Byly jedněmi z mnoha, které za svou parádní kariéru vsítil, především však proslul kvanty asistencí. Pro pardubické fandy byla škoda, že na východě Čech od zmíněného zápasu vydržel už jen jedinou sezonu; pak se přes krátké angažmá ve Vídni nadlouho přesunul do Třince a později vystřídal další kluby. I tak ale za ten mateřský stačil odehrát šest kompletních ročníků.
Do Pardubic se Richard Král vrátil v roce 2014 coby mládežnický trenér. Už několik let šéfuje místní Akademii ČSLH a momentálně rovněž vede juniorku pardubického Dynama. Jedna z extraligových legend nedávno oslavila jubilejní 50. narozeniny a MF DNES v té souvislosti poskytla rozhovor.
Josef Paleček mi loni říkal, že vás dlouho trénoval v žácích, kde jste hrával s jeho starším synem. Měl jste jako malý kluk vzor v někom z jeho generace prvních pardubických mistrů?
Hrál jsem s jeho synem Petrem a dneska mám v mládeži zase jeho syna, tedy vnuka pana Palečka (Adam Paleček). Takhle se to spojilo. Na hokej v Pardubicích jsem chodil už od čtyř let s dědou a měl jsem dva oblíbence. Zaprvé Vláďu Martince, to tu byla největší ikona. A pak mi učaroval Jirka Crha v bráně, s tou jeho maskou...
Dočetl jsem se, že vás v dorostu z Pardubic nejdřív vyhodili, protože jste byl malý. Tomu se dneska nechce ani věřit, když si člověk uvědomí, jakou kariéru máte za sebou.
Nebylo to tak, že by mě přímo vyhodili, ale poslali mě na rok do Havlíčkova Brodu. Dělat mezi hráči v tom věku nějakou selekci je však hrozně těžké, vidím to teď. Proto v Dynamu máme i B-týmy v dorostu a juniorech a spolupracujeme s Chrudimí. Kluci, co jsou biologicky pozadu, mají handicap. Ale když jsou šikovní, mohou dorůst a dohnat to. Já byl taky takový.
I mládežnické výběry Tesly soupeři asi v 80. letech vnímali jako kolos, ne?
Někdy přede mnou tam byli Dominik Hašek, Martin Střída, Miloš Hrubeš, Libor Dolana, Jiří Jiroutek, Miloš Volný. Ti byli „nasekaní“ a s mládeží dobyli snad i víc titulů. Za mě jsme jednou byli na mistrovství republiky třetí. Tesla měla zvuk. Ale i teď ho Pardubice myslím pořád mají.
V mužích máte titul z roku 1989 jako ještě ne devatenáctiletý, ovšem odehrál jste jen 3 zápasy v základní části. Jak tedy tohle entrée do dospělé kariéry berete?
Na poháru sice je moje jméno, ale na tom titulu nemám žádnou zásluhu. Nemám s tím nic společného, takže si ho nepočítám.
Hádám, že nejsilnější zážitek v Pardubicích pro vás bylo play off 1994, v němž jste získali extraligové stříbro. Je to tak?
Určitě. Sezonu 1993-94 jsme začínali na posledním místě, pak došlo k výměně trenérů (Zdeňka Uhra a Antonína Slavíka v polovině října vystřídali Marek Sýkora s Petrem Hemským)a stoupali jsme. Bylo z toho konečné druhé místo, pecka. Byla to parádní sezona, hodně povedená. Atmosféra během play off byla úžasná.
Šli jste do něj až z 6. místa. Na co jste si před čtvrtfinále s Vítkovicemi věřili?
To už nevím. Ale play off bývá o štěstí, je o momentální formě. Naši klíčoví hráči ji měli slušnou a výborně chytal Radovan Biegl. Takže jsme pak došli až do finále.
V semifinále jste třikrát porazili Spartu o gól a vyřadili ji. Takový průběh série asi nikdo nečekal...
To vůbec. Jeli jsme tehdy do Prahy, že to tam nějak odehrajeme a že můžeme jen překvapit. I proto, že jsme byli takhle uvolnění, to pak takhle dobře dopadlo.
Dvakrát rozhodly nájezdy, celkově jste je ve vyřazovací části jeli dokonce čtyřikrát. Vy jste v nich asi jako první tady s úspěchem používal Forsbergovu kličku z Lillehammeru. Okouzlila vás?
Viděl jsem ji na té olympiádě a zkoušel jsem si to na tréninku. Pak jsem ji s úspěchem použil proti Spartě i ve finále s „Olmikem“. Když se ta klička udělala dobře, většinou jste ten nájezd proměnil.
Richard KrálBývalý vynikající hokejový centr a nynější trenér. Narozen 16. května 1970 v Pardubicích, kde v šesti letech s hokejem začínal. Nejvyšší soutěž hrál mezi léty 1988 a 2010. Po Pardubicích, s nimiž v roce 1994 vybojoval stříbro, působil ve Vídni, Třinci (stříbro 1998 a bronz 1999), Zlíně, Plzni a Mladé Boleslavi. Vždy patřil k nejproduktivnějším hráčům extraligy, dvakrát (2000 a 2003) ovládl její kanadské bodování a celkem v nejvyšší soutěži nasbíral 901 bodů (367+534) v 933 zápasech. Na kontě má i 22 reprezentačních startů (1+6). Kariéru završil v polském Jastrzebie, končil v roce 2014 ve 44 letech. Od té doby trénoval pardubickou mládež a dvakrát stanul i na střídačce extraligového A-týmu. Nyní je v Dynamu hlavním trenérem Akademie ČSLH a vede juniorský tým. |
Vymýšlel jste i nějakou vyloženě svoji fintu?
Snažil jsem se mít v nájezdech pestré zakončení, ale jednu speciální věc asi ne. Taky jsem to střídal během kariéry. Gólmani se měnili, musel jsem se tomu přizpůsobit. Dneska je dělat kličky těžké, brankáři jsou často dost zalezlí.
Co vám scházelo k tomu, abyste ve finále 1994 Olomouc přetlačili, kromě zdravějších spoluhráčů, o čemž nedávno mluvil další čerstvý padesátník David Pospíšil?
Tohle bylo asi to nejdůležitější. Měli jsme mimo tři nebo čtyři hráče. Tuším Láďu Lubinu, právě Davida a další. Kdybychom doma vyhráli i druhé nájezdy, mohlo to být třeba jinak. Ale Olomouc měla v dané chvíli asi silnější tým.
Kousal jste tu porážku dlouho? Olomouc byla v play off aspoň papírově ještě větší outsider, vy osobně jste měl za sebou fantastickou sezonu...
Bylo to zklamání, ale tak to někdy je. V Třinci jsem pak byl poháru blízko ještě dvakrát... Tehdy v Pardubicích jsem začínal mezi náhradníky, s trenéry jsme si nesedli. Ale vzhledem k tomu stříbru na konci to rozhodně beru jako dobrou sezonu.
Jaká byla v roce 1995 šance na to, aby vás Pardubice udržely?
Moc velká ne. V průběhu sezony mi říkali, že se mnou už nepočítají. Řešil jsem si tedy angažmá jinde. Pak přišli s tím, že o mě stojí, ale to už jsem byl domluvený s Třincem. Vyvinulo se to zkrátka takhle.
V Třinci jste pak odehrál deset let, získal individuální ocenění i dvě medaile. Od loňska máte dres pod střechou tamější arény. Co všechno na vás soupeři v nejlepších letech kariéry zkoušeli, aby vás zastavili? Byli hodně vynalézaví?
Byla jiná doba a hrál se jinačí hokej. Bylo v něm daleko víc hákování, sekání - je to vidět na záběrech z Nagana. Tenkrát to bylo těžší. Kolikrát k vám postavili hráče na osobní obranu... Bylo to nepříjemné.
Je pro vás Třinec druhý domov?
Bydlel jsem tam dvacet let, takže to tak beru. Teď jsem zpátky v Pardubicích, ty jsou top. Ale Třinec je dvojka.
Řadu sezon jste strávil i v Mladé Boleslavi, jak na tamější angažmá vzpomínáte?
V dobrém, bylo to tři a půl sezony. S Boleslaví jsme postoupili do extraligy, to byl ten týmový úspěch, který mi chyběl. Vyhráli jsme, byť první ligu. Byla tam vynikající parta v kabině a super fanoušci.
Richard Král v dresu Třince.
Předtím jste krátce působil v Plzni. Proč se vám tam ve srovnání se všemi ostatními ročníky nedařilo?
Tam se to nepovedlo. Už od začátku to nešlo ani týmu, pak jsem se zranil. Hrál jsem třetí čtvrtou lajnu a během listopadu mi řekli, že už o mě nestojí.
Dohrával jste v polském Jastrzebie, sbíral jste tam mraky bodů. Bavil vás ten hokej?
Jo. Měl jsem to 50 minut od baráku. Soutěž byla o level níž než extraliga, ale díky tomu jsem tam v tom věku ještě mohl hrát. V mužstvu bylo pár Čechů, český trenér, fungovalo to tam v pohodě. Mohl jsem tam být až do čtyřiačtyřiceti.
Nechci pitvat důvody, proč jste se víc nezabydlel v reprezentaci, v jednom ze starších rozhovorů to docela podrobně rozebíráte (Král nechtěl při velké konkurenci na pozici centra hrát ve třetí či čtvrté řadě, kouč Bukač mu navíc vyčítal nadváhu, někdy nominaci znemožnila zranění). Spíš mě zajímá, jestli vás to s odstupem času štve, nebo jste to hodil úplně za hlavu.
Vyplynulo to ze situace, nějak jsem k tomu tenkrát přistupoval, asi to tak mělo být. Nehrotím to, jsem rád za kariéru, jakou jsem měl.
Chci se zeptat ještě na jeden hráčský zvyk vedle oblíbeného blafáku, spíš pro zasmání: často jste žvýkal pásku od helmy. Podvědomě? Moc vám to asi chutnat nemohlo...
Jo, to bylo podvědomé. Vzniklo to asi tak, že jsem byl z mládeže zvyklý na košík. Když už jsem ho neměl, do pusy jsem vzal ten řemínek a nějak mi to už zůstalo.
Richard Král v dresu Mladé Boleslavi.
Richard Král v dresu reprezentace.
Po kariéře jste se vrhnul na trénování. Přišlo to samo od sebe?
Poslední jednu nebo dvě sezony v Třinci jsem sem tam chodil na led s mladším dorostem. Bavilo mě to, u hokeje jsem byl celý život. Chtěl jsem si to zkusit. Bylo to dobré rozhodnutí.
Teď naposledy jste s pardubickou juniorkou byli druzí v soutěži O pohár DHL. Pak jste vyhráli skupinu Superpoháru, z play off už se z důvodu pandemie nic nestihlo. Hodně si toho výsledku považujete?
Byla to velice slušná sezona, škoda, že se nehrálo to play off. Celkově poslední tři roky tým funguje, mládež šlape. Už před dvěma lety jsme byli po základní části třetí. Myslím, že to je solidní, kluci pracují dobře. Naplňuje mě to, jsem pořád mezi mladými. Občas si s nimi můžu něco zahrát, to je fajn.
V říjnu 2015 jste od juniorky nakrátko povýšil k pardubickému „áčku“. Tehdy jste nám novinářům říkal, že se taková nabídka neodmítá, čemuž rozumím. Jak na to ale nahlížíte dnes? Nebylo to moc brzy?
Brzy... Někteří jiní trenéři do toho skočili taky takhle rychle.
Myslím to tak, že u mládeže jste v tu dobu byl jen chvíli, předchozí extraligovou zkušenost ze střídačky neměl a rozjezd týmu do sezony byl k tomu mizerný -byla to nepříznivá nástupní konstelace.
Chápu. Rok a něco jsem dělal juniory, v hokeji jsem měl za sebou 25 let. I když trénování je zase něco jiného... Ale trenéři k mužstvu často přicházejí, když se nedaří, to si nejde vybírat. Byla to dobrá zkušenost.
Jak moc vám v Dynamu chybí letitý parťák Marek Zadina, s nímž jste v Pardubicích vedl mládež i „áčko“ a jenž nyní trénuje v Třinci?
Vídáme se, oba bydlíme v Srchu, zajdeme na pivko. Marek od Třince dostal velice pěknou nabídku, má parádní flek a džob. Naše profesní cesty se na nějaký čas rozešly, ale třeba se opět potkáme.
Nově máte pod sebou Davida Havíře coby trenéra dorostu. Vzhledem k tomu, že má s Pardubicemi tři mistrovské tituly, je to pro kluky ideální přirozená autorita, že?
Něco dokázal, pro mladé to zase bude nějaký vzor. Hodně toho může předat hlavně bekům. Zatím trénujeme jen pár týdnů, ale myslím, že to bude fungovat dobře.
Pardubice měly v posledních letech v extralize hodně namále, jednou jste jim přímo coby asistent Ladislava Lubiny pomohl k záchraně. Dokázal jste si představit, co by se dělo, kdyby spadly?
Upřímně asi ne. V jednu chvíli v uplynulé sezoně jsem záchraně už moc nevěřil. Je skvělé, že se to nakonec povedlo. Pardubice na extraligovou mapu určitě patří.
Čím trávíte volný čas? Hrajete golf jako spousta bývalých vrcholových sportovců?
Ten jsem jeden čas hrál hodně, ale tady v Pardubicích se mu nevěnuju. Spíš zajdu na tenis, badminton, s klukama si na tréninku kopnu fotbálek.
A nějaká záliba mimo sport se najde?
Hm, to popravdě ani moc ne.
