Kde byla příčina prohry se Slovenskem?
Soupeř dal první gól a pak hrál výborně zezadu. Sice jsme dokázali stáhnout, ale Slováci byli vždy o krok před námi. Asi chtěli tu medaili víc než my a zaslouženě ji vyhráli.
Měli Slováci víc sil, nebo byl rozdíl v motivaci?
Nedokázali jsme si vypracovat tolik šancí jako v prvním zápase. Slováci do toho dali víc srdce. U nás bylo hodně nováčků, alespoň pro přístě vidí, že úspěch se neudělá mluvením nebo něčím dalším okolo, ale jen a jen na ledě. Ne všichni do toho dali úplně všechno.
Jak velké je po zápase zklamání?
Byli jsme blízko medaile, takže určitě dost velké. Ale na druhou stranu je to sport. Párkrát jsme byli nahoře, teď aspoň vidíme, jak to chutná z druhé strany.
Na ceremoniálu vás drželi docela dlouho. Nechtělo se vám utéct?
Myslím, že to by nebylo fér. V takových zápasech se to nedělá, na to jsem vůbec nepomyslel.
A na co jste v té chvíli myslel?
Vzpomněl jsem si na to, jak jsme ty medaile dostávali my. Pro mě to byl takový pocit, který jsem v životě nezažil. Člověk nemůže být pořád nahoře, hokej nám přinesl spoustu úspěchů, takže musíme počítat i s neúspěchy. Takhle mám aspoň mám na co vzpomínat i z pozice toho, kdo se dívá na slavícího soupeře.
Není teď vaše touha hrát šampionát za rok v Praze o to větší?
Na to, co bude za rok hodně variant, můžete hrát play-off NHL, nebo být zraněný. Takže se teď nedá říct, jestli budu hrát v Praze nebo ne. Co bude příští rok, je absolutně ve hvězdách.
