Západočeši drží po dvou zápasech s favorizovanou Slavií stav 1:1. Třetí utkání série se hraje dnes ve Varech od 17.25.
Co se vám vybaví při vzpomínce na vaše první play-off?
Je to hodně dávno, budu chvilku vzpomínat (zamyslí se). Na rok si už nevzpomenu (1986 – pozn. aut.). Bylo to na vojně v Jihlavě. Dva roky po sobě jsme se dostali do finále. A obě finále prohráli. Nešťastně, v posledním prodloužení.
Vzpomenete si z těch prvních dvou na nějaký konkrétní zážitek?
Určitě. V Košicích při finále to bylo strašně vyhecované. Rozbili nám tam autobus. Ve druhém finále s Pardubicemi si pamatuju na ránu, kterou jsem dostal pukem do obličeje. Jen jsem se otočil a už přilétl. Hrál jsem s tím dál, jen jsem byl sešitý.
A co se vám vybaví při vzpomínce na titul s Olomoucí v roce 1994, dosud váš jediný v kariéře?
To je už taky hodně dávno. Tenkrát jelo mužstvo na podobné vlně, jako je teď tady ve Varech. Vůbec mají oba týmy spoustu společných znaků.
V čem je kouzlo vašeho současného týmu v Karlových Varech?
Jak bych to popsal... Cítím ho v kabině od začátku sezony, je to něco zvláštního. Tým je vyrovnaný, klidný. Nelítá od euforie do depresí. Proto všechny zápasy tak dobře zvládá. Je vidět, že si tu někteří kluci sáhli na nové věci. Dostali se do nároďáku, mají víc sebevědomí. Třeba kapitán Venca Skuhravý přestal tolik faulovat, přestal se rozčilovat. To všechno přispívá k vnitřní síle.
Ale má tým ještě dost sil, aby finále dotáhl do vítězného konce? Občas působí utahaně.
Dost sil? Tohle mužstvo je přímo nabité energií. I když už někdo říká, že nemůže, pořád v něm zůstává nějakých sedmdesát procent.
. Řezníčkovy metyPrvní sezona První play-off První a zatím poslední titul První a poslední MS 1 000. zápas v lize? |
Určitě. Tělo si nastaví určitý limit na maximální zátěž a pak se ho může dotýkat. Neříkám, že na něm pořád pracuje, může se k němu ale pořád dostávat. Stačí to jen udržovat. Radima Rulíka jsem ve Varech už nezažil, ale hrál jsem pod ním čtyři nebo pět let v Plzni. Předpokládám, že v tom velký rozdíl nebyl.
A teď za kouče Venery, který ve Varech působí už třetí sezonu?
To je velký rozdíl. Se Zdeňkem Venerou se zaměřujeme víc na techniku, na koordinaci pohybu. To je ale na fyzičku taky náročné.
Pro vás osobně určitě ještě víc než pro ostatní, protože na vás trenér cviky hráčům ukazuje, že?
Obratnost, pružnost těla, to si holt člověk musí v tomhle věku udržovat. Jinak by toho svaly tolik nevydržely a odnesla by to celá kostra. Dobrý rozsah pohybu, to je podmínka. I když už teď na konci sezony cítím všechny možné úpony.
Co si říkáte, když vámněkdo připomene, že když jste začínal v lize, váš brankář Mensator se narodil?
Nic. To je prostě realita. Spíš to považuju za svůj osobní úspěch, nebylo vůbec jednoduché dostat se do velkého hokeje. Musel jsem si to tvrdě vypracovat a jsem rád, že jsem v něm tak dlouho vydržel. Mladší kluci si od nás starších mohou na ledě něco vzít. Nechci ale po nikom, aby mě už z dálky zdravil. Chci mu jen předat něco do budoucna.
A jak dlouho ještě vydržíte? Máte odehráno 964 zápasů v domácí lize. Láká vás to dotáhnout na 1 000?
To je strašně těžká otázka. Teď jsme těsně pod vrcholem, rozhodnutí si ještě nechám pro sebe. Lidé se mě na to ptají, ale abych tu tisícovku zápasů udělal, musí k tomu být další sezona. A ta se bude odvíjet od toho, jak ta letošní skončí.
Vy už musíte být letos docela omlácený. České Budějovice do vás osobně v semifinále dost šly. I zápasy proti Slavii jsou tvrdé, ne?
Série se Slavií zatím nepokročila tak daleko. Budějovice do nás šly agresivněji, Slavia hraje víc technicky. Proto se teď cítím omlácený méně. Cítím se obdivuhodně dobře.
Hned v prvním utkání jste se popral se slávistickým obráncem Slobodou a shodil jste ho na zem. Přitom je o 15 centimetrů vyšší než vy.
Nešlo o to, že jsem se popral se Slobodou. Já se pustil do hráče, který se obul do Lukáše Pecha. Byla to povinnost. A dívat se, jak je kdo veliký, na to v tom fofru není čas. Prostě chytnete někoho za ruce a nohy a jedete.
