Protřelý hokejový stratég, který se před třemi lety loučil čtvrtfinálovým propadákem s Plzní, sklidil sladké plody své práce - druhé místo po základní části extraligy. A po roce zase postup do play-off.
V průběhu základní části jste příliš často nechtěl tým chválit. Co nyní? Za co by si zasloužil pochvalu?
Za pracovitost. Už během letní přípravy byla velká. Věřili jsme, že se budeme zvedat dál, pokud hráči budou pracovat tímto způsobem. Výsledky v jednotlivých čtvrtinách to potvrzují. I když jsme na hráče nakládali spoustu práce a třeba i nepopulární věci, jako jsou změny v sestavě, oni to zvládli. Díky tomu jsme druzí.
V průběhu soutěže jste ale často měnil sestavu. Bylo hodně těžké přesvědčit hráče o správnosti svých kroků?
Vždy je nejtěžší někoho přesvědčit, aby věřil vašemu rozhodnutí. I po výhrách jsme měnili sestavu nebo trénink. Místo toho, aby byla pohoda, znovu jsme sáhli k drilu. V určitých okamžicích jsem nebyl příjemný. Mohli jsme být v klidu, ale přesto jsem na hráče tlačil.
|
Pohled MF DNES Lék Říha se stal elixírem života Ví, jaké je to být oslavovaným hrdinou. Ale ještě živěji si pamatuje, jaké je to být psancem. Teď se Miloš Říha na pardubickém kole štěstí znovu zhoupl do přivětivějšího bodu. Přišel vyléčit nemocný a strádající tým. A byl úspěšný. Pacient se má čile k světu. Týmu namíchal medicínu, která by pro leckoho nebyla elixírem života. Tvrdá dřina, málo chvály, nemilosrdná kritika kohokoliv, neustálé změny v sestavě. To byl denní chleba jeho hráčů. Zachutnal jim. Z bídy jsou opět na výsluní. Protřelý kouč však dobře zná pomíjivost slávy. Před sezonou nesliboval zázraky. Nekřičel do světa, že bude medailovým spasitelem. Do prostředí, v němž se často mluvilo o velkých cílech, přinesl skromnost a pokoru. A stejný zůstal i teď. Ví, že kolo štěstí se zase může otočit jinam. Může. I nemusí. Tak či tak je lékem, který zabral. |
Dalo vám hodně práce přesvědčit i ty nejzkušenější? Třeba Blažek nebo Čaloun pocítili vaše míchání sestavou možná nejčastěji.
Určitě to pro ně nebylo jednoduché. Tady se ale ukazuje, kdo je profík. Vše ustáli, nedělali problémy a věřili tomu, že to má smysl.
Tým vypadá i jako jednolitý celek, v němž nevyčnívá žádná osobnost. Je tomu tak skutečně?
Možná někoho naštvu, ale opravdu tady není nikdo, kdo by vyčníval.
Přitom se tady v Pardubicích v minulosti často mluvilo o tom, jak tým postrádá vůdčí osobnost.
V Pardubicích se všichni cítí být lídry, ale nikdo do toho nechce vstoupit. Za mě tady nikdy nebyla osobnost, která by si stoupla a řekla - teď bude ticho. Vždy se tady hrálo na tým. Lídra potřebujete, když máte mladé nebo průměrné mužstvo, jako tady bylo při mém začátku. Tehdy byl lídrem Láďa Lubina a my jsme udělali čtvrté místo. Pardubice nastartoval do podoby, v níž pracovaly deset let. Z průměrných hráčů se postupně stali lídři. I dneska si to o sobě všichni myslí. To je nutné umravnit. Ten opravdový tady není.
Přesto mužstvo „šlapalo“ po celou základní část. A po každém nevydařeném zápase se okamžitě zase zvedlo. Z toho musíte mít radost, že?
To je pozitivum tohoto mužstva. Nedokáže být hodně dlouho dole, rychle si vše uvědomí. Sice jsme se nedrželi na tak vysoké linii jako Liberec nebo České Budějovice, ale nikdy jsme se nepropadli úplně dolů.
A jak úspěch v základní části berete vy? Lichotí vám, že jste Pardubice vytáhl z bídy zase na výsluní?
Nedá se říct, že mi to lichotí. Pardubice pro mě byly určitou výzvou. Tady jsem začínal jako trenér v extralize. Klub mi hodně pomohl. Já mu to teď odvádím, což je určitě příjemné. Problémů ale bylo mnoho. Vím, jaký je tady tlak. Vím, že mnoho lidí vám přeje, ale spousta nikoliv. Proto je pro mě zadostiučiněním, že se práce povedla.
Ale konec sezony ještě není...
Samozřejmě. Play-off je jiné. Je pozitivní, že naše výkony mají stoupající tendenci. Udělali jsme zatím dobrý dílčí výsledek, ale vrchol nás čeká. Už jsem si tady zažil, že jsme základní část dvakrát vyhráli o třicet bodů. Vrcholu jsme se ale nedočkali. Doufám, že nyní ho prožijeme.
