„I když jsem byl Vsetíňák ve zlínském dresu, užíval jsem si to. Byl jsem mladý, hrál jsem svoje první finále,“ poznamenal Tesařík. „Samozřejmě jsem byl zklamaný, protože série byla vyrovnaná. Ve skrytu duše jsem ale věřil, že mě v dalších sezonách potká něco víc.“
Jeho plány vyšly dokonale. Tesařík později vyhrál třikrát titul se Vsetínem, dvakrát se Zlínem a jednou s ruskou Jaroslavlí. Stal se z něj dokonce specialista na finálové bitvy, protože v letech 1998–2005 ani jednou nechyběl v rozhodující sérii o zlato.
„Bylo to hodně dobrých osm let,“ pousmál se.
Co vám z prvního finále mezi Zlínem a Vsetínem, které vyvrcholilo téměř přesně na den před čtvrt stoletím, nejvíc utkvělo v paměti?
Určitě atmosféra. Na obou stadionech byla opravu excelentní. To, co předvedli fanoušci Vsetína i Zlína, stálo za to.
Při hodnocení této série vždycky přijde zmínka na to, že za Vsetín nastupovala řada bývalých zlínských hokejistů. Vy jste byl na druhé straně jediný takový případ. Jak jste to prožíval?
Rivalita tam pochopitelně byla. I když jsem hrával ve Zlíně, denně jsem dojížděl na Vsetín. S kamarády, otcem, který v klubu dělal hospodáře, bráchou jsme se hecovali. Ale že by mi to dávali sežrat, to ne. Když jsem ještě v dobách federální ligy odcházel do Zlína, ve Vsetíně se hrála první liga.
Jak jste vůbec vnímal následný vsetínský vzestup?
Díky tomu, že jsem dojížděl denně a otec v klubu působil, jsem to vnímal hodně kladně. Netajím se tím, že moje srdce bylo vždycky ve Vsetíně. Sledoval jsem ho a fandil mu. Když jsme měli volno, zašel jsem se podívat na zápasy. Dokonce jsem za ně v postupové sezoně ze dva zápasy odehrál.
Do Vsetína jste se vrátil až po dalších dvou sezonách, během nichž tým získal další dva tituly. Bylo pro vás těžké smířit se s tím, že kvůli platné smlouvě ve Zlíně to nešlo dřív?
Prostě tak to bylo. V sezoně, která následovala po finále, jsem si těsně před play off zlomil lýtkovou kost. Čtvrtfinále s Litvínovem jsem jen sledoval v televizi a byl zklamaný, že nemůžu hrát. Další sezona ve Zlíně nám vůbec nevyšla. Tým si nesedl, ani jsme se nedostali do play off.
Na jaře 1999 se hrálo druhé valašské finále a vy jste byl opět u toho. Ale tentokrát jste nastoupil na druhé straně v dresu Vsetína. Dají se obě série srovnat?
První byla specifická v tom, že to bylo moje první finále. Bylo to něco nového. Druhé už jsem bral tak, že jsem jich hrál víc. A titul se Vsetínem už jsem vyhrál o rok dříve.
K tomu role byly jasně rozdané, že? Vsetín měl tým nabitý reprezentanty, zatímco od Zlína se po dvou sezonách bez play off postup do finále nečekal.
Favoritem jsme byli, ale musím říct, že Zlín nás hodně potrápil. Když jsem se před pár dny díval na záznam v televizi, šlo vidět, že zápasy byly hodně vyrovnané. Rozhodně to nebylo jednoznačné.
Česká televize nabízí historické zápasy Vsetína i Zlína. Jak na vás s odstupem až dvou desetiletí působí?
Kolikrát se zhrozím, jak sprostě se hrálo. Proti dnešnímu hokeji se to hodně mastilo, skoro nic se nepískalo. Některé zápasy jsem viděl poprvé, vůbec jsem nevěděl, co se stane. Samotného mě překvapilo, co ti kluci dokázali, když se nepískalo skoro nic.
Když to vidíte, nemáte někdy nutkání se zase vrátit na led?
Mám. Rád bych tu dobu vrátil zpátky. Byl jsem mladý kluk a to, jak celá sezona probíhala, bych určitě vrátil zpět. (úsměv)
Záznamy navíc ukázaly, jak moc nejen regionu chybí derby mezi Zlínem a Vsetínem, že?
Přesně tak. Chybí, ale co se dá dělat. Doba je taková, jaká je. Měli jsme nějaké plány, rýsovali jsme si postupnou cestou, že bychom se chtěli o extraligu porvat. Přišlo to, co přišlo, takže momentálně máme jiné starosti.
Jak v tomto směru vnímáte obnovenou debatu o uzavření extraligy?
Pro ambiciózní kluby v první lize by to byla velká rána. Za mě by to nebylo dobře ani pro český hokej.
Kolik se toho dát udělat z pozice sportovního manažera hokejového klubu v době nouzového stavu?
Potřebovali bychom řešit spoustu věcí, ale nemůžeme dělat vůbec nic, protože sami nevíme, co bude. Zkoušíme, bavíme se o různých variantách, jaké by se daly vymyslet, ale den ode dne se situace mění. Dáváme si postupné meze, jak to můžeme řešit.
V pondělí navíc po čtyřech letech skončil trenér Jiří Dopita. Už máte jasno o jméně nového trenéra?
Ne. Je to čerstvé. Vůbec nevíme, jak to vyřešíme. Někteří trenéři se hlásí sami, něco máme v hlavě. Ale nic konkrétního není.
Čím si v současné složité době udržujete dobrou náladu?
Sem tam si otevřu dobré vínko. Radost mi udělala Česká televize, která dává zápasy Vsetína i Zlína. Vidím to po dvaceti letech, jsou to příjemné vzpomínky. Občas si dělám srandu z dětí a říkám jim, aby se dívaly, jak byl jejich táta šikovný. (smích)
