Jistěže litvínovský kapitán neporazil zlínské berany sám. Na druhé straně jsem přesvědčen, že bez něj mohl klub v těchto dnech rozvěsit černožluté dresy na letní ramínka. Reichel má zvláštní dar přesvědčit spoluhráče, rozšířit svou vůli na celý tým. Kouzlo tkví v tom, že všichni to vědí (což může účinek oslabit) a přece jeho nápady působí s překvapivou silou. Ten rozdíleček krásně vystihuje Goetheho slavný výrok: „Panovat se naučíš snadno, vládnout jen těžko.“
Litvínov, zatížený tradicí bezstarostného útočení, si osvojil novou kvalitu: nekonečnou bojovnost a víru. V Reichlově silné motivaci se mísí příkladný klubismus s typickou zavilostí vůči nepřejícím poměrům v NHL. Každým svým činem jakoby vzkazoval Phoenixu: „Tohle jste mohli mít, kdybyste mi dali důvěru a dobré podmínky.“
Reichel odehrál všechny klíčové pasáže čtvrtfinále, ve třech utkáních zařídil šest gólů (3+3) a mimo to splnil na ledě tyto úkoly:
1. Prodloužená střídání. Už jen při součtu svého pravidelného nasazení do hry „pět na pět“ odehrál nejvíc času ze všech účastníků série. K tomu přičtěme:
2. Dvojice Rosol - Reichel na první minutu všech (!) oslabení.
3. Střelecké duo Kysela (pravák na levém křídle) – Reichel (levák na pravém beku) v první přesilovkové pětici.
4. Reichel si bere na starost všechna důležitá vhazování.
Kouč Antonín Stavjaňa přiznal, že střídáním čtyř útoků se pokoušeli Litvínov (a tedy mimořádně vytíženého Reichla) uštvat. „Jenže při rozložení na čtyři lajny nám proti Reichlovi občas chyběla kvalita.“
Drasticky pro Zlín vyhlíží srovnání prvních útoků: 8:1! Rosol-Reichel-Kubinčák zařídili osm branek z jedenácti, zatímco gólové duo Okál-Čajánek (v základní části třetina branek Zlína) se zmohlo na jedinou branku prvním utkání.
Reichel plánoval teprve někdy v budoucnu naplnit pověst o návratu legendárních spolužáků Langa, Šlégra, Ručinského a Beránka, kteří spolu s ním přivezou pod Krušné hory vytoužený titul. Před mýtus, zamlžený nejistými ekonomickými výhledy klubu, se nyní staví skutečná příležitost.
Litvínov však může být pro Spartu nebezpečný jen pokud se nenechá ukonejšit pocitem splněného cíle a nepodlehne „únavě vítězů“. „Reichel nebude unaven,“ odhadl Stavjaňa, „ale Sparta má obranu postavenou z velkých hráčů, „Alby“ to proti nim bude mít hodně těžké.“
Vybavuje se mi v paměti první televizní rozhovor Roberta Reichla, v sezoně 1987/88. Ježatý kluk vystupuje z litvínovského autobusu a s báglem přes rameno s číslem 22 na kapse se dere do úzkých dveří hlavního vchodu Sportovní haly, do které se během příštích dvou hodin natlačí 14 080 diváků. „Nebojíte se ?“ přitočí se s mikrofonem tehdejší reportér Čs.televize Otakar Černý. „Ne, vůbec se nebojím!“ odpovídá celou větou šestnáctiletý Reichel.
