„Jsem moc rád, že to vyšlo. Litvínov byl pro mě priorita,“ neskrýval radost 28letý bývalý reprezentant. V 52 zápasech nasázel 22 gólů a přidal 16 asistencí, což z něj loni udělalo nejproduktivnějšího hráče i střelce Vervy. Útočník Richard Jarůšek se vypracoval v muže číslo jedna.
Neležely vám po úspěšné sezoně na stole nabídky z jiných klubů?
S agentem jsme se bavili o zahraničí, v Česku to hodně ovlivnil koronavirus, všichni vyčkávali. Nějaké nabídky byly, ale nic konkrétního. Chtěl jsem zůstat tady, už od konce sezony minulé jsme vyjednávali, a nakonec to vyšlo.
Hrálo roli i to, že v Litvínově pokračují také vaši parťáci z formace Mahmod a Pospíšil, s nimiž jste si skvěle rozuměl na ledě?
Já jednal s Litvínovem už od ledna, ale určitě i to je jeden z důvodů. Kluci jsou šikovní, snad nám to půjde dál, a s klubem se budeme pohybovat v mnohem vyšších patrech.
Do Litvínova jste se loni dostal na poslední chvíli. Čím to, že vám to tak sedlo, přestože jste původně ani nebyl mezi zamýšlenými posilami?
Všechno se to sešlo. Dostal jsem nabídku jít sem na měsíční zkoušku, pan Šlégr mi řekl, co ode mě čeká, a slíbil mi, že tady dostanu prostor, což je pro hokejistu nejdůležitější. Jakmile hrajete třetí čtvrtou lajnu osm minut za zápas, je to pak průšvih. Naštěstí pan Šlégr slib splnil, a snad jsem to trošku využil.
Ale všechno růžové zpočátku nebylo. Během zkoušky vás trenéři posadili na lavičku.
Bylo to jejich právo. Druhý den jsme si to vyříkali, dá se říct, že se mi trenér i omlouval. Zdálo se mu, že mi to nějak nejde, ale vyříkali jsme si to, a další zápas jsem zase hrál, chodil jsem na oslabení.
Jste hráč, co se neurazí?
Hráče to určitě naštve, nejsem výjimka, chci hrát co nejvíc, být v těch rozhodujících momentech na ledě. Jak vás posadí, tak to ve vás je, ale rád si to vyříkám s trenérem, ať mi poví, co bylo špatně. A to se stalo. Povykládali jsme si, a všechno pokračovalo. Když cítíte důvěru, což po většinu sezony bylo, tak se vám hraje daleko líp.
Nový litvínovský trenér Vladimír Országh chce s hráči hodně mluvit, to vám vyhovuje?
Určitě je lepší, když víte, na čem jste. Jinde jsem zažil, že mě trenér posadil, a přitom mě předtím chválil, a říkal, jak je spokojený. Je určitě lepší, když vám řekne pravdu, vy to skousnete, a víte, co máte zlepšit. Určitě je to lepší varianta, než když je trenérská šatna zavřená.
To platilo v případě německého kouče Uwe Kruppa ve Spartě?
Nebudu jmenovat, ale asi víme, kdo to byl.
Litvínov si pojistil svého top střelce Jarůška na další sezonu |
Litvínovské prostředí je v rámci extraligy specifické. Dostalo se vám už pod kůži?
Kdyby ne, tak tady nejsem. Jsem tu spokojený, snad to bude pokračovat, a budu hrát co nejvíc. Uvidíme, třeba se další smlouva podepíše i na více let. Zatím je to na rok, ale já určitě budu makat, abych přesvědčil, že si zasloužím další smlouvu.
Dříve se tu rozdávaly dlouhodobé smlouvy, ale někteří hráči pak nepodávali očekávané výkony. Chápete opatrnost ze strany vedení litvínovského klubu?
Původně jsem měl také od pana Šlégra nabídku na delší kontrakt, ale nakonec přišel koronavirus, škrtaly se finance, takže jsem dostal smlouvu jen na rok. Pro klub je to dobré, že když se mi nebude dařit, tak mi další nenabídne, pro mě je to zase velká motivace, abych přesvědčil.
Sparta se vám neozvala?
Měla na mě opci do března, nějaká jednání proběhla, ale nakonec z toho sešlo. Byl jsem spokojený v Litvínově, dařilo se mi, nemám důvod nic měnit. Radši budu v týmu, kde pravidelně hraju, a budu mít nějakou jistotu.
Jak vám vyhovuje život na malém městě?
Litvínov je hokejové město, nic tady není, máte myšlenky jen na hokej. Je to podobné jako v Boleslavi, kde jsem začínal v extralize. Taky malý stadionek, pořád narváno, lidi tím žijí. To mi vyhovuje.
Litvínovem údajně žije i váš dvouletý syn.
Malý si to zamiloval, je můj největší fanoušek, strašně se mu líbí litvínovská hymna. Když říká gól, gól, je mi jasné, že ji mám pustit. A když vidí kartičku s Litvínovem, může zešílet. Koupím mu dres a kšiltovku a bude z něj velký fanoušek. Je ještě malý, ale už má asi rozum, už ví (smích).
