Třiačtyřicetiletý kouč, který má za sebou osmnáct let dlouhou kariéru zarputilého obránce, dosud trénoval jen „kluby druhého sledu“ (Opava, Havířov, Jihlava). V extralize zatím vypomáhal jako sekundant Ivo Peštuky, bývalé trenérské jedničky Havířova.
Jakoby se vrátil čas. O velké výzvě jste říkal už loni, po nástupu do ligové Jihlavy...
A musím znovu zopakovat: Je přede mnou nová výzva. Když něco dělám, chci být mezi nejlepšími a co nejvýš. Vsetínská nabídka navíc stojí na dobrých základech.
Co tím myslíte?
Je tady mladý, tvárný kolektiv. Který má budoucnost.
Takže jste se příliš nerozmýšlel?
Problém byl jen v tom, že jsem měl uplatněnou opci v Jihlavě. Vsetín tedy musel vstoupit do jednání s jihlavským šéfem Padělkem. Dohoda padla, překážky pominuly.
Kdy jste se poprvé dozvěděl o vsetínském zájmu?
Před dvěma týdny, přímo na čtvrtfinálovém utkání play-off Vítkovic s Třincem. Oslovil mě ředitel oddílu Oldřich Štefl. A pak i dnešní kolega Zdislav Tabara.
Už jste si vybral nový byt?
Chystám se. Na dojíždění z Opavy nepomýšlím. Chci být neustále s týmem. Bez ranních stresů.
Jihlavu jste převzal po Jaroslavu Holíkovi, Vsetín po Janu Nelibovi. Loni jste roli hravě splnil. Nelibu ale uctívali hráči i kluboví příznivci. Nemáte obavu, že tentokrát mohou nastat potíže? Že budete srovnáván se svým předchůdcem?
Takový už je život. Tak to chodí. Když se chcete vyvíjet a jít výš, nesmíte se bát zkoušet. Jistě, Neliba je velká persóna, ale velké ohledy nejsou na místě. Znáte přece to pořekadlo „kdo se bojí, nesmí do lesa“.
Na druhou stranu, ve velkou osobnost se můžete proměnit rychle. Vsetín je na očích a úspěch často přímo přitahuje.
Je to možné. Bránit se nebudu. Uvidíme později.
Vsetín má za sebou šest titulů a i když už není nejsilnější, stále platí za velmi obávaného, nevyzpytatelného soupeře. Jak vnímáte jeho klubového ducha?
Vsetín začal jít novou cestou. Hráči velkých jmen a formátu se sice znovu vyskytují, ale důležitá je sázka na dravé mládí. Ti umí hrát hokej srdcem. To je obrovská devíza do dalších roků. Myslím, že nová generace může hrát na vrcholu stejně jako ta předchozí.
Přicházíte s vlastní představou na doplnění kádru?
Podívejte se na Slavii. Tam perfektně skloubili zkušenost s nastupujícím mládím. Výsledkem je finále extraligy. Něco podobného cítím také ve Vsetíně.
Odbočil jste. Máte vlastní tipy na posílení?
Představy samozřejmě mám. Jenomže nejsem ve funkci sám. A to je o něčem jiném. Nastoupil jsem vedle Zdislava Tabary. Práci máme rozdělenu padesát na padesát. Otázku výběru nových hráčů musíme probrat nejdřív spolu. Čas na delší debatu jsme zatím neměli. Je třeba najít správný kompromis. Mělo by to fungovat.
Co řeknete hráčům, až před ně poprvé předstoupíte? Chystáte si proslov?
Nic zvláštního. Jde o to vytvořit předivo důvěry. Trenéři směrem k mužstvu a naopak. Tak by to mělo fungovat. Každý sportovní celek je živým organismem. Pokud se do něj nezasahuje zvláštním řezem, funguje. Navíc - neznámá osoba pro většinu z hokejistů nebudu. Řadu z nich jsem na stadionech potkával od juniorského věku. Víme o sobě.
Něco podobného musí platit i mezi trenéry. Vsetín zkusil u dvojice Neliba, Tabara rovnostářství. A uspěl. Jinde by to možná neklapalo. Co když to mezi vámi a Tabarou bude skřípat?
Pro mě to novinka není. V extralize se dělba práce rovným dílem sice nenosí, ale já jsem něco podobného zažil loni v Jihlavě. Napůl jsem pracoval už s Petrem Vlkem. Jen na papíře jsem vlastně byl veden jako hlavní trenér a Petr coby asistent. Komplikace nastaly až v listopadu, kdy Petr začal nastupovat jako hráč. Až pak se koučink stáhl, abych tak řekl, na jednu hlavu. Mimochodem - když si vzpomenu, tak i v Opavě bylo rozdělení práce samozřejmostí. S trenéry je to jako s hráči. Prim hrají důvěra, umění kompromisu a vlastní názor. Pokud se to všechno sladí, není problém. Myslím, že si se Zdislavem vyhovíme. Znali jsme se už dřív. Měli bychom zvládnout i krizovější situace. Snad jich nebude příliš.
Někdo ale nakonec musí mít poslední slovo...
Samozřejmě. Pokud to bude na hraně, nebudu ze sebe dělat hvězdu. Hlavní slovo získá Zdislav. Je to Pan trenér.
Rozdělení kompetencí bylo jasné už dřív. Tabara dbá na útok, vy na obranu. Co chcete změnit? Chcete zavést něco nového?
Těch mých osmnáct aktivních let v obraně ještě není tak daleko. Umím se vžít do hráčských pocitů. Navíc chci navázat na předchůdce Nelibu. Jednoduše, obránce nesmí být na ledě jen kvůli defenzivě. Musí umět pořádně podpořit útok. Neříkám tím nic nového.
Vezmete si některého ze zkušených obránců, třeba Jaškina, stranou? Proměníte někoho ve svoji „prodlouženou ruku“?
Nemám to v úmyslu. Pokud budou hráči vědět, mezi jakými mantinely se mají pohybovat, demokracie bude fungovat. Ale když si to někdo neuvědomí, nastoupí tvrdší styl. Třetí cesta neexistuje. A i kdyby byla, já se nezměním.
Takže jste vyznavačem metody cukr a bič?
Podle situace. Jen nemám rád, když někdo porušuje pravidla. Většinou se rozhoduju případ od případu. Někdy přijde i bič. S impulzivním jednáním to ale nemá co dělat.
Kdy se chystáte zahájit přípravu?
Na suchu začneme trénovat brzy, už v pondělí 14. dubna. Na led bychom měli vyjet nejdřív v pondělí 21. července, po krátké dovolené.
