A kde jinde by to mohlo být než ve Znojmě, ve kterém odehrál třináct sezon. Zdejší juniory vede v nově založené soutěži Erste Bank Young Stars League, mládežnické odnoži EBEL, ve které kromě Znojma bojují týmy z Rakouska, Slovinska, Maďarska a Chorvatska.
Už se cítíte být trenérem?
Tak to jsem si musel zvyknout hned, jak tahle změna nastala. Je dobře, že jsem měl celé léto na to poznat tým a do trénování se dostat.
Jaký jste tedy kouč? Klidný a trpělivý, nebo spíše impulzivní?
Druhý Vláďa Růžička určitě nejsem. Snažím se být spíše klidný, a než řvát a nadávat, raději všechno vysvětluju. Vycházím ze svých zkušeností a chci mladé co nejvíce naučit. Ale už se mi taky podařilo trochu vybuchnout.
Ještě před pár měsíci jste mohl špatně se vyvíjející zápas zvrátit na ledě. Teď musíte stát přikovaný na lavičce. Nemáte někdy nutkání vzít hokejku, brusle a vtrhnout na hřiště?
To víte, že mám. Ale hráči to na mně poznají a také to pochopí, takže se to snažím využít v koučování. Řeknu jim, co bych na ledě dělal já, kdybych v tom utkání hrál.
Inspiroval jste se při trénování metodami koučů, kteří vedli vás?
Určitě. Myslím si, že časem si vytvořím nějaký svůj styl. Teď ze začátku ale hodně přemýšlím o tom, jak vedli trenéři mě a co se mi třeba na práci konkrétních lidí líbilo. Za svou kariéru mě trénovala spousta skvělých trenérů. Musím říct, že nejvíc mi vyhovoval přístup Miloslava Hořavy, Radima Rulíka a Karla Soudka. Takže těmi se inspiruju.
Zažil jste ve Znojmě extraligovou slávu a velký zájem lidí o hokej. Teď už je druhou sezonu ve městě převážně rakouská soutěž EBEL. Už si lidé zvykli na to, že sem nejezdí české kluby a populární čeští hokejisté?
Myslím, že ano. Když přijíždí soupeři na zápasy, lidé už vědí, o koho jde. Znají jejich hráče, vědí, na koho se mají těšit. A chodí jich hodně.
"Nejsem typ trenéra, který by řval a nadával. Snažím se hráče učit a všechno jim v klidu vysvětlit." |
I na vaši juniorskou ligu?
Je to slušné. Na prvním zápase byli bubeníci, takže byla skvělá atmosféra. Jinak nás sleduje kolem dvou set lidí, kteří tleskají a fandí.
Vyvolávají i vaše jméno?
Tak to ne. To ještě není vůbec na místě.
Jaká je úroveň rakouské juniorské ligy?
Máme za sebou osm zápasů a ještě jsme ani nehráli se všemi soupeři, takže je příliš brzy na nějaké hodnocení. Na to bude čas až tak někdy okolo Vánoc. Je ale vidět, že rakouský svaz pro rozvoj mládežnického hokeje dělá hodně. I tahle nová liga je toho důkazem.
Je pro mladé české hokejisty přínosem, že hrají zahraniční ligu?
To se dá těžko říct, juniorku jsem dřív v extralize nesledoval. Ale letos bychom u nás hráli až druhou nejvyšší soutěž a pro kluky je určitě atraktivnější objíždět zahraniční soupeře. Hrajou proti nám i různá výběrová mužstva, takže kvalita je v soutěži velká.
Zatím jste ve své skupině druzí, vede suverénní maďarský Székesfehérvár. Překvapuje vás to?
Je to určitě velmi dobré družstvo, které si stahuje nejlepší mladé hráče v Maďarsku. Ale zase je příliš brzy na nějaké soudy. Sice nás porazili 7:0, ale v tom zápase to bylo hlavně o vyloučeních. My jsme jich měli asi jedenadvacet, takže to byl pro nás takový trénink oslabení. Ani vysoká porážka nemusí nic znamenat. Székesfehérvár třeba prohrál na nájezdy s Grazem, který jsme my pak porazili 8:1. Liga je docela vyrovnaná.
A co hlavní soutěž EBEL? Chodíte se dívat na své bývalé spoluhráče?
Zatím jsem byl bohužel jen jednou. Ale chci to sledovat, jen nemám moc čas. Utkání se často kryjou s našimi venkovními zápasy, navíc jsem ve Znojmě pořád a chci také trávit čas s rodinou. Musím si zvyknout na nový režim. Jako hráč jsem trénoval hlavně dopoledne a odpoledne jsem měl volno, teď to mám naopak.
