Pardubice, největší favorit extraligy, končí ve čtvrtfinále. Co chybělo k postupu?
Porazilo nás nadšení a bojovnost. Sérii jsme si prohráli v Plzni, kde jsme jeden z těch zápasů mohli klidně vyhrát. Tam jsme to profesorsky odevzdali a potom už na nás padnul obrovský tlak. To bylo vidět i v sedmém zápase. Šance jsme si vytvořili, měli jsme asi třikrát možnost poslat puk do prázdné branky... Plzeň nás i v posledním duelu přehrála ukázněností, disciplinovaností, kdežto my jsme to chtěli každý rozhodnout sám, každý jsme to brali na sebe. I já ten neúspěch beru na sebe. Dostal jsem za úkol, abychom se dostali co nejdál a nezvládli jsme to.
Co to konkrétně znamená? Odcházíte z Pardubic?
Mně končí smlouva, byla mi nabídnuta další, ale to je v pozici jednání. Možná se to jednání teď po brzkém vyřazení změní.
Jakým směrem?
To není na mně.
Vy osobně byste si přál zůstat?
Pardubice jsou vynikající klub, co se týče zázemí, profesionality, vedení. Manažeři nám do ničeho nemluvili, nechali mě pracovat, dělat to, co jsem potřeboval. Asi jsem byl trochu měkký v závěru sezony... Ale určitě bych v tomto klubu chtěl pracovat dál.
Napadlo vás po zápase, že byste hned rezignoval a složil funkci?
Určitě zakolísání tu je. Když určíte nějakou taktiku a vidíte, že ta taktika se prostě mine účinkem, tak si říkáte, že vás asi někdo nechce poslouchat. Ale podobné myšlenky jsem okamžitě zaplašil, protože člověk má věřit do poslední chvíle.
O Spartě jste jednou řekl, že tam máte nedodělanou práci. Platí to i o Pardubicích?
To musí zhodnotit jiní. Ale když to mám říct já, tak myslím, že moje pětiletá práce v Pardubicích měla nějaký smysl.
Mluvil jste o tom, že vás porazila bojovnost a nasazení. Pardubice tyto prvky neměly?
Nechci říct, že tohle mužstvo nemá srdíčko. Ale prostě jsme si pořád mysleli, že to nemůže být pravda. Že se soupeř už se nezvedne, že je totálně oslabený. Měli jsme jeden zápas v Plzni vyhrát, tam jsme to podcenili.
Je tohle největší zklamání ve vaší trenérské kariéře?
Člověk musí nejdřív všechno vstřebat. Ale řekl bych, že loni po prohraném finále to bylo ještě větší zklamání.
Kde jste udělal největší chybu?
Teď se mi o tom nechce povídat, je to dost živé. Loni jsme taky dělali spoustu věcí a mužstvo to vzalo. Teď nám některé kroky tým trošku rozhodily.
Neříkáte si teď, že jste mančaft špatně složil?
Je pravda, že jsem začal do mužstva jistým způsobem zasahovat, ale určitě to mělo svoje důvody.
Zklamali vás někteří hráči?
Neřekl bych, že jsme do toho nedali, co jsme měli dát, ale mezi naším a plzeňským mužstvem byl diametrální rozdíl v tom, že oni táhli tím správným směrem jako jeden muž a my jsme sice chtěli, ale každý svým způsobem. Vytratila se nám kombinace, kterou jsme po celou sezonu soupeře přehrávali. Každý to chtěl vzít na sebe a pak jsme se utápěli v samostatných výjezdech zpoza branky. Vůbec jsme nehráli tak kombinačně, nechodili jsme do přečíslení...
Tohle je ale věc kouče, ten může změnit taktiku. Nebo jste si nevěděl rady?
Neřekl jsem, že jsem si nevěděl rady. Použili jsme všechno, změny v jednotlivých pětkách, pořád nějaké malování schémat, jednoduché věci na tréninku.
Buďte konkrétnější, vyčítáte si něco?
To se nedá zhodnotit hned, to přijde až s odstupem času.
S jakým odstupem?
Nevím, teď musím se podívat na určité věci loňské sezony, které něco naznačovaly. Do týdne, do dvou týdnů.
Kam se poděla forma Pardubic ze základní části?
Na jejím konci nastalo obrovské uspokojení. Loni jsme to třeba dotáhli až do rekordu, letos se nám do toho moc nechtělo a jestli to bylo tím, že jsem prohlásil, že nejedeme na rekord, ale že se chystáme na play-off, to teď nevím.
Jak budete léčit zklamání?
Nad tím jsem zatím nepřemýšlel. Nejdřív asi půjdu na kobereček, potom se teprve bude něco dít. Sedneme si s celým realizačním týmem a povykládáme si o tom. S vyřazením svět nekončí.
Pojedete se podívat někam na semifinále?
Proč ne? Je to moje práce, musím se dívat i okolo.
Co vám asi řekne manažer Zbyněk Kusý?
To je spíš otázka pro něj. Myslím, že je to obrovské zklamání pro Pardubice, pro diváky, pro sponzory. I pro mé dva šéfy, kteří tomu, abychom tady složili takové mužstvo, věnovali spoustu času.
Poslední zápasy nesedly Michalu Sýkorovi. Zbytečně fauloval, chyboval, nakonec nedohrál. Pořád si myslíte, že je to správný kapitán?
Nemá cenu to házet na jednotlivce. Mužstvo zklamalo jako tým. Michal měl určité problémy, s tím nastoupil. Že se mu nedařilo je pravda. Odehrál jedno super utkání, pak výkonnost šla trochu dolů, ale jsou tam další osobnosti, které to mohly vzít na sebe.
Můžete být konkrétní?
Víte, jaké máme osobnosti. Říkám, zklamali jsme jako tým, ne jako jednotlivci.
Jiří Dopita měl výborný start do série, pak se ale pomalu vytrácel. Už nemohl?
Neřekl bych, že nemohl. Ale zase to všechno chtěl brát na sebe. Plzeň se na něj zaměřila, bylo vidět, že ho okamžitě zdvojovali. Průcha mu asi pomoct nemohl, protože ten ať se snažil vždycky, nemůže zvládnout ty silové věci v osobních soubojích. Spíš Tomáš Blažek se trochu vytratil.
Hráči nezvládli klíčové momenty. Je problém v psychice?
Je pravda, že na mužstvo byl vyvíjen velký tlak.
Jaké?
Třeba od médií. Že kdybychom nevyhráli, bude to ostuda. Já to nechci to brát jako ostudu. Je to určitý propad, zklamání, protože jsme postavili silné mužstvo, ale je to sport. Roli hraje i štěstí. Rozhodující gól padl šťastnou náhodou v Plzni, kdyby v sedmém zápase uznali gól, možná by to pak vypadalo jinak. Tím se ale nechci vymlouvat na sporný moment.
Nebyli hráči pod takovým tlakem psychicky labilnější, než Plzeňští?
Neřekl bych labilnější. Určitě soupeř neměl co ztratit. Kdyby prohrál, tak se nic nedělo. Dneska je sport otázkou psychiky. Ta tvoří třicet, čtyřicet procent výkonu a strašným způsobem svazuje. Ani v pohybu jsme nebyli tak lehcí jako Plzeňští. Ti byli úplně uvolnění, nádherně bruslili, šlapali nahoru, dolů. Bylo vidět, v jaké pohodě hrají.
Kdy jste začal pozorovat, že na hráčích sedí určitá deka? Že ten "namazaný stroj", o kterém se zpívalo v Pardubicích v klipu před nástupem hokejistů na led, se zadrhává. Po dvojzápasu v Plzni?
Ne, tam ne. Jak jsem řekl, tam jsme to vyloženě pokazili sami. Potom v domácím prostředí jsme sice vydřeli výhru, ale kombinace už nebyly tak jednoduché a lehké, dost jsme se na to nadřeli. A při třetím utkání v Plzni jsme znovu propadli z taktiky.
Pardubice prahnou po titulu. Co by potřebovaly k tomu, aby se to konečně podařilo?
Psychologa. (smích). Ba ne, příští sezonu to budou mít lehčí, protože je nikdo nebude pasovat na favorita. Zase se musí začít pracovat, musíme přesvědčit diváky, sponzory. Začít zase od nuly.
