„Jsem rád, že můžu pokračovat. Do hokeje mám pořád stejnou chuť. Jinak bych si tělo ve čtyřiceti nehuntoval,“ připomíná svůj věk vsetínský rodák, jehož připravil natržený úpon kyčle o vyvrcholení mistrovské sezony.
Kdy jste byl naposled na kontrole?
Nechodím na ně. Vím, jestli mě to na ledě bolí nebo ne. Jenom teď musím každý den před a po tréninku cvičit záda, břicho a kyčle, abych je posílil.
Zlín má přetlak obránců. Neměl jste strach, že i když budete zdravý, že to nemusí vyjít?
Před letní přípravou mi řekli, že se mnou počítají, pokud budu zdravý. S tím jsem do toho šel. O penězích jsme se vůbec nebavili, až teprve minulý týden.
Slevil jste hodně z nároků?
Není to smlouva jako v osmadvaceti, když jsem byl v nejlepších letech. Ale bral jsem to tak, že mám hokej rád a nic jiného pořádně neumím. Proto jsem dělal úplně všechno, abych byl fit a zůstal v týmu. Peníze byly až na poslední stránce.
Měl jste náhradní variantu, kdyby to ve Zlíně neklaplo?
Dostal jsem dvě velmi dobré nabídky, jednu z extraligy a druhou z první ligy. Ale obě jsem odřekl, chtěl jsem zůstat.
Po návratu Žižky jste v kabině tři obránci starší 34 let. Je to moc, nebo tak akorát?
Trenéři to tak chtěli. Kdyby se náhodou někdo zranil, hráli by jenom mladí.
Podle všeho budete ve dvojici s pravákem Valentou, takže se budete muset přesunout na levou stranu.
Válec odehrál celou přípravu na napravo a mně je to vyloženě jedno. Hlavně, že budu na ledě.
Modrá se posunula dozadu. Poznal jste to?
Už předtím jsem nedostřelil do brány. Martin Hamrlík (trenér obránců) se mi směje, že to bude chytat v trenýrkách do zubů. Ale je to výhoda pro beky, kteří jsou technicky a ofenzivně ladění. Budou mít hodně prostoru sjet si před bránu. Vždycky jsem to rád využíval.
