Spolu se Zdeňkem Kutlákem bude slovenský bek René Vydarený patřit k těm nejzkušenějším obráncům Motoru. Ale nejdřív se bude muset s druhou nejvyšší soutěží seznámit, ve svých 37 letech ji bude hrát poprvé.
Říká se, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Vy se vracíte na jih Čech podruhé.
Když budu počítat i krátké působení na Spartě, tak vlastně potřetí. Obavy z toho nemám, ale uvidíme, jak to bude vypadat. Možná mám trochu obavy z hokeje v první lize, protože to zase bude úplně něco jiného než v extralize.
Co od první ligy čekáte?
Netuším. Kromě pár startů v přípravě jdu do první ligy hrát poprvé. Budu si muset zvyknout na jiný styl hry a přizpůsobit se tomu. Co se třeba týká bruslení, tak to možná bude ještě rychlejší než v extralize. Akorát tam nebude asi tolik té myšlenky. Nechci to moc dopředu nějak hodnotit. Nechám se překvapit.
Hrál velkou roli ve vašem návratu hlavní kouč Václav Prospal?
Určitě, každý z nás kouká na to, kdo ho bude trénovat. Vím, co je Venca za člověka, ale teď ho poznám ještě víc.
Nemáte obavy z Prospalova elánu do hokeje?
Venca je Venca. (směje se) Jakým stylem hrál hokej, tak ho i teď trénuje. To jsou přesně ty věci, se kterými člověk musí počítat a umět je přijmout. Venca to ale určitě myslí dobře a chce vás vždycky posunout dál.
Budějovice už mají obranné řady téměř kompletní, ale v útoku ještě pár hráčů chybí. Hodně sledujete tvorbu kádru?
Vždycky chcete hrát v tom nejlepším týmu, takže to sledovat tak trochu musíte. Detaily jdou ale mimo mě.
V Hradci Králové už vám na další sezonu smlouvu nenabídli?
Dostal jsem tam určitou nabídku, ale spíš na trenérskou pozici než jako hráč. Jenže já jsem ještě pořád chtěl hrát hokej, proto jsem to nevzal.
A jiné nabídky z extraligových týmů jste nedostal?
Neřešil jsem to. Buď bych ještě pokračoval v extralize v Hradci jako hráč, nebo jsem chtěl jít domů, do Budějovic. Bylo to hodně rychlé, vyřešili jsme to v podstatě za jeden, dva dny. Sám jsem volal Peťovi Sailerovi, jestli by o mě vůbec měli v Motoru zájem a mělo to cenu začít se připravovat. A skončilo to až rozhodnutím Vaška Prospala.
Říkal jste domů do Českých Budějovic, takže jste už tady zakořenil?
Začínám tady už čtrnáctý rok, ženu mám odtud a žijeme už jen v Budějovicích. Domů na Slovensko jezdíme spíše už jen na výlety.
Na co se těšíte nejvíce při návratu do Motoru?
Z mých známých a spoluhráčů jsou už všichni manažeři, trenéři a prezidenti. Ale pár kluků tu znám z Hradce, jsme tu teď vlastně už tři (Vydarený, Čáp, Plášil). Hodně se psalo, co jsem tak Motor na dálku sledoval, o výborné atmosféře. Byl jsem se tu i jednou podívat a hodně se to zlepšilo z dob, kdy tu byla extraliga. Doufám, že to bude pořád lepší a lepší.
Budete se připravovat s týmem, nebo se chystáte na sezonu sám?
Zvažoval jsem to. Ale v Motoru to teď mají opravdu dobře vymyšlené, že je kádr rozdělený na dvě skupiny, na starší a mladé, kteří přeci jen potřebují jiný druh tréninků. Naše cvičení dávají hlavu a patu, proto jsem tady s klukama.
Zhodnoťte krátce vaše pětileté působení v Hradci Králové?
Docela zajímavé. Ze začátku to bylo dost komplikované, ale pak se režim zajel, zvykli jsme si tam a výsledky jsme měli hodně dobré.
Necítili jste přeci jen od vedení na vás velký tlak? Vaši šéfové vyhlašovali nemalé cíle.
Vycházeli z kádru, co tam vždy byl. Tlak tam byl vždycky, ale ten byl i tehdy, když jsme ještě hráli v Budějovicích. Člověk si na to zvykne, ale není to jednoduché. Skoro vždycky jsme cíle vedení dokázali splnit.
