V národním týmu se objevuje po dvouleté pauze. A tentokrát čeká, že s mužstvem pod novým koučem udělá úspěch. „Mistrovství světa dlouho nebylo, na reprezentaci jsem neměl možnost přijet během sezony. Moc jsem se těšil,“ vykládal 25letý Kubalík ve videohovoru s médii.
Jak probíhala vaše cesta k národnímu týmu?
Už ve středu jsme vyrazili směr Praha, ve čtvrtek jsme byli na místě. Nebylo jednoduché vyrovnat se s časovým posunem a přiznávám, že jsem s tím trochu bojoval. Mívám problém srovnat se po návratu domů spíš než při příletu do Ameriky. V Rize bude ještě dost času se z jetlagu dostat, potrénovat a připravit se pořádně na start šampionátu.
Sondoval jste už v zámoří, jak bude vypadat tým pro mistrovství světa?
Soustředil jsem se hlavně na události v Chicagu, moc jsme chtěli do play off. Byl to nejbližší cíl, který se nepovedl. Jakmile jsme se dostali mimo postupové pozice, mé myšlenky už byly u reprezentace. Věděl jsem předběžně, že pojedou někteří kluci prožívající stejnou situaci jako já. Sledoval jsem i pár přípravných zápasů. Takže jsem něco málo informací měl.
Vaši spoluhráči v sobotu porazili 4:0 Rusko. Povzbudilo to?
Vždycky je příjemné je porazit! Kluci odehráli výborně celý turnaj, v posledním zápase jejich výkon vygradoval. Šimon Hrubec dobře zachytal a utkání se také povedlo jako perfektní generálka na MS. Musí panovat jen spokojenost.
Patera a Straka, to jsou mé ikony, říká Kovář. A chce konečně zlato |
Čekáte, že se zase sejdete v jedné lajně s Janem Kovářem a Jakubem Vránou?
Byl bych rád, kdybychom se sešli v téhle sestavě. V Bratislavě jsme spolu neodehráli špatné zápasy, docela se nám dařilo. Vyhověli bychom si. S Kovym se známe trošku líp a máme spolu něco odehráno. Vránič je typově podobný hokejista jako já. Ale viděli jsme, že naše souhra funguje.
V národním týmu už platíte za zkušeného borce s vizitkou střelce. Budete mít naloženo víc zodpovědnosti než v Bratislavě?
Momentálně tlak necítím. Jsem ovšem ve stejné pozici jako v klubu. Něco od sebe očekávám a trenéři to ode mě chtějí také. Budu se snažit hrát co nevíc, abych pomohl mužstvu. Je jedno, jaký tlak na mě bude, poperu se s ním. Naučil jsem se s presem dobře pracovat.
Vyhovuje vám, že jsou v mužstvu další dva střelci z NHL a nebude to jen na vás?
Nebude to jen o mně, Filipu Zadinovi a Jakubu Vránovi. Je jasné, že každý má svou roli a ví o ní. Může se stát, že ani jeden nedáme gól, stejně uděláme úspěch a všichni budou spokojení. Avšak čím víc si pomůžeme produktivitou, tím to bude lepší. Týmový výkon bude nejdůležitější.
Byl na vás v NHL větší tlak po loňské třicetigólové sezoně a nominaci na Calder Trophy pro nejlepšího nováčka?
Určitě, ale to je přirozené. Po první sezoně v Chicagu jsem sám od sebe žádal víc a víc ode mě očekávalo vedení klubu a lidé kolem. Chtěl jsem dobrou první sezonu potvrdit, posunout se dál jako hráč a ukázat, že mé výkony nebyly žádná náhoda. Myslím, že se to povedlo, i když mohlo být líp i hůř.
Jako ostatní hráči jste za mořem absolvoval náročný program. Cítíte velkou únavu?
Trochu to na mě padlo. Během sezony jsme žádné volno neměli. Museli jsme jezdit každý den na zimák a povinně se testovat, což nebylo jednoduché. Zápasů bylo také dost. Jsem rád, že jsem měl chvilku volného času od posledního zápasu v NHL. Dal jsem se dohromady a dostal jsem zase chuť do hokeje.
Uvěznění na pokoji a pod kamerou. Jak hokejisté zvládají v Rize samotku |
Jaká byla vůbec nálada v Chicagu po skončení sezony NHL?
Neprožívali jsme velké zklamání. Před začátkem sezony nás spousta lidí pasovala na jeden z nejlepších týmů se spoustou zabudovaných mladých hráčů. Jenže se nám zranili první dva centři a věděli jsme, že přes polovinu sezony určitě hrát nebudou. Navzdory absencím jsme hodně překvapili, dlouho jsme s mladým týmem bojovali o play off. Chytili jsme akorát jedno špatné třítýdenní období, kdy jsme z postupových pozic vypadli a už jsme se na ně nevrátili.
Takže si podobně jako v Detroitu vážíte herního progresu?
Udělali jsme krok dopředu. Zapracovali jsme do sestavy deset mladých hráčů, kteří se ukázali velmi dobře.
