Honí se vám hlavou, jak to asi bude vypadat?
Vůbec netuším. Jsem trochu nervóznější, ale ani ne z toho, jaký podám výkon, moc od toho nečekám. Budu se spíš zase seznamovat s hrou, zápas mi chyběl.Mám v hlavě obavu o to rameno, protože jsem se to snažil uspíšit.
Neuspěchal jste to tedy? Jak jste popoháněl doktora?
Šlo o dobu, po které mi odstranili dráty z ramena. Ty tam měly být déle. Vyndal jsem je o 14 dní dřív. Lidem, kteří nedělají vrcholový sport to stačí, ale já je tam měl mít déle kvůli tomu, že hraju hokej. Jde o nárazy, které přicházejí. Zvážili jsme to, dám si pozor. Bylo to na mě už dlouhé. Rameno nevyletí, neutrhne se, jde spíš o to, že to bude bolet. Ale každý hokejista je na nějakou bolest zvyklý.
Takže budete méně chodit před bránu?
Myslím, že to nejde. Při tréninku si trochu dávám pozor, ale snažím se dělat věci automaticky. Když dělám věci, které bych normálně nedělal, je to špatně.
Jaké pro vás bylo trávit zápasy v civilu na střídačce?
Hodně těžké, s člověkem to šije. Pořád se cítím jako hráč. Navíc radit klukům z pozice civilisty, to mi moc nešlo přes pusu. V kabině jsem třeba něco řekl, ale musel jsem být opatrný.
Není to tak, že do toho člověk nechce mluvit trenérům?
Na střídačce jsem ani neradil, spíš jsem kluky povzbuzoval. V kabině, kde si s hráči můžeme něco říct, to pro mě bylo těžší. Protože ze střídačky je to vidět jinak než při hře. Takhle to není tak spontánní.
Loni jste si zahráli play-out, letos to bude play-off, byť o soutěž níž. Je to příjemná změna?
Určitě. Budou menší nervy, stres, tlak. Navíc tlak bude příjemnější, můžeme jen získat. V play-out jde o hodně a tlak je obrovský. Letos jsme si navíc řekli, že chceme hrát klidný střed, je to první sezona a nemáme ambice jako Ústí nebo Chomutov. Ti musí.
Za úspěch byste považoval, kdybyste postoupili do čtvrtfinále?
Přesně tak. Podle mě by to byl opravdu úspěch. Přejít předkolo by bylo velmi dobré, i když tradičně se může stát cokoli.
