Zámoří na ostrých atacích do těla velice lpí, o mnoho víc než Evropa. Zadáka Richarda Šmehlíka z Buffala kritici pranýřují, že svou mohutnou tělesnou konstrukci málo využívá. Přitom si své povinnosti zastane jinak. Jenže nic naplat.
"Já s tím měl taky potíže," potvrzuje sparťan František Kučera, jenž v NHL strávil sedm sezon. "Tam se to vyžaduje o dost víc. Respektovali, že jsem z Evropy, ale stejně chtěli, abych víc hitoval." Správná "bomba" vyžaduje víc předpokladů. Člověk si vyčíhá správný okamžik.
Instinktivně musí rozlišit, kdy se raději starat o kotouč. Neměl by se do fyzického výpadu pouštět při protivníkově přečíslení, oběť by mohla snadno přihrát a góly jsou v zápase pořád o něco cennější.
Obyčejně se tvrdí, že chytrý hokejista se nenechá nachytat. Periferním viděním kontroluje podstatnou část hřiště. Třeba o legendárním centrovi Waynovi Gretzkém se vyprávělo, že jej nelze trefit.
"Největší příležitost přichází, když má hráč hlavu dole při příjmu přihrávky nebo při potížích se skákavým pukem," odhaluje bek Kučera. "Málokdo dokáže vystihnout ten moment, kdy je soupeř nepřipravený." Pak už si jen precizně najedete, zpevníte svaly, nahnete se lehce vpřed, zapřete se do bruslí kvůli dokonalé stabilitě. Bytelnější postava umocní výsledek, nicméně i střízlíci bývají úspěšní. Vezměte si Kasparaitise z Pittsburghu, Pecu z Buffala nebo veterána Tomáše Jelínka, nyní už sportovního penzistu.
NHL uznává za krále "hitů" Roba Blaka z Los Angeles. Zkušený obr bez porušení pravidel vytlouká ze soků duši.
"Mně to v českém hokeji chybí," říká Radim Rulík, trenér Plzně a juniorské reprezentace. "Nesmlouvavé, ale férové zákroky. Ne likvidační, ne zezadu, ale ty, co vybudí mužstvo. U nás je málo ochotných typů, které se obětují. Ono to totiž bolí." Na širších evropských kluzištích se tělesný kontakt tolik nevyskytuje, navíc je tenhle styl náročný na kondici. Kdekdo na pokraji sil raději udělá oblouček, než by se do rivala opíral. Přesná trefa, například do hvězdy soupeře, však může obohatit vlastní střídačku energií. Povzbudí a zároveň občas rozhodí postiženého, jenž se přestane soustředit.
"Někoho pořádný úder zastraší. Najdou se útočníci, co potom kolem mě podruhé nepůjdou," tvrdí František Kučera. Při bourání protihráče je třeba dbát na styl.
Aby sudí nemohli trestat, musí se ruce držet spuštěné, jinak hrozí dvě minuty za faul loktem. Před kolizí se nepovoluje výskok či více než dva kroky na nabrání rychlosti. V těchto případech by se totiž mělo pískat napadení.
Kouč Rulík upozorňuje, že hojnost mužných karambolů v českých krajích významně omezují též právě rozhodčí: "Nemají cit, za čisté střety vylučují. Hráči pak mají strach zbytečně oslabit tým."
