolem 800 tisíc dolarů ročně... Jak to tedy je?
To bych také rád věděl. O financích nic nevím a s nikým jsem nejednal. Osobně jsem volal šéfredaktorovi listu, který to o mě napsal, pak jsem vše uváděl na pravou míru i v ruské televizi. Takové peníze! I když špatné by to nebylo (úsměv).
A co nabídka trénovat kazašskou reprezentaci? Taky výmysl ruských médií?
Absolutní blbost, to vůbec nepadlo. V Rusku si média dělají co chtějí. Už i maséři na stadionu si ze mě dělají srandu a ptají se, kam se letím nabízet dnes.
Ale nepopřete, že v Rusku jste si vypracoval renomé. V play-off jste senzačně vyřadili Petrohrad a odevšad zní, že jste Spartak ohromně pozvedl...
No, renomé... To by asi musel posoudit někdo jiný, absolutně nezaujatý. Samozřejmě ale strašně potěší, že v komentářích se o mě pochvalně vyjadřují takové hokejové veličiny jako jsou Jakušev nebo Tichonov (podle nich prý Spartak Moskva tak dobře nehrál dvacet let - pozn. autora).
A co obyčejní lidé? Stal jste se superstar i pro ně?
To je druhá věc. Zastavují mě i v centru Moskvy, chtějí si se mnou popovídat, vyfotit se. Už jen proto by se mi těžko odcházelo. Ke klubu jsem si vybudoval pevný vztah, Spartak je legenda.
A prý mu fandí i Putin. Znáte se?
(Dlouhatánský smích) Taková známost by se mohla hodit, ale opravdu se neznáme.
Jak si vlastně v Moskvě žijete? Také v Českém domě jako většina hokejistů?
Kdepak, bydlím v Sokolnikách a stadion mám hned přes cestu. Já vím, že všichni žijí v Českém domě, ale ten je dvě hodiny cesty, a to ještě pouze když nejsou zacpané silnice. Já to mám ideální, té zóně se říká zelená oblast, mám to kousíček od parku, kde si můžu kdykoli zaběhat a centrum Moskvy zároveň není daleko.
A co manželka, žije s vámi nebo dojíždí?
Dohodli jsme se, že bude doma v Česku, takže za mnou každý měsíc tak na týden dojíždí.
Co říkáte letošní sezoně? Splnilo čtvrtfinále play-off Kontinentální ligy vaše představy?
Sezona byla velmi úspěšná. Musíme všechno vidět v kontextu toho, co se stalo před nebo během sezony. Zranil se nám brankář, proto jsme si vzali Pruska, pak nám poměrně dlouho chyběli dva obránci z první formace. Ale řeknu vám, co mě těší daleko nejvíc: málokdo z mých kluků už došel takhle daleko, jsou to hrdí "spartakovci". Zkrátka se nám povedlo vzbudit toho pravého týmového ducha a můžu vám garantovat, že jen v málokterém ruském klubu to takhle funguje.
Z vašich slov lze vyčíst, že byste ve Spartaku rád pokračoval. Prý však chcete, aby klub měl poněkud vyšší ambice než v letošní sezoně. Říkal jste, že už netoužíte po tom, abyste týmy jen nevytahovat zespodu, ale hrál s nimi medaile...
To je nadnesené. Já nemám proč ve Spartaku nezůstat za předpokladu, že se změní některé věci. Ano, měli jsme problémy, naším sponzorem je bankéř, kteří se bojí pouštět finance, takže v jistou dobu to úplně ideální nebylo. Jenže mám příslib od klubového vedení, že do budoucna se to změní. A to je pro mě velké lákadlo.
Pojďme od Ruska. Sledoval jste letos "své" Pardubice?
To víte, že ano! Je to srdeční záležitost a výkony Pardubic jsem sledoval i za mého prvního ruského působení a poté i na Slovensku.
To se dalo čekat. A co jste tomu říkal?
Základní část se povedla výborně. Pardubice udělaly kroky, které jsem tady chtěl udělat už já. Prostor dostali Cetkovský, Starý nebo Nakládal a ono se to najednou promítlo i do výsledků. Je velká škoda, že si Pardubice v závěru základní části nepohlídaly první místo. Celá sezona mohla dopadnout úplně jinak.
No právě, teď si budou všichni pamatovat jen na sérii proti Plzni a vyřazení v sedmém zápase...
Přesně, je to tragédie. Já ji zažil už před pěti lety, historie se prostě opakuje. Víte, já nemůžu hodnotit hru, protože jsem Pardubice hrát neviděl, ale tvrdím, že je to veskrze psychická záležitost.
Říkáte, že v Pardubicích pobudete týden. Na programu jsou tedy návštěvy starých známých a odpočinek?
Kéž by! Jako úplně první věc si musím vyřídit nový pas. Ne, že by byl propadlý, ale už není kam dávat razítka, je úplně plný (smích). A pak musím zajít k zubaři. Takže jsou přede mnou spíš drobné nepříjemnosti.
Jste trenérská rodina - váš syn koučuje pardubické florbalisty a může se s nimi probít do extraligy. "Fušujete" mu do řemesla?
Kdepak, jsem rád, že dosáhl takových úspěchů a jde v mých stopách. A úspěšný je nejen s florbalisty, velmi dobrou sezonu měl i s hradeckými hokejovými dorostenci v extralize. Jeho práce se mi líbí.
A florbal také? Není to dobrá eventualita pro hokejisty, kteří neumějí bruslit?
Ano ano, rozhodně! (výbuch smíchu) Vzpomínám si totiž na mě, protože já jsem až do svých dvanácti let neuměl bruslit. Ne, teď vážně: je to vynikající příprava, naučíš se při tom skvěle kontrolovat míček. Však já jsem to také aplikoval.
